V Rangers už odchytal šest sezon. Ještě se v Big Apple ani pořádně nerozkoukal a už z něj byl King Henrik. Město si podmanil a fanoušci ho zbožňují. Z New Yorku se bude po několika dnech přesouvat zpátky do Evropy, kde ho čeká série několika přípravných zápasů a následně dva zápasy NHL. Právě v rodném Švédsku. Nedávno v jednom švédském televizním pořadu řekl, že neví, o jakém místě má mluvit, jako o domovu. „New York City miluju. To město mi naprosto vyhovuje. Myslím, že moje kariéra může trvat ještě deset let a bylo by krásné, kdyby to bylo právě v New Yorku.“

Současná smlouva mu zajišťuje vysoký plat, nemá ale žádnou jistotu. Kontrakt neobsahuje no-trade klauzuli. „Nikdo není v bezpečí. Skutečností se stávají obchody, které by nikdo nečekal,“ vypráví Lundqvist. Ačkoli je nejdůležitější postavou týmu, mluví o budoucnosti vždy opatrně. „Jo, já chci hrát v New Yorku, cítím se tam neuvěřitelně dobře. Snažím se na různé trade možnosti nemyslet. Musíte být připraven nést následky,“ přemítá. Pochvaluje si anonymní život na Manhattanu, který má jako na dlani ze své střešní terasy. Nedokáže ani s určitostí říct, kde bude žít po skončení kariéry. NYC se jeví, jako „hodně možná“ lokalita.

New York je sportovní město, hokej však musí tvrdě bojovat v konkurenci basketbalu a hlavně baseballu. Klub z Original Six je přesto hodně populární. Nároční fanoušci mají vždy vysoká očekávání. „V New Yorku lidé musejí pracovat velmi tvrdě, aby se dostali tam, kde jsou. Stejný postoj chtějí vidět i od sportovců,“ pokračuje Henrik. Život hráče NHL je plný cestování, to si ale švédský hokejista užívá. „Líbí se mi tento život. Líbí se mi žít cestováním, hraním a líbí se mi být s dobrými a zábavnými lidmi. Je ale jasné, že ne vždy je to skvělé. Trénování, po příjezdu ze zápasu návrat domů až v noci… Ale když se daří a tým třeba dvakrát nebo třikrát za sebou vyhraje, pak je velká sranda.“

V minulé sezoně vychytal jedenáct nul. Jeho osobní statistiky byly skvělé, ale tým se poroučel z play-off už po prvním kole. „Chtěl jsem usilovat o lepší čísla. Jedním z cílů bylo deset shutoutů. Bylo hezké to dokázat. Jako brankář byste si měl dávat osobní cíle. Nejlepší ale stejně je, když se prostě jen budete soustředit a připravovat na každý další zákrok,“ říká. Stal se hvězdou a jeho radu by mnoho malých kluků uvítalo. Právě proto pořádá každé léto hokejovou školu. „Je to s nimi legrace. Když jsem byl v tomhle věku, neměl jsem tušení, že bych měl dělat víc, než jen zkusit zastavit puk.“

Lundqvist nehoví trendů dnešních dnů, kdy hokejisté odcházejí do zámoří příliš mladí, a tím pádem nezralí na takovou soutěž. „Asi bych tam nešel, kdyby mi bylo teprve dvacet. Pak zase přišla výluka, a to mi perfektně vyhovovalo. Ve Švédsku bylo tehdy tolik profíků z NHL, což bylo skvělé. Když jsem pak přišel do NHL, cítil jsem se moc dobře připravený. Fyzicky i psychicky.“ V NHL pak mohl čelit těm nejlepším a s těmi nejlepšími mohl i hrát. „Řekl bych, že nejlepším hráčem, s jakým jsem kdy hrál, byl Jaromír Jágr,“ hovoří s pokorou o nejlepším českém hokejistovi. Největšího šéfa šatny však poznal v Matsu Sundinovi. S ním slavil triumf na olympiádě v Turíně. Bohužel, osud Sundinovi nedopřál zvednout nad hlavu Stanley Cup a Lundqvist doufá, že k němu bude vstřícnější.