Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator website ...zoufale vyje

...zoufale vyje

Žádné výmluvy. Když vedu 5:0 a zadrbu to, je to ostuda a průser. Rangers mají, co chtěli – konečně mě připravili o poslední vlasy. Ještě štěstí, že přítelkyně má křídla jako já. Kolem čtvrté hodiny ranní odletěla se vyspat k rodičům.

Prý se to stát může. Ale týmům, které chtějí někam dojít, by se to rozhodně stávat nemělo. Pokud hledáte viníka, pak je samozřejmě jeden. Celý tým. Netřeba omlouvat obrat Les Habs nějakými vytáčkami. Štěstí, smůla, frenetičtí fanoušci... Rangers přestali v půlce utkání hrát a to je stálo ne jeden, ne dva, ale hned 3 (!) body. Jak? Nyní mají Canadiens 75 bodů, my 68 – rozdíl 7 bodů. Kdybychom vyhráli, bylo by to 73-69-4. Snadné počty, nesnadná bolest.

Jestli chcete vinit trenéra, tak nečtěte dál. Přestože jsem do Renneyho zaťal letos klofák už dostkrát, tentokrát jej ušetřím. Po dvou gólech zareagoval a vzal si time-out. Co jiného mohl dělat? Určitě hráčům neřekl, aby přestali bruslit…

Domácí předvedli parádní obrat, ale Blueshirts jsou vinni tím, že jim ho umožnili. Ne, nebudu házet špínu na Jágra za to, že nedal nějakou další šanci. Ani za neproměněný nájezd, protože tak daleko to nemuselo dojít a další dva střelci také selhali. Na vině je zbabělost a panika. Poklonu si zaslouží Montreal zejména za to, že se ani za stavu, kdy by Jezdci sbalili fidlátka a přemýšleli o frázích pro novináře, nevzdali a naopak přidali na intenzitě. Začali pořádně dohrávat souboje u hrazení a chtěli nám dát aspoň najevo, že ty dva body nebudou zadarmo.

A hle, soupeř (čti R-A-N-G-E-R-S) najednou začal uhýbat ze soubojů, přestal bruslit a začal se bát. Padla jedna branka, druhá a po třetí přišla krize a panika. Pár šancí bylo, ale Habs najednou neměli strach.

Jestli si má tým vzít z něčeho ponaučení tak z toho, že zápas se prostě nevypouští po 1708vteřinách a že žádný souboj není ztracen ani za stavu 0:5. A ještě jedna věc, která by spíš měla rozsvítit žárovku v kanceláři GM. Náš tým postrádá tvrdost. I když…popravdě jestli tohle někomu došlo až nyní, tak byl asi poslední dvě a půl sezony rybařit někde v Edmontonu. Glene?!

Tenhle zápas byl totiž učebnicovým příkladem, jak se to má dělat, když si z vás někdo na vašem ledě dělá prdel dobrý den. Začnete ho řezat a on možná povolí. Určitě ne tak rychle jako Rangers, ale časem možná ano. A když ne, tak si to bude pamatovat pro příště. Já tedy půjdu klidně ještě dál – když takhle budete hrát zápas co zápas, tak si na vás nikdo jen tak nedovolí. Útočníci budou mít prostor na kombinace, obránci klid na rozehrávku a forvardi soupeře budou držet hlavy nahoře. To jim samozřejmě bere klid a čas na tvorbu hry.

Jenže to by u nás musel být hráč, který to vezme pěkně od podlahy, vyčistí brankoviště před Henrikem, takže těch tečí nebude tolik, a bude pravidelně z útočníků soupeře dělat pěkně upravené placičky.

Ta ztráta bodů přebolí. To ponížení snad časem také. Zápis do historie v tomhle případě utrpení nezmenšuje. Ale to nejhorší, co by se mohlo stát, je zlom. Vysvětlím – Rangers se poslední dobou celkem úspěšně (8-3-2 v posledních 13 zápasech) snaží vyhrabat z té díry, do níž se během prosince a ledna šikovně zakopali. Postupně si budovali sebevědomí, mentální sílu a odolnost. To všechno teď může být v… pryč. Následující dva zápasy napoví, jak se s tím tým popere. Je čas pro vůdce ukázat, že nenechají svůj tým padnout.
Let’s Go Rangers!
klov-klov-klovklovklov

Platnost uložené stránky vyprší: 19. 3. 2024 08:57:38