...se probral po silvestrovské opici


-- Budeme bránit.
-- Ne, my chceme hrát hokej.
-- Tak si to hrajte, jak chcete. Uvidíme, kdo bude mít lepší výsledky…
-- Určitě my! Teď jsme to naložili Ottawě, nikdo nás nezastaví.

Myslíte, že takový rozhovor mohl proběhnout v kabině Rangers někdy na začátku prosince? Možná. Třeba ne. Ale je to asi jediná možnost, jak jsem schopen si vysvětlit tu výsledkovou tragédii, kterou ti klucí ušatý od té doby předvádějí. Slovo výsledkovou bych zdůraznil. Když si ty zápasy promítnete, tak někdy to byla nekoukatelná holomajzna, tedy i herní bída. Nicméně zápasy ve Vancouveru, Edmontonu, s Tampou a řada dalších byly vyhratelné. Kdyby…

Kdyby Rangers dokázali hrát zodpovědně dozadu. Vypadá to, že tým naprosto opustil defenzivní systém, který Renney ordinoval dva a půl roku. Nerad se opakuji, ale co se to sakra stalo s backcheckingem? A proč najednou prohráváme téměř všechny souboje u hrazení a v rozích? Poziční hra v obranném pásmu je horší a horší. Chybí jakákoliv stabilita. Vezměme si ten poslední zápas s Lightning. Jak je možné, že si Rangers najednou řeknou, že 25 minut do konce začnou hrát, přestřílejí soupeře 22-6, dají tři góly, dvakrát k tomu označkují tyčky a vybojují 6 přesilovek? To nejde hrát takhle od začátku, získat náskok a pak to pěkně držet? Asi ne. Nakonec, jsou to přece Rangers…

„DaTeL, DaTeL, ty to zase meleš… Co ta zranění, operace Henrikova otce a globální oteplování?!“

Výmluvy. Jasně, chybějící hráči mohou ospravedlnit pokles v získaných bodech. Ale těžko tím ozřejmit ty výkony ve stylu „jsem leklá ryba z New Yorku, kdo je víc“.

Ale zpátky k té obraně. Rangers dovolili soupeřům vstřelit 3 a více branek 12krát z posledních 17zápasů. To je brutálně moc dost, když uvážíme, že totéž se v prvních 23 utkáních stalo jen v šesti (!) případech. Opravdu se zdá, že se tým rozhodl, že místo upachtěné obranné hry, která nese výsledky, otevře brány útočné aktivity a bude vyhrávat ofenzivní smrští. Hádejte co – ono to nefunguje. Možná by to šlo, kdyby Hossa, Průcha, Callahan a občas i Drury trefovali prázdnou kasu. Ale to od nich chceme trochu moc.

Když už jsme u Druryho…

“Ten chlap bere sedum mega ročně a nepředvádí vůbec nic!“

Omyl. Chris Drury je totiž obětí nepřiměřených očekávání, která vyplývají ze dvou skutečností – 1) v Buffalu dokázal nastřílet 67 branek a připsal si 136 bodů, 2) bere spoustu peněz. Zhruba polovina jeho gólů ale přišla v přesilovce z prostoru před brankou. Navíc hrál s takovými hráči jako Afinogenov, Hecht a Kotalík – rychlí, draví ofenzivní hráči, s těmi bych při velké dávce troše štěstí posbíral nějaké body i já. Jenže to není Chrisovo největší a ani typická síla. Vhazování, oslabení a obranná hra, to jsou jeho přednosti. A taky důležité góly. Co se týče jeho smlouvy…asi se všichni shodneme, že částka přes sedm milionů dolarů ročně by měla být vyhrazena jiným hokejistům. Ale to byl v létě prostě diktát trhu. Nebyl jsem nadšený, že Sather podepsal Druryho i Gomeze. Nicméně jsem schopen pochopit proč tak učinil a proč to stálo tolik.

Moudro dne:
-- Když tě něco štve, ale nemůžeš to změnit, nečil se. Chovej se jako dospělej běloch a smiř se s tim.

Zkuste pochopit jednu věc. Přijít do nového týmu je docela náročná záležitost. Trvá nějakou dobu než se sžijete s novým prostředím, spoluhráči, trenéry, herním systémem, kulturou organizace, fanoušky či médii. A v případě, že váš kouč ztratí hlavu moc brzy a nedá dost času formacím, aby se usadili, a vy najednou místo Kotalíka hrajete s Hossou…je to ještě těžší. Dovolím si však tvrdit, že Druryho hra se za poslední měsíc, tedy paradoxně v době, kdy se týmu moc nedaří, dost zlepšila. A troufnu si tvrdit, že jeden moment ukázal, že Drury už je u nás téměř doma. Zápas v Edmontonu a jeho vyrovnávací branka na 2:2 pár sekund před koncem. To jsou ty góly, které od něj všichni čekáme. Haló, hot line? Objednávám 10 kusů Drury Basic na základní část a jeden Drury Extra Special na 7. zápas finále Stanley Cupu.

Představím si, že jsem Vincent Lecavalier. Jdu na led a proti mně stojí…uh, oh. Hollweg? Betts? Orr? Tak to bude prima jízda! Nic proti naší čtvrté řadě. V letošní sezóně se z nich vyvinula solidní checking line. Občas mají dokonce křeč a zařádí i v útočném pásmu. Nicméně Renney na ně spoléhá příliš. Měl by spíš zapracovat na fungování třetí řady. Nebo už je prohodil?

Michal Rozsíval zažívá báječnou sezonu. Ale stejně bych ho nejradši vyfackoval. Seriózně. Jeho myšlenkové pochody na ledě vypadají asi následovně:
1. krok: přihraj Jágrovi
2. krok: není-li Jágr na ledě, přihraj komukoliv jinému
3. krok: není-li komu přihrát, nahraj puk Jágrovi na střídačku
4. krok: není-li Jágr ani na střídačce, počkej, až se vrátí z kabiny
5. krok: nevrátí-li se do 5 minut, můžeš střílet

Co chci říct je, že kdyby Michal víc střílel, mohl by dnes mít už gólů dvacet. Tak moc je v laufu. Jenže on je prostě solidární…kdyby měl tolik zásahů, asi by vrhal špatné světlo na ty, kteří ty góly střílet mají. Že by útočníci?

Ještě jedna věc. Nigel Dawes. Asi jste ho všichni odepsali. Ale je to moc brzy. On potřebuje hrát s nahrávačem typu Gomeze, aby byl efektivní. Uvidíme příští sezónu, kdy by se soupiska měla trochu pročistit. Ještě nad ním nelámejte hůl.

Let’s Go Rangers
klov-klov-klovklovklov

Platnost uložené stránky vyprší: 14. 7. 2020 22:38:50