Ve čtvrtek 24. ledna 2008 se velké pocty dostalo jednomu z největších hokejistů v historii organizace i celé NHL. Obránce, který učaroval divákům svými gólovými průniky přes celé hříště, perfektní rozehrávkou a zodpovědnou hrou dozadu, ale také gentlemanským chováním a vystupováním na úrovni. Jeden ze symbolů týmu New York Rangers, zosobnění tradice a věrnosti a důležitý člen týmu, jenž zlomil 54leté prokletí, se před utkáním s Atlantou dočkal oficiální pocty v podobě umístění svého dresu s číslem dvě pod strop Madison Square Garden.
Události se mezi jinými účastnili legendy jako Gilbert, Giacomin, Howell a Brianovi současníci Messier, Richter, Domi, Beukeboom a Adam Graves, jemuž Leetch ve svém projevu sdělil, že on je další na řadě.
Za svou úchvatnou kariéru posbíral řadu individuálních ocenění a rekordů. Mezi nejvýznamnější rozhodně patří zisk Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy v letech 1992 a 1997. Zároveň je jediným americkým hráčem, který kdy pozvedl nad hlavu Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Stalo se tak samozřejmě v roce 1994, kdy pomohl dovést tým z Manhattanu k prvnímu titulu po 54 letech. Jako jeden z pěti obránců v historii NHL se pak může pyšnit tím, že v jedné sezoně posbíral 100 bodů (102 v ročníku 1991/92). Potenciál ukázal už ve své nováčkovské kampani, během níž nastřílel 23 branek, čímž ustanovil stále platný nováčkovský rekord pro obránce.
Přestože se narodil 3. března 1968 ve státě Texas, již po třech měsících se s rodinou přestěhoval do města Cheshire v Connecticutu, čímž se přiblížil místu, v němž strávil 17 hokejových sezón. K tomu však byla ještě dlouhá cesta. Začala právě v Cheshire na stadionku, kde byl správcem jeho otec. Ještě na střední škole nebylo jasné, kterému sportu dá Brian přednost – dařilo se mu totiž jak v hokeji, tak v baseballu. Nicméně na ledě byl více doma a ve své druhé středoškolské sezoně zaznamenal 53 branek a 50 asistencí.
Po střední škole následoval příklad svého otce Jacka a zamířil na Boston College. Svého otce ctil a tak, stejně jako on, se dostal jako zástupce BC Eagles do celoamerického národního výběru. U Orlů však nevydržel dlouho – po roce si připsal svou premiéru v NHL a celkem zaznamenal v 17 utkáních 14 kanadských bodů. Rok poté, v ročníku 1988/89, již odehrál v modrém dresu 68 zápasů, 71krát se objevil v zápise jako bodovač, získal Calder Trophy a byl zvolen do All-Rookie Teamu.
Na svou premiéru rád vzpomíná. Odbyl si ji po návratu z olympiády v Calgary, kde Spojené státy skončili až na sedmém místě. Před zápasem MSG skandovala „USA, USA“. Hned po zahajovacím buly se jeho spoluhráč Chris Nilan vrhl na soupeře. „Rvali se od jejich pozice na křídle až k mantinelu přímo přede mnou. Já na ně tak koukám, pomyslím si ‚Já jsem v NHL. To je blázinec.‘ A začal jsem se smát. Garden skandovala USA, USA a Chris Nilan se tu pere po vhození puku 2 vteřiny po začátku mého prvního zápasu. A já jsem si říkal: ‚Tohle je šílený!‘“
S tím, jak se tým Jezdců pomalu měnil v jednoho z favoritů na pohár, i Leetch získával postupně respekt fanoušků za své klidné vystupování na ledě i mimo něj a za ofenzivní pojetí, které bavilo davy. Pozornost a respekt ligy pak korunoval zisk první ze dvou Norris Trophy v roce 1992. Jeho bilance 22+80 byla prvním stobodovým počinem mezi americkými beky vůbec. V mistrovské sezoně pak vyrovnal svůj nováčkovský počet střeleckých zářezů a tým získal Presidentovu trofej. V následném play-off si Leetch důrazně řekl o titul nejužitečnějšího hráče, když ve 23 zápasech dokázal jedenáctkrát skórovat a byl u dalších 23 branek, což dává dohromady u obránce neuvěřitelnou produktivitu se 34 body a téměř 1,5 bodem na utkání.
Když sám Leetch vypráví, jak se z něj stal ofenzivní zadák, mnohé tím překvapí. „Když jsem vyrůstal v Connecticutu, neměl jsem žádný vzor, žádný styl, který bych napodoboval. Týmy, v nichž jsem hrál, mě vždy nabádaly k tomu, abych používal své schopnosti ke střílení branek – v dětství, na střední škole, dokonce i olympijský tým v roce 1988,“ prohlásil Brian. A Rangers jeho talent ihned rozpoznali také.
„Když mě poprvé povolali, Michel Bergeron na mě křičel ‚Potřebujeme gól, potřebujeme gól‘. A já vždycky řekl, že jo, a šel jsem na led s tím, že musím dovézt puk na druhou stranu jak nejrychleji to dovedu,“ vzpomíná Leetch. „Říkávali mi ‚doruč tu poštu, doruč tu poštu‘ a ostatním klukům pak ‚zajistěte ho, zůstaňte zpátky‘. To bylo to, co se po mně chtělo. A pak zase začali ‚nemůžeš být v útoku pořád‘. A já odpověděl – ‚Dobře, cokoliv budete chtít. Jen mi hlavně řekněte, co po mně chcete.‘“
O Leetchovi se často mluví jako o vynikajícím útočném obránci, nicméně důraz je pouze na prvním slově tohoto spojení. A to je chyba. Brian byl totiž vynikající také ve hře ve svém pásmu. Byl nasazován proti nejlepším hráčům soupeře, beze strachu blokoval střely a pokračoval ve hře i přes zranění.
Jeho spoluhráči rádi vypráví jednu historku. Při utkání v Tampě v roce 1999 dostal Leetch dělovku Fredrika Modina ve snaze o blok přímo do zápěstí. Měl ho zlomené, ale zůstal na ledě, pak ještě několikrát šel na led a zblokoval další ránu, než zápas definitivně opustil. Po utkání se omlouval, že nechal svůj tým na holičkách.
„Slyšel jsem, jak ho to trefilo,“ vzpomíná Richter. „A on ‚Ohhhh‘, soupeř nás mlel v pásmu a znělo to, jako že je opravdu zraněný. Hra pokračovala, no bylo to skoro jako týden a on povídá ‚Ricky, musíš přerušit hru.‘ A já odpověděl ‚Je to tak zlý?‘ a on na to ‚Jo, je to dost zlý.‘ Prostě jsme si takhle vykládali. Po přerušení hry odjel na střídačku, pozvracel se a při dalším střídání byl zpátky na ledě. A blokoval další střelu. Netušil jsem, že ten chlap má zlomenou kost!“
Přes svůj obrovský talent, který ukazoval na ledě, zůstal neuvěřitelně skromný mimo něj. Odrážel poklony všemi směry a vždycky rád nechával spoluhráče užívat si pozornost veřejnosti. „Nikdy nechválil sám sebe,“ řekl Mike Richter. „Měl tolik charakteru… Často se to říká o hráčích, kteří nemají talent. Ale on to měl všechno.“
Adam Graves připomíná, že Leetch opravdu nebyl jen ofenzivním démonem. „Vážil kolem 85 kilo a hrál proti hráčům, kteří vážili 110 a víc, ale byl to on, kdo vyhrával souboje jeden na jednoho. A dělal to 30 minut za zápas.“
Ve stávkou zkráceném ročníku se Rangers dostali do druhého kola play-off, kde však podlehli Flyers ve čtyřech zápasech. Leetch zaznamenal celkem 14 bodů v 10 utkáních, ale týmu se nepodařilo dostat se blíže k zopakování předchozího úspěchu. A bohužel pro Briana se tak nestalo ani v sezónách následujících. Ročník 95-96 skončil opět vyřazením ve druhém kole, tentokráte se o to postarali Tučňáci. Poslední účast v play-off v dresu Rangers si Leetch prožil o rok později, ale stopku těsně před branami finále vystavili v pětizápasové bitvě opět Letci.
Nedostatek týmového úspěchu v NHL si Leetch alespoň částečně kompenzoval alespoň na poli mezinárodním. V roce 1996 se jako kapitán týmu USA spolu s Mikem Richterem radoval ze zisku Světového poháru a v roce 2002 byl klíčovým hráčem reprezentace při zisku stříbra na olympiádě v Salt Lake City.
Ani přes jeho stále kvalitní herní i bodový příspěvek se však Jezdcům nedařilo postoupit do vyřazovacích bojů. GM týmu se tak před uzávěrkou výměn v sezoně 2003/04 rozhodl vymést veterány a postavit mužstvo zcela nové. Tato čistka se nevyhnula ani týmové ikoně.
Leetch prohlásil, že vždycky po ročníku bez play-off doufal, že následující sezona bude lepší. V okamžiku, kdy však zjistil, že to lepší nebude, se rozhodl, že chce být součástí řešení, že chce být v NY při obnově zašlé slávy. K tomu už příležitost nedostal.
„Hořký na tom byl právě způsob, jakým jsem tým opouštěl. Prostě mi jen zavolali, že jsem byl vyměněn. To bolelo nejvíc. A Glen dřív naznačoval, že bych měl v New Yorku zůstat po zbytek kariéry. To je ta jedna věc, která mě zranila. Protože jinak byli v historii vyměněni mnohem lepší hráči. Získali jsme Marka Messiera výměnou. A Wayne Gretzky se tu objevil z podobných důvodů. A já vím, že je to součást NHL, takže nemám problém s tím, že jsem byl vyměněn. Často je to dobrá věc pro organizaci, pro budování budoucnosti. Nebo aby se tým dostal ze špatných časů. Takže jsem byl zklamán jen tím, jak k tomu došlo, jak to proběhlo. A to se nikdy nezmění, stejně tak jako se nikdy nezmění moje pocity ohledně toho, že jsem byl Ranger a co to pro mě znamenalo,“ říká pohnutě Leetch.
„Pravdou je, že…mě to pořád trápí. A vždycky bude. Tom Renney mi volal před dvěma lety a říkal, že bych se hodil do obrany. Bylo na mě, jestli dokončím kariéru v New Yorku. A já jsem se v té době rozhodl, že to už stačilo.“
Jen pro připomenutí, Rangers tenkrát od Toronta dostali za Leetche obránce Maxima Kondratěva, centra Jarkko Immonena, 1. kolo draftu 2004 (Lauri Korpikoski) a 2. kolo v roce 2005 (Michael Sauer). Brian dohrál sezonu v Torontu a po výluce podepsal jednoletý kontrakt s Bostonem, kde také zaznamenal svůj 1000. bod v NHL.
Po vypršení kontraktu s Medvědy měl řadu nabídek, ale žádnou nepřijal. Status hráče si podržel až do 24. května 2007, kdy oficiálně ukončil kariéru.
Snad nejvýstižnějším popisem Briana Leetche jako člověka i hokejisty jsou jeho následující slova: „Někdo se mě kdysi zeptal: ‚Až jednou skončíte s hokejem, jak chcete být uchován v paměti lidí?‘ A já řekl ‚Pokud si někdo bude pamatovat, že jsem byl Ranger, tak to pro mě bude dostatečně dobré.‘“
Top 10 momentů kariéry Briana Leetche podle Johna Dellapiny (Daily News)
10. Návrat do MSG jako soupeř, 20. března 2006 – 2 roky a 17 dní po výměně do Toronta se Brian vrací na místo činu v dresu Bostonu. Byl to pro něj památný večer plný satisfakce. Pocta v podobě videa na kostce nad ledem, dlouhé ohlušující předzápasové ovace a nekonečné vyvolávání jeho jména v průběhu třetí třetiny.
9. Draft v roce 1986 – hlavní skaut Ray Clearwater se snažil ve snaze zachránit si židli přesvědčit GM Craiga Patricka, aby udělal výměnu a posunul se výše, aby mohl vybrat Joe Murphyho nebo Jimmyho Carsona. Patrick to však odmítl, protože měl na seznamu jako jedničku Leetche.
8. Hattrick v play-off proti Flyers, 22. května 1995 – sám držel Rangers ve hře, ale tým stejně padl 3:4.
7. Calder Trophy v roce 1989 – celou sezonu soupeřil se svým kamarádem Tony Granatem, ale nakonec to dokázal. Poprvé od Steva Vickerse v roce 1973 získal hráč Rangers trofej pro nejlepšího nováčka. Zatím naposledy.
6. Norris Trophy v roce 1997 – v sezoně, jejímiž hlavními vrcholy bylo opětovné spojení Messiera s Gretzkym a nenadálý postup do finále konference, si jako jediný hráč v historii organizace připisuje druhou trofej pro nejlepšího beka.
5. Norris Trophy v roce 1992 – první Brianova sezona po Messierově boku byla bodově nejlepší. Týmový rekord v podobě 102 bodů a 17zápasové šňůry asistencí ozdobila teprve třetí trofej v týmové historii.
4. Kapitán přebírá Světový pohár v roce 1996 – vítězství z roku 1980 (Lake Placid, ZOH) je sice ještě o stupeň výš, ale bylo to poprvé, co USA vyhrály turnaj, v němž se střetli opravdu nejlepší hráči.
3. Gól z otočky v 7. zápase finále konference 1994 proti Devils – nebýt vyrovnání Zelepukina 7,7 sekundy před koncem, byl by to býval jediný gól toho zápasu. Stál za to i tak. Leetch se řítil po levém křídle za branku, zasekl, zpětnou otočkou zpoza branky se bleskurychle a nečekaně dostal před svatyni Devils a zasunul puk mezi betony překvapeného Brodeura.
2. První branka 7. finále v roce 1994 – ten gól můžete vidět na videu výše. Finále bylo o prvním zásahu a Leetch se postaral o to, aby to tam opravdu padlo.
1. Conn Smythe Trophy – 34 bodů ve vyřazovacích bojích (z toho 11 branek včetně 3 zásahů, které rozhodli sérii)? Od obránce? Připočtěte to, že jeho ruka byla tak zválcovaná, že ji ani nemohl zvednout k oslavě své finálové branky. A že ho Mike Keenan vyřadil ze hry ve 4. zápase série s Devils. Messier, který viděl hodně kvalitních výkonů v play-off zrovna ten Brianův označil za nejlepší ze všech.
Řekli o něm:
„Neexistuje dres, který by si zasloužil vyřazení víc než ten jeho. Ze všech těch hráčů, jejichž čísla byla vyřazena, si to on zasluhuje nejvíc. Takže kdybyste to měli udělat znovu od začátku a řekli si ‚Vyvěsíme jenom jednoho, ale koho?‘ tak by to musel být Leetch.“
-- Neil Smith, někdejší GM Rangers
„Brian, řekl bych, byl nejdynamičtější hráč, jehož hra současně nejvíce vzrušovala diváky, jaký kdy za Rangers hrál. Říkával jsem mu po každém zápase ‚Ty mě doženeš na čele (bodování týmu). Jen pokračuj!‘“
-- Rod Gilbert
„Říkám Leetchovi tichá superstar. Nikdy na sebe neobracel pozornost. A přesto jej každý sledoval, protože byl takovou přirozenou hvězdou.“
-- Sam Rosen, hlasatel stanice MSG
„Dejte mu puk do slepé uličky a on z toho dokáže vykouzlit dálnici. U většiny hráčů to je tak, že mají otevřenou dálnici, ale udělají z toho slepou uličku.“
-- John Cunniff, někdejší trenér Devils
„Draftován Rangers, strávil tu prakticky celou kariéru, udělal všechno pro tým na ledě i mimo něj. Vůdce. Jeho způsob chování. Prostě od A do Z všechno, co byste chtěli od hráče, když ho draftujete. A samozřejmě završeno tím maximálním cílem – dovést tým ke Stanley Cupu jedním z nejlepších výkonů ve vyřazovacích bojích v celé historii.“
-- Mark Messier
„Jeden z nejlepších výkonů v play-off všech dob. Měl 34 bodů ve 23 zápasech a kontroloval hru ve všech třech pásmech. To je to, v čem tak vynikal. Nevím o nikom, kdo kdy nosil hokejový dres, kdo by takovým způsobem jako on kontroloval hru. A dělal to každou minutu, co hrál, celou svoji kariéru.“
-- Adam Graves
„Podívám se na Briana a přiřadím ho k těm nejlepším hráčům ze všech sportů. Jsou schopni vidět hru unikátním způsobem – možná trochu pomaleji než my ostatní. Možná vidí věci dopředu, dřív než se stanou. Joe Montana to měl při těch obrátkách zápasů ve čtvrté čtvrtině. Gretzky to měl ofenzivně. Brian to měl ofenzivně i defenzivně zároveň – opravdu četl hru jako nikdo jiný. A měl neuvěřitelně vysoko nastavenou laťku než začal panikařit nebo se cítil, že už nemá jiné možnosti.
Stanley Cup, Conn Smythe Trophy, dvakrát Norris Trophy, kapitán týmu vítěze Světového poháru. A já myslím, že Brian byl mnohem lepší než všechno to železo ukazuje.“
-- Mike Richter, dlouholetý spoluhráč a přítel
Legenda: Z - zápasy; G - góly; A - asistence; B - body; +/- - body za pobyt na ledě při vstřelených a obdržených brankách; TM - trestné minuty; GP - góly v přesilovkách; GO - góly v oslabeních; GV - vítězné góly; GR - remízové góly; S - střely; S% - úspěšnost střelby
Ve čtvrtek 24. ledna 2008 se velké pocty dostalo jednomu z největších hokejistů v historii organizace i celé NHL. Obránce, který učaroval divákům svými gólovými průniky přes celé hříště, perfektní rozehrávkou a zodpovědnou hrou dozadu, ale také gentlemanským chováním a vystupováním na úrovni. Jeden ze symbolů týmu New York Rangers, zosobnění tradice a věrnosti a důležitý člen týmu, jenž zlomil 54leté prokletí, se před utkáním s Atlantou dočkal oficiální pocty v podobě umístění svého dresu s číslem dvě pod strop Madison Square Garden.
Přestože se narodil 3. března 1968 ve státě Texas, již po třech měsících se s rodinou přestěhoval do města Cheshire v Connecticutu, čímž se přiblížil místu, v němž strávil 17 hokejových sezón. K tomu však byla ještě dlouhá cesta. Začala právě v Cheshire na stadionku, kde byl správcem jeho otec. Ještě na střední škole nebylo jasné, kterému sportu dá Brian přednost – dařilo se mu totiž jak v hokeji, tak v baseballu. Nicméně na ledě byl více doma a ve své druhé středoškolské sezoně zaznamenal 53 branek a 50 asistencí.
S tím, jak se tým Jezdců pomalu měnil v jednoho z favoritů na pohár, i Leetch získával postupně respekt fanoušků za své klidné vystupování na ledě i mimo něj a za ofenzivní pojetí, které bavilo davy. Pozornost a respekt ligy pak korunoval zisk první ze dvou Norris Trophy v roce 1992. Jeho bilance 22+80 byla prvním stobodovým počinem mezi americkými beky vůbec. V mistrovské sezoně pak vyrovnal svůj nováčkovský počet střeleckých zářezů a tým získal Presidentovu trofej. V následném play-off si Leetch důrazně řekl o titul nejužitečnějšího hráče, když ve 23 zápasech dokázal jedenáctkrát skórovat a byl u dalších 23 branek, což dává dohromady u obránce neuvěřitelnou produktivitu se 34 body a téměř 1,5 bodem na utkání.
O Leetchovi se často mluví jako o vynikajícím útočném obránci, nicméně důraz je pouze na prvním slově tohoto spojení. A to je chyba. Brian byl totiž vynikající také ve hře ve svém pásmu. Byl nasazován proti nejlepším hráčům soupeře, beze strachu blokoval střely a pokračoval ve hře i přes zranění.
Přes svůj obrovský talent, který ukazoval na ledě, zůstal neuvěřitelně skromný mimo něj. Odrážel poklony všemi směry a vždycky rád nechával spoluhráče užívat si pozornost veřejnosti. „Nikdy nechválil sám sebe,“ řekl Mike Richter. „Měl tolik charakteru… Často se to říká o hráčích, kteří nemají talent. Ale on to měl všechno.“
Nedostatek týmového úspěchu v NHL si Leetch alespoň částečně kompenzoval alespoň na poli mezinárodním. V roce 1996 se jako kapitán týmu USA spolu s Mikem Richterem radoval ze zisku Světového poháru a v roce 2002 byl klíčovým hráčem reprezentace při zisku stříbra na olympiádě v Salt Lake City.
