...nikam neodletěl

Poslední dobou vidím na fórech a v rozhovorech o Rangers tuny kombinací, jak poskládat řady tak, aby se tým vyhrabal z mizérie. Nemyslím si, že současná bída spočívá jen v nesprávném složení útoků. A už vůbec nechci současný stav hry Jezdců připisovat jen zraněním (Avery, Straka, Callahan, částečně Hossa), kterých je přece jen víc, než na co jsme byli poslední dva roky zvyklí.

Rangers trpí pod obrovským tlakem. Od médií, fanoušků, vedení, ale zejména od sebe samých. Chtějí dokázat, že to v nich je. Jenže čím víc se snaží, tím horší to je. Typická situace popisovaná jako swamp (anglicky bažina). Hokejky svírají křečovitě, postrádají sebevědomí a bojí se pořádně něco udělat, aby z toho nebyl zase průšvih. Chybí důvěra v sebe sama i v tým jako celek a každý se snaží herní situaci na ledě řešit dokonale. A to tak dlouho, až je to v…pytli. V zápase s Islanders jsme mohli vidět nejméně tři případy, kdy hráči měli výborně nalito na střelu z první do odkryté brány, ale tak dlouho si to rovnali, až jejich střela trefila přesunuvšího se DiPietra.

Po letním průvanu v kabině – a přiznejme si, že změna tří centrů průvanem je – se dal očekávat slabší start týmu. Jenže i ti trpělivější fandové už začínají mít obavy. Není se co divit, protože díky letní mediální masáži si asi většina fanoušků dělala téměř nárok na Stanley Cup.

A tak se volá po nějaké změně. Vyměňte toho za tohodle! Vyhoďte trenéra! Zastřelte Sathera… Řeknu vám, že Renney není podle mého gusta ideální trenér. Nebudu to více rozebírat, protože si to chci nechat na samostatný článek. Ale uznám, že s jeho příchodem se v Rangers objevilo něco, co tam dlouho nebylo. Disciplína, herní plán a povinné funkční tréninky. V současné krizi možná stiskl tlačítko „panika“ možná trochu moc brzy, míchání formacemi mohlo ještě okamžik počkat. Přesto má stále mou důvěru, že se věci zlomí. Letos v únoru to dokázal díky Lundqvistovi a Averymu. Oboje bude mít brzy opět po ruce.

Možná se již nějakou dobu ptáte, jak tu hroznou nemoc, která Rangers potkala, léčit. Chce to návrat k základům hokeje a jednoduché hře. Jezdci mají ve zvyku hrát velice riskantní styl hokeje s dlouhým držením puku. Jenže dnes je hra tak rychlá, že od ztráty puku k obdržené brance může stačit jen 5 vteřin. Čím déle držíte puk, tím větší je pravděpodobnost, že o něj přijdete a umožníte soupeři skórovat z trháku. Tohle platí pro současné Rangers dvojnásob – jak dlouho udrží hráči s nízkým sebevědomím puk?

Herní projev se musí alespoň na tuto přechodnou dobu změnit. Zatáhnout to dozadu, hrát past ve středním pásmu a čekat na chyby soupeře. Není to zrovna záživný styl, fanoušci Devils vedou statistiku v počtu úmrtí z unudění, ale je velmi efektivní a pro tým v situaci Jezdců zřejmě ideální.

Směrem dopředu pak přepnout na severoamerické „nahoď a běž“, rvát se tvrdě v rozích a u mantinelu a hlavně – jít do brány. Všechno to kličkování podél prken a piruetky jsou v současnosti k ničemu. Více než polovina gólů dnes v NHL údajně padá z dorážek. Postavte chlapa před kasu a střílejte.

Pokud se vám zdá, že hodně střílíme, pak návštěvu očaře ani psychiatra nepotřebujete. Jenže hodně těch střel je strašně neškodných a gólman si na nich s radostí smlsne. Bez clonění na brankovišti je většina střel pro gólmana NHL v podstatě jistý zákrok.

Pojďme si ještě projít naše možnosti výměn. V současnosti je podle mě sice nesmysl uvažovat o výměnách, ale když už na to přišla řeč, zhodnoťme, co si můžeme dovolit. Odpověď je málo. S naším platovým stropem, kdy jsme včetně odložitelných bonusů přes 50 milionů, bychom se museli někoho drahého zbavit, abychom někoho mohli přivést. Takže pokud nepůjde o nějaký velkotrejd či trojvýměnu s jinými zoufalými týmy, nečekejte, že k něčemu dojde. Leda byste věřili, že nám opět nepomůže Jason Krog…

Let’s Go Rangers!

Platnost uložené stránky vyprší: 3. 8. 2020 20:25:01