V rozvláčných rozhovorech o týmových prospektech ředitel personálního oddělení Gordie Clark nikdy nepoužil k popisu žádného z hráčů slova „charakter“, jenž je základem většiny podobných rozmluv. Víte, proč se tak nikdy nestalo?

Charakter je při hodnocení prospektů prvním rozhodujícím kritériem v očích generálního manažera Glena Sathera, jeho asistenta Jima Schoenfelda i kouče Toma Renneyho, tvrdí Clark. Ve vstupním draftu NHL je každým rokem pár hráčů, v jejichž popisu najdete charakteristiky typu „nutnost vedení“ či „nedostatečná pracovní morálka“ – a některé týmy si mezi těmito výzvami úspěšně vybraly. Rangers to neudělají, říká Clark. Dobrý charakter je prvořadým nárokem.

„David Conte (autorita skautů týmu New Jersey Devils) je mým dobrým přítelem a v době, kdy jsem hrával v New Hampshire, jsem nastoupil proti klubu Providence College teams, vedenému Lou Lamoriellem. Vždycky jsem obdivoval, jak dokáží Devils draftovat a také dobrý charakter jimi vybíraných hráčů. Krátce poté, co jsem získal tuhle práci, jsme spolu mluvili a já mu řekl, že jsem chtěl následovat jejich příklad. Moje filosofie zní, že charakter je velice důležitý a my cítíme, že jsme odpověděli na mnoho otázek týkajících se naší budoucnosti. Glen Sather, Don Maloney, dokud tu byl, a nyní Jim Schoenfeld stvořili nový charakter New York Rangers.

Když Glen Sather přebíral svou funkci GM, byl systém Rangers slabý. Nyní naše snaha přináší ovoce. Podívejte se tedy na několik nejnadějnějších mladíků v systému.

Obránci

Marc Staal

Nejlepší obránce světového juniorského šampionátu (WJC) 2006, kde pomohl dovést Kanadu ke zlatu, byl zklamaný, že nehrál za Rangers již v minulé sezóně. Vrátil se do Sudbury Wolves a ačkoli jeho čísla nedosahovala tak skvělých hodnot jako v předchozím ročníku, hrál natolik dobře, aby byl vyhlášen nejlepším bekem v Ontario Hockey League (Max Kaminsky Trophy). V základní části nastřílel pět branek a nastřádal 29 asistencí, ve vyřazovacích bojích však naplno zazářil a ve dvaceti zápasech přidal na své konto pět gólů doplněných patnácti asistencemi, do tabulky +/- si zapsal sedmnáct kladných bodů. Staal byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem (MVP) v play off OHL, kde jeho Sudbury prohrálo až finále v šesti utkáních s Plymouthem. Marc posléze také získal další nejcennější kov na WJC 2007.

„Tohle je kluk, kterého jsme opravdu moc chtěli; stoupali jsme v pořadí na draftu, abychom se dostali k obránci, který za nás myslím bude hrát ještě hodně, hodně dlouho,“ říká Clark. „Je z úžasné hokejové rodiny, nejspíš bych našel přirovnání k Sutterům o generaci dříve. Marc je velmi vytrvalý hráč, který zvládá dobře všechny aspekty hry, ačkoli s ním nepočítáme jako s přesilovkovým bekem. Hrál v početní výhodě, a musím podotknout, že skvěle, ovšem my v něm vidíme velkého, defenzivního obránce.“

„Je 193 centimetrů vysoký, správně velký i pohyblivý. Není to sice žádný skvělý rváč, ale je znám svou vyrovnaností jak ve hře, tak i ve vztazích v kabině. Minulou sezónu, poslední mezi juniory, mu vše vyšlo a teď je na čase, aby bojoval o své místo v hlavním týmu Rangers v přípravném kempu.“

Bobby Sanguinetti

Na tiskové konferenci týkající se Bobbyho Sanguinettiho mu jeho juniorský tým, Owen Sound Attack, blahopřál k úspěchům – nominaci do OHL All-Star týmu a k vedení v tabulce střelců přesilovkových gólů; avšak na příští tiskovce tým oznámil, že Sanguinettiho pro nadcházející sezónu vyměnil do klubu Brampton Battalion.

Sanguinetti za Owen Sound odehrál tři povedené sezóny. V té poslední zatížil konta brankářů třiadvaceti góly a posbíral 30 asistencí v 67 zápasech, do kolonky trestných minut si připsal pouze sumu 48. Skončil druhý mezi obránci v OHL ve vstřelených brankách a devátý v kanadském bodování. Vedl Attack v produktivitě v play off se třemi brankami a shodným počtem asistencí. Pak zaznamenal tři asistence v pěti zápasech základní části AHL na farmě Rangers – týmu Hartford Wolf Pack a také jednu přihrávku v sedmi utkáních vyřazovací části Calder Cupu.

„Mým úkolem je připravit Rangers na období, jež nastane po odchodu Jaromíra Jágra, postarat se o budoucnost New York Rangers,“ říká Clark. „s novými pravidly se přesilovka stala ještě důležitější součástí hry v NHL. Když odešel Brian Leetch, potřebovali jsme obránce, který by uměl vést puk a řídit přesilovku. V Marku Staalovi a Michaelu Sauerovi máme pro blízkou budoucnost velké, defenzivní beky. Další záležitost, kterou bylo potřeba vyřešit, je rozehrávka – a to je Sanguinettiho parketa. Byl druhým nejlepším střelcem mezi obránci v minulé sezóně OHL, kde ho navíc čeká ještě jeden rok.“

Michael Sauer

Sauer je se svojí výškou 190 centimetrů a váhou 95 kilogramů docela pořízek, ale také kvalitní bruslař, který rozumní poziční hře v defenzivě. Michael je mladším bratrem Kurta Sauera, obránce týmu Colorado Avalanche. Na ledě je nepříjemným soupeřem a diky jeho postavě je těžké jej obejít. Před dvěma lety byl povzbuzován k fyzičtějšímu pojetí hry, předtím, něž utrpěl zranění ramene. Zajímavostí je, že je rodákem ze St. Cloud v Minnesotě, ale odmítl nabídku domácího universitního týmu Huskies, aby mohl hrát za kanadské juniory. V polovině minulé sezóny proběhla Michaelova výměna ze slabého Portlandu k silným Medicine Hat Tigers, kterým pomohl do poháru WHL. V týmu Portlandu si ve statistice +/- připsal osm záporných bodů, v Hat se dostal na plus devět. Defenzivní obránce Sauer nejspíš nikdy neovládne palcové titulky v tisku, avšak každý tým má na své soupisce pro hráče jeho typu místo.

„Sauer je hodně opomíjen, když lidé zmiňují naše prospekty,“ tvrdí Clark. „Líbí se nám, jak se Michael zlepšuje. Minulý rok byl vyměněn z týmu Portland Winter Hawks do Medicine Hat Tigers, ze slabého mužstva do silného. Když přišel do Medicine Hat, mnoho lidí konečně začalo rozpoznávat, co umí. Všichni mohli sledovat hru Portlandu, ale ačkoli hrál Michael dobře, jeho tým pravděpodobně prohrál a on na vás nemohl udělat silný dojem, neboť jeho doménou je defenziva. Stará se o svůj vlastní prostor. Hraje jednoduše a puk posílá dopředu na útočníky. V našem týmu zkoušíme zaplnit odlišné role každým draftem a líbí se nám, jak se Michael vyvíjí. Jednou z věcí, které u kluků rádi vidíme, je množství zkušeností z play off. Michael letos odehrál ve vyřazovacích bojích 23 utkání a navíc se svým týmem získal Memorial Cup. Podobně je na tom Marc Staal, v nadstavbové části sezóny nastoupil letos jedenadvacetkrát.

Brankář

Al Montoya

Celkově šestý výběr ve vstupním draftu NHL 2004, Al Montoya, obléká dres Hartfordu Wolf Pack, po třech sezónách v týmu University of Michigan.

Montoya zatím za Wolf Pack odehrál dva ročníky se vzestupnou tendencí výkonnosti. Může se pochlubit rychlými reflexy a dobrou prací rukou. Jeden z pozorovatelů talentů napsal, že Al ještě potřebuje zapracovat na vyrovnanosti výkonů a vyvarovat se laciných gólů. Mohli byste namítnout, že to lze pravděpodobně říci o každém dvaadvacetiletém brankáři a také i o několika z těch mnohem starších. Montoya ve své brance jistí velmi mladý, nezkušený tým, a přesto v minulé sezóně dokázal zlepšit své renomé.

Wolf Pack začali sezónu špatně, nicméně se dostali do play off, kde však prohráli hned první sérii jediným gólem v rozhodujícím sedmém zápase. Montoya byl klíčem k obratu. Dostalo se mu ocenění vyhlášením jeho osoby Gólmanem měsíce února a také Hráčem týdne začátkem ledna. Šest vychytaných nul mu vyneslo třetí místo v této statistice mezi brankáři v AHL, pátý byl v počtu výher, průměru inkasovaných branek na zápas a v úspěšnosti zásahů proti samostatným nájezdům.

„Al se vyvíjí podle našich předpokladů. Pamatujte, odešel z universitního týmu o rok dříve,“ připomíná Clark. „U gólmanů probíhá asi tří až čtyřletá vývojová fáze. Chtěli jsme, aby Al ve svém prvním roce za Hartford odchytal polovinu zápasů – a on to zvládl s bilancí 23 výher, 9 proher a jedna remíza. Loni byl brankářskou jedničkou, sedmadvacetkrát zvítězil, sedmnáctkrát prohrál. Jeho průměr inkasovaných branek na zápas klesl z 2,61 na 2,30 a procentuální úspěšnost zákroků poskočila z 90,7% na 91,4%. Takže vidíme, že kráčí správným směrem, směřuje tam, kam chceme, aby mířili všichni naši mladíci. Nezapomeňte, že tým Hartfordu, ještě před dvěma lety plný veteránů, se loni změnil ve velice mladý tým, takže čísla Montoyi jsou ve skutečnosti ještě lepší, než se zdají na první pohled.“

„Když jsem působil u Islanders, měli jsme špatný tým a povolali Roberta Luonga příliš brzy,“ vzpomíná Clark. „Zkusil hrát, ale prostě to nefungovalo a GM s trenérem jej zatratili. Nemůžu uvěřit, že byl dvakrát vyměněn! My máme Henrika Lundqvista na počátku jeho kariéry, a je skvělý. Šance pro Montoyu je vybojovat post druhého brankáře v prvním týmu, ale je tohle pro něj to nejlepší řešení? Měl by raději sedět na lavičce a krýt záda Lundqvistovi v NHL, nebo pokračovat na zlepšování své hry ještě další rok v AHL? To zatím není rozhodnuto.“

Útočníci

Pravé křídlo

Alex Bourret

Bourret je robustní, 178 centimetrů vysoký a 95 kilogramů vážící křídelní útočník. Předloni, ve své čtvrté sezóně v Quebec League, zaznamenal v dresu Shawiniganu 114 kanadských bodů (44+70). Na začátku minulé sezóny ho zbrzdil otřes mozku, který utrpěl v průběhu přípravného kempu týmu Chicago Wolves. Dal se však brzy dohromady a koncem února už měl na kontě 11 branek a 21 asistencí, když byl vyměněn Atlantou Trashers (mateřským klubem Wolves) do Rangres; ani zde však neměl místo v prvním týmu a putoval tedy na farmu, kde v dresu Hartfordu pokračoval v sezóně. Atlanta výměnou za Bourreta získala osmadvacetiletého křídelníka Pascala Dupuise a volbu ve třetím kole draftu 2007.

Ve Wolf Pack pak Bourret obohatil své statistiky o pět gólů a třináct asistencí, další tři branky a osm přihrávek zaznamenal v sedmi utkáních Calder Cupu. Alex je kvalitním bruslařem, střelcem i nahrávačem a jeho hře neschází ani tvrdost. Musí dále pracovat na své defenzivní hře a fyzické kondici (což ovšem v průběhu letní přípravy pilně činil). Zatím to vypadá, že Rangers se výměna Dupuise za Bourreta povedla a v nadcházejících letech ze zisku tohoto nadějného mladíka mohou vytěžit určitě více než Atlanta.

„Alex byl mezi hráči, o jejichž draftování jsme v roce 2005 uvažovali. Nakonec jsme ale udělali všechno pro získání Marka Staala a Bourret šel na řadu jen čtyři volby po něm,“ vypráví Clark. „Kdybychom vybírali o trochu později, pravděpodobně bych po Alexovi sáhli. Takže výměnou Pascala Dupuise a třetí volby v letošním červnovém draftu jsme dosáhli zisku Bourreta, celkové šestnáctky draftu 2005, hráče, kterého jsme vlastně chtěli už dříve a jenž navíc za ty dvě sezóny v nižších ligách nabral cenné zkušenosti. Alex byl kluk hrající ve Wolves mezi staršími hokejisty, ale v našem hartfordském týmu je více hráčů v jeho věku, takže rychle zapadl a pomohl Wolf Pack do play off.“

„Alex tedy v průběhu základní části minulé sezóny nasbíral celkem 16 branek a 34 asistencí, v play off hrál ještě mnohem lépe. Vyřazovací část sezóny mu opravdu vyšla a my vidíme, že míří ve svém vývoji správným směrem. Myslím, že pochopil důležitost kvalitní kondiční přípravy, bez níž prostě nelze v NHL uspět. V tomto ale jeho případ není až tak vzácný, mnoho úspěšných juniorských hráčů zjistí až za nějaký čas, že pro adaptaci na hru v profesionálních soutěžích je nutné udělat velké kroky.“

Levé křídlo

Nigel Dawes

Říká se, že když po něčem doopravdy toužíte a svému snu podřídíte všechno, dosáhnete svého vysněného cíle. Je-li to pravda, pak se Nigel Dawes, spíše dříve než později, jistě prosadí do NHL. Jako mnoho hráčů z vyrůstajících ve Winnipegu, i on úspěšně kombinuje ve svém stylu hry bruslařské dovednosti s houževnatostí. Už loni na podzim sice zůstal v tréninkovém kempu Rangers až do konce, avšak nakonec trenér usoudil, že role „černého Petra“ nebude pro Nigelův rozvoj tím pravým ořechovým a jednadvacetiletý sniper byl poslán zpět na farmu. Tady, v týmu Hartford Wolf Pack, zaznamenal v loňské sezóně 27 vstřelených branek a 33 asistencí, tedy 60 kanadských bodů, v 65 zápasech. Dawes, v minulosti dvakrát nominovaný do WHL First All Star týmu, si je ale také plně vědom důležitosti defenzivní složky své hry, což dokazují jeho čísla ve statistice +/-: při svém působení ve WHL se ve 245 utkáních připsal 29 kladných bodů, ve 146 duelech AHL skončil s bilancí plus 23.

„Rád bych podotkl, že Staal, Bourret a právě Dawes mají v letošním tréninkovém kempu největší šance vybojovat si místo v prvním týmu,“ míní Clark. „Nigel není příliš vysoký (měří 173 centimetrů), ale v „nové“ NHL s novými pravidly má šanci uspět; vždyť už ve svém prvním roce za Hartford nastřílel v 77 zápasech 35 gólů, v týmu plném zkušených veteránů; loni se po výrazném omlazení mužstva v 65 utkáních trefil sedmadvacetkrát. Je rozeným střelcem a má určitě šanci hrát v druhém útoku Jezdců. S novými pravidly se ale změnil i náš pohled na styl hry požadovaný od třetí formace. Ta mívala spíše defenzivní úkoly, dnes však očekáváme, stejně jako mnohé další kluby, že i ona výrazněji přispěje do gólových účtů. Nigel má opravdu předpoklady stát se střelcem jedné z těchto formací.“

Centr

Brandon Dubinsky

Než se v NHL objevil Scott Gomez, nepůsobil v této soutěži nikdo pocházející z aljašského Anchorage. V nadcházející sezóně se může stát, že v týmu Rangers budou dokonce dva ze čtyř centrů rodáky z tohoto města – pokud na scénu vstoupí Brandon Dubinsky. Jeho dosavadní kariéra je vážně zajímavá. Sezóna 2003/04, druhá v dresu Portlandu Winter Hawks ve WHL, se mu opravdu vydařila, v následujících dvou letech se sice jeho bodový přísun snížil, ale zato si zlepšoval čísla v +/- hodnocení pobytu na ledě. Občas je nutné číst mezi řádky. Dubinsky ve své první sezóně za Hartford minulý rok zaznamenal v základní části jednadvacet branek, tedy stejný počet jako o rok dříve v Portlandu, a ani v +/- bodech si zde nepohoršil – skončil na plus osmi; v 77 zápasech si připsal také 22 asistencí. Koncem základní části NHL byl dokonce povolán na šest utkání do hlavního týmu.

Dubinsky (185 centimetrů a 95 kilogramů) hraje s velkou energií, soupeřům nedá ani centimetr ledu zadarmo a vyniká tahem na branku. Některé aspekty jeho hry by ocenil snad každý tým. Podzimní tréninkový kemp ukáže, jestli potřebuje ještě jednu sezónu v AHL nebo je již dostatečně připraven pro NHL.

„Když jsme se rozhodli nemít v Hartfordu žádné veterány, lidé nám říkali, že jsme se zbláznili. Začali jsme prohrou 2:9, ale zvedli se a dokázali vítězit,“ vzpomíná na uplynulou sezónu Clark. „To rozhodnutí vytvořilo pro Brandona příležitost zahrát si na postu centra prvního útoku. Později v sezóně jsme jej přesunuli zpět do druhé formace, ale udělal opravdový kus práce a při přechodu z juniorů do mezi dospělé se posunul správným směrem.“

„Loni v Hartfordu sesbíral Brandon v základní části 115 trestných minut, což dokazuje, že si nenechá nic líbit. Vždycky to byl soutěživý kluk a je jím dodnes. Ačkoli si leckdo myslí, že už je připraven pro NHL, pravděpodobně se ještě na rok vrátí do Wolf Pack. Přeci jen raději vidíme naše hráče rok zářit v AHL než doopravdy vykročí do NHL,“ uzavírá Clark.

Tom Pyatt

Chcete si být jisti, že se prosadíte do týmu, do kterého opravdu chcete? Zkuste to jako Tom Pyatt. Nikdy nenechte trenéra projít posilovnou, aniž byste v ní právě dřeli. Tom Renney jednou řekl, že Pyatt chápe, že profesionální hokej je práce. Práce, kterou má vážně rád, nicméně stále to je práce. Je mu teprve dvacet, ale za poslední tři roky v řadě nebyl v letním tréninkovém kempu nikdo, kdo by byl v lepší kondici než právě Tom Pyatt. To znamená, že už v osmnácti letech disponoval lepší fyzičkou, než kterýkoli z ostatních hráčů Rangers působících v NHL! Něco takového se stává opravdu málokdy. To veteráni obvykle učí mladíky, co to obnáší dostat se do NHL…

Tom Pyatt na sobě tvrdě pracuje v každém ohledu hry. Je sice trochu menší postavy, ale jeho předností je skvělé bruslení a přesnost přihrávek. Syn někdejšího hokejisty působícího v NHL, Nelsona Pyatta, opravdu rozumí tomu, o co na ledě jde a co je třeba udělat. Výborně brání. Poslouchá trenéry a je ochoten obětovat pro tým cokoli. Navíc má talent a je rozeným vůdcem. Když to jeho juniorský tým potřeboval, vzal na sebe odpovědnost a vyvedl ho z krize. Ve svých dvaceti letech je zralý jako třicátník, a to v nejpozitivnějším slova smyslu.

„Tom byl v nejlepší kondici ze všech našich hráčů pozvaných do tréninkového kempu v posledních třech letech za sebou. Je bratrem vancouverského útočníka Taylora Pyatta, ten však měří 190 centimetrů, o deset čísel více než Tom, každý jsou úplně jiný,“ poznamenává k Pyattovi Clark. „Byl členem zlatého kanadského výběru na posledním mistrovství světa juniorů a zaznamenal zde gól a tři asistence, v hodnocení +/- skončil se třemi kladnými body. Líbí se nám jeho hra v Saginaw, klubu, kde působí. Vstup do loňské sezóny se tomuhle týmu nevyvedl, Tom se s tím však odmítl smířit a strhl celý tým k lepším výkonům. Jeho snaha ho vynesla na vyšší úroveň. V roce 2005 jsme zkusili štěstí, Toma draftovali a on se zlepšil z 18 branek v první sezóně na 24 v té následující a loni dokonce na 43. Potřebujeme hráče schopné hrát v budoucnosti v prvních dvou formacích a Tom má kvality na to, aby se postavil doprostřed jedné ze dvou elitních řad i v takové soutěži, jakou je NHL.“

Artem Anisimov

Anisimova si Rangers vybrali jako celkově 56. volbu ve vstupním draftu 2006 po sezóně, ve které mladý útočník zaznamenal za juniorský tým Lokomotivu v rodné Jaroslavli 15 branek a 12 asistencí ve 30 zápasech. V loňském roce, stráveném již v ruské nejvyšší soutěži, se Artem prosadil za Lokomotiv v základní části soutěže dvěma góly a osmi přihrávkami. Na severoamerické standardy to sice nejsou nikterak oslnivá čísla, ale mezi nováčky v ruské Superlize jde o běžný výsledek. Jeho neustálé zlepšování výkonů bylo evidentní už v play off Superligy, kde posbíral pět kanadských bodů za tři branky a dvě asistence. Artem vyniká jako excelentní bruslař a nahrávač, další silnou stránkou je jeho tvrdá střela zápěstím. Možná, že v nadcházející sezóně zkusí své štěstí v některé z nižších amerických profesionálních lig, možná však raději zůstane ještě rok doma v Rusku kvůli šanci zahrát si na juniorském světovém šampionátu.

„Opravdu se nám líbí Artemův styl hry,“ tvrdí Clark. „Působí jako severoameričan. Sice nemá špičkové zakončovací schopnosti, „zabijácký instinkt“, jako někteří jeho krajané, ale je 191 centimetrů vysoký a na bruslích rychlý a velmi stabilní. Ač je tvůrcem hry, když je potřeba bránit, vrací se opravdu velice zodpovědně. Má snad všechno, co můžete od tak mladého hráče chtít. Situace, které musíte ostatní hráče učit zahrát, což se často neobejde bez křiku, má už Artem zvládnuté. V nováčkovském kempu svou herní vyspělostí mnohé převyšoval.“

Brodie Dupont

Brodie Dupont, od letošního května hráč systému Rangers, se ve třech sezónách strávených ve svém minulém působišti, Calgary Hitmen, trvale zlepšoval. Vrcholem pak byla minulá sezóna, ve které si do statistik započítal 37 gólů a 33 brankových asistencí v sedmdesáti duelech. Jeho tělesná stavba (výška 188 centimetrů, váha 93 kilogramů), navíc doplněná zarputilostí, z něj činí velice nepříjemného soupeře; zdobí jej především forčeking a také přesné přihrávky. Ačkoli na bruslích nepatří k nejrychlejším, je na nich velmi stabilní; v tomto ohledu bývá srovnáván se svým někdejším spoluhráčem z juniorských kategorií Andrewem Laddem. Nejefektivnější je Brodieho hra v blízkosti soupeřovy branky – díky níže položenému těžišti jej jen těžko odtlačíte z prostoru, kde je nejnebezpečnější. Svou povahou, odhodláním i herními atributy bývá přirovnáván k Ronu Francisovi zamlada. Dupont je všestranným hráčem, lze jej využít na jak místě centra, tak na obou křídlech.

„Není pochyb o tom, že Brodie hrál velmi energicky již v juniorech,“ konstatuje Clark. „S postupem času se viditelně zlepšoval, především v ofenzivní činnosti. Ve své první sezóně za Hitmen vstřelil 14 gólů a v play off nastoupil k dvanácti utkáním, další rok si už do kolonky vstřelených branek zapsal číslo 30 a odehrál třináct zápasů ve vyřazovací části. A konečně loni, ve svém dosud nejúspěšnějším ročníku, nasázel soupeřům 37 gólů a přidal 18 play off zápasů. Právě v jarní nadstavbové části sezóny zatížil Brodie konta gólmanů devíti úspěšnými trefami a další kanadské body si připsal za sedm asistencí. Brodie Dupont roste ve skvělého hráče pro třetí formaci, nečiní mu problém se po ztrátě puku vrátit a zapojit se do obranné činnosti, ale neváhá ani bránit své spoluhráče, dokáže hrát soupeřům do těla i vstřelit branku.“