...nikam neodletěl
Poslední dobou vidím na fórech a v rozhovorech o Rangers tuny kombinací, jak poskládat řady tak, aby se tým vyhrabal z mizérie. Nemyslím si, že současná bída spočívá jen v nesprávném složení útoků. A už vůbec nechci současný stav hry Jezdců připisovat jen zraněním (Avery, Straka, Callahan, částečně Hossa), kterých je přece jen víc, než na co jsme byli poslední dva roky zvyklí.
Rangers trpí pod obrovským tlakem. Od médií, fanoušků, vedení, ale zejména od sebe samých. Chtějí dokázat, že to v nich je. Jenže čím víc se snaží, tím horší to je. Typická situace popisovaná jako swamp (anglicky bažina). Hokejky svírají křečovitě, postrádají sebevědomí a bojí se pořádně něco udělat, aby z toho nebyl zase průšvih. Chybí důvěra v sebe sama i v tým jako celek a každý se snaží herní situaci na ledě řešit dokonale. A to tak dlouho, až je to v…pytli. V zápase s Islanders jsme mohli vidět nejméně tři případy, kdy hráči měli výborně nalito na střelu z první do odkryté brány, ale tak dlouho si to rovnali, až jejich střela trefila přesunuvšího se DiPietra.