...zase prudí

Takže přesilovka. Většinou značí větší poměr něčeho na jedné straně vůči témuž na straně druhé. V hokeji, jak ví asi všichni kromě mojí přítelkyně, se jedná o stav, kdy tým má o jednoho nebo dva chasníky na ledě oproti soupeři navíc. Dá se říci, že se v dost velkém množství případů jedná o moment, který znamená pro jeden soubor výhodu a pro druhý nevýhodu.

Každý – opět, vyjma mojí přítelkyně – ví, že tu výhodu má mužstvo s větším počtem chasníků na ledě. U Rangers byli ale vždy tak trošku jiní… Tudíž poslední dobou si z přesilovek udělali nevýhodu. Velmi kreativní. Jenže po několika opakováních už to přestává být tak veselé.

Jako třeba včera, kdy naprosto zmršené hodně nepovedené přesilovky stály Jezdce zápas. Podobně jako loňská série v play-off proti Pens. Nebo jako v Torontu, kdy stačilo dát v power-play před první brankou domácích na 3:0 a já nemusel přijít o dalších 2798 vlasů…

Víme jedno – chyba nebyla v uplynulých letech jen v Jágrovi. Víme ale i další věci, jako například to, kde je problém. No však se podívejte na Rudá křídla. Ne ta moje, ta nejsou rudá! Mám na mysli ta z Detroitu a jejich přesilovky. Pohyb, rychlé přihrávky, střely na branku. A góly.

Rangers v tuto chvíli chybí všechno, co dělá dobrou přesilovku. A světe div se, i moje lepší polovička se ptá, jak je možné, že v zápasech v Evropě to šlo. Pohyb, clonění, střelba od modré. A i ty góly. Přesilovky konečně fungovaly tak, jak měly. Že by to bylo tím příjemným evropským ovzduším? Osobně mám podezření, že Perry Pearn (to je ten satan chlupatý, který je zodpovědný za naše početní…ehm…výhody) našel zalíbení v českém pivě a místo na tréninku se vyskytoval v nějaké místní hospůdce. Jinak to snad ani vysvětlit nejde.

Zpátky k přesilovce. To postávání okolo, čekání na to, co spoluhráč s pukem udělá, nevede k ničemu dobrému. A soupeři to vědí. Všimli jste si, jak byli hráči z rybího ostrova agresivní při napadání? To plyne z váhavosti beků na modré, kteří čekají se střelou na perfektní načasování. Špatně. Napadající hráči tak ví, že mohou v klidu napadat, protože se za ně puk prostě nedostane. Nemají před střelbou od modré respekt. A to je problém.

Když je datel člověk při přesilovce na modré a má puk, je naprosto nezbytné, aby měl neustále 3 možnosti, jak s tím zatraceným kouskem gumy naložit – 2 přihrávky a střela. Když ale napadající hráči přistupují agresivně, zavírají tím prostory pro přihrávku i střelu. Tady ale nejsou na vině jen ostatní bruslaři, kteří většinou stojí. Mohou si za to i naši beci, kteří váhají a váhají. Nevím, jestli to Michalovi Rozsívalovi někdo řekl, ale Jágr šel do Omsku. On jej přesto stále hledá na ledě. U Reddena je třeba ještě chvíli počkat, ale už teď se dá říci, že nepřevzal otěže jako zkušený přesilovkový quarterback.

A pak je tu Tom „Pedro“ Renney (no co jiného asi tak žvýká). Ryba smrdí od hlavy -- výjimečně to není narážka na Islanders -- a i tady stopy vedou k trenérům. Ponechme stranou to, že Pearn měl být dávno odejit. Na Renneym je zodpovědnost za to, jak hráči naplňují jeho herní představy. A když už i on sám otevřeně v novinách říká, co je špatně, pak by asi měl sáhnout k personálním změnám. Ne zrovna hned u sebe, ale rozhodně na ledě. Proč tedy tvrdošíjně posílá na přesilové hry stejnou pětici? Je třeba zamíchat složením speciálních formací. Rozsíval si řekl o úplné vyškrtnutí. Proč nedat šanci Girardimu, jehož střely zápěstím vždycky nějak projdou na branku? Nebo Marovi, jehož rány sice nejsou nejpřesnější, ale aspoň je vypouští. I Kalinin se Staalem stojí za pokus – jeden má projektil, že by s ním mohl trhat hlavy, druhý zase hokejové myšlení.

Přesilová hra je v dnešní NHL a hokeji vůbec klíčovým prvkem a týmy, které ji ovládají, dojdou nejdále. Na rozdíl od těch, které z nich dělají vlastní nevýhodu. Úspěch v početní výhodě také zvedá sebevědomí hráčů, přičemž opačná bilance jim sráží sebedůvěru k bodu mrazu. No a v neposlední řadě se soupeři nebojí sbírat trestné minuty, protože za to nepřijde trest v podobě obdržené branky.

Hokej je vesměs jednoduchá hra. A v jednoduchosti je také krása, pročež já musím být asi ten nejkomplikovanější datel na světě… Nicméně, co jsem to – ano, jednoduchost. Plán je tedy jednoduchý: neustálý pohyb, rychlé a přesné přihrávky, boj na brankovišti a střelba. Nic víc to nechce! Říkal jsem už, že je to jednoduché?

Platnost uložené stránky vyprší: 3. 8. 2020 20:16:53