...bude chválit

Průzkum ukázal, že čtenáři po přečtení tohoto nadpisu vytřeštili oči jako pes Pluto, na chvíli omdleli nebo se v obavě z blížícího se konce světa začali houfně obracet na víru. Pověst této rubriky je totiž taková, že chválení je cosi jako kacířství. Opak je pravdou. Když je proč, pak i ptáci, co mlátí hlavou do stromů, musí ocenit dobrý počin.

Tom Renney všechny překvapil. Tak nejprve tím, že postavil Marca Staala do prvního obranného páru k Rozsívalovi. Nabízí se námitky, že moc možností mu nezbylo, protože k roztržení dvojice Tjutin-Girardi by vedla snad jen hodně velká marodka a Mara ani Strudwick nepožívají takové důvěry. Přesto tento tah vyžadoval kus odvahy. A Marc Staal ukazuje, že Renney si to mohl dovolit, protože jeho spolehlivost dozadu je přinejmenším tak vysoká jako u Marka Malíka. Navíc kdo viděl dnešní noční utkání, ten už nyní ví, že příslušník klanu Staalů bude mít časem asi jiná ofenzivní čísla než český bek (nápověda: lepší).

Podstatně větší překvapení je zařazení mladíka Dubinskyho do první formace vedle Jaromíra Jágra a Marcela Hossu. Nejen že Brandon hru nekazí, on naopak ukazuje, že se k české hvězdě náramně hodí. Postupně se dokonce osměluje a snad i něco odkoukal, protože jeho průnik od mantinelu v zápase s Flyers byl jako od Jardy samotného. Nebo si jen o přestávce přehodili kluci dresy?

Tyto úpravy v sestavě, stále trvající zranění a návrat Seana Averyho způsobily, že vlastně není poznat, která řada je první a která třetí. A to i podle času na ledě a upřímně, tím mě Renney překvapil asi nejvíce. Vyrovnané a podobně nasazované tři formace jsem již dříve označil za klíč k úspěchu v dnešní NHL. Můžeme být jen nedočkavě zvědaví, zda tato dobrá strategie vydrží i po návratu našich invalidů.

Trenér navíc ukazuje, že má v mládí důvěru. Proti Devils poslal na nájezdy trojici Hossa, Průcha, Dawes a proslýchá se, že dalším v řadě by byl býval Dubinsky, zatímco jen do role diváků obsadil hvězdy Jágra, Shanahana, Gomeze a Druryho.

Kdosi kdesi kdysi napsal (fajn, byl to přispěvatel fóra asi před dvěma dny), že Rangers hrají jako Devils. Podobnost to však není přesná, možná s výjimkou skóre. Zatímco hoši z pekla hráli past ve středním pásmu a rychlou rushovou transition game, Jezdci tu nudnou past nehrají tak striktně a navíc v útoku hrají spíše possession game s držením puku. Rozdíl byl vidět proti Philadelphii, která hrozila z brejků, zatímco většina šancí domácích přišla po usazení v obranném pásmu soupeře. Na tenhle obrázek bychom již měli být zvyklí, takhle to Renney hraje v podstatě od nástupu do funkce. Jenom ta produktivita bývala lepší...

Sean Avery je opravdu důležitým článkem týmu a po návratu to jasně ukázal. V tom úplně prvním zápase na něm sice bylo znát, že je trochu zrezivělý, ale hned v první minutě dalšího zápasu dal Flyers najevo, že si nenecháme líbit jejich šikanování, a tímhle svým počinem zajistil našim zbraním klid a prostor pro hru.

Když už mluvíme o důležitých součástech týmu… Už jste si všimli, že Henrik Lundqvist chytá fantasticky? Je to sice všem jasné, ale nešlo to nezmínit. Jen doufám, že se King neutaví. Brzy by měl dostat šanci Vali.

A ještě jednou Tom Renney. Opět dokázal, že jeho koncept týmové obranné hry funguje. Od Letců jsem čekal ve třetí třetině tlak a smršť…a ono nic nepřišlo. Jasně, byli usazeni v pásmu delší časové úseky, ale jediná šance byla ta Lupulova. Jezdci výborně vytlačovali soupeře k mantinelu a do rohů a do branky je vůbec nepouštěli. A když vidíte Jágra při backcheckingu u vlastní branky, srdce vám prostě musí plesat nadšením. Pamatujete si, jak Rangers loni několikrát pros…ehm…promrhali vedení o dvě i více branek? Tak s tím letos nepočítejte. Tenhle tým to má prostě vzadu srovnané.

Let’s Go Rangers
klov-klov-klovklovklov

Platnost uložené stránky vyprší: 3. 8. 2020 20:18:42