Bruslit jsem se naučil v obchoďáku, říká Duclair v rozhovoru pro NY Post

Anthony Duclair zažívá skvělou sezónu. Tu minulou ještě zářil mezi juniory, teď už bojuje za první tým Rangers. Zatím patří do základní sestavy a nevypadá to, že by z ní měl vypadnout. Už ve svém druhém zápase v NHL si připsal své první dva body. Celou dobu hraje s přehledem a Jezdci v něm mají veliký potenciál i přes to, že byl draftován až ve třetím kole. V rozhovoru pro New York Post poodkrývá některé detaily ze svého života. Mimochodem, věděli jste, že bruslit se naučil v montrealském obchoďáku?
Popiš, jaké je to teď být Anthonym Duclairem.

Je to neskutečné. Můj život se za poslední měsíc změnil neuvěřitelně rychle. Je to pro mě požehnání. Je dobré vidět, že se moje tvrdá práce vyplácí.

A máš nějaké konkrétní věci, které ti změnily život?

Však víte, lidé mě více poznávají na ulicích. Být součástí organizace z NHL je neuvěřitelné. Když jsem vyrůstal, tak jsem kluky sledoval v televizi a teď jsou to moji spoluhráči a dobří přátelé. Je to opravdu absurdní.

Jaké budou tvoje emoce při prvním zápase v MSG?

Ou, to bude velmi speciální. Měl jsem šanci hrát v MSG přípravný zápas a na ten okamžik nikdy nezapomenu, ale teď už je sezóna v plném proudu a bude se hrát o dva body. Moje máma i táta budou na zápase společně s mým malým bráškou a bude zvláštní sdílet všechny ty pocity s nimi.

Budeš mít motýly v břiše? Bude tam nervozita? Co se bude v tobě bude odehrávat?

Jen budu hodně vzrušený. Pro tenhle moment jsem pracoval tak dlouho, jak si pamatuji. Myslím, že první zápas v MSG bude zvláštní. Nejsem typ člověka, který je nervózní, opravdu. Jsem více nadšený než cokoliv jiného.

Jaká je tvoje mentalita na ledě?

Zůstat jistý v každém střídání. Zápas trvá dlouho a musíte zůstat soustředěný na herní plán, co nejvíce to jde. Hra je nepředvídatelná, ale když budete hrát krůček po krůčku a nebudete přehánět a dělat práci někoho jiného, tak to půjde. Musíte si dávat pozor na malé detaily.

Myslíš si, že si sniper?

Myslím, že jo. Ale taky si myslím, že jsem kombinace snipera a tvůrce hry. Vždycky se první podívám, jestli není komu nahrát. Pokud ne, tak mi nedělá problém vystřelit.

Jak bys srovnal svou rychlost s rychlostí Carla Hagelina a Chrise Kreidera?

Chris Kreider je hráč, jehož každý krok je silný a efektivní. Kroky Carla Hagelina jsou mnohem rychlejší než průměrného hráče. Sleduju tyhle kluky, protože hraji stejně jako oni. Každý bruslí jinak, ale tihle kluci jsou o krok napřed před ostatními.

V jakých oblastech se potřebuješ zlepšit?

Když se dostanete na úroveň NHL, tak si myslím, že hra bez puku. To je jedna věc, kterou se snažím zlepšovat každý den a mluvím o tom s trenéry, takže teď dokážu získat puk rychleji.

Jaké je to zkoušet dát gól někomu, jako je Henrik Lundqvist?

Je to opravdu těžké (směje se). Všichni víme, že je to pravděpodobně nejlepší brankář ligy. Když je v brance, tak je velmi těžké ho prostřelit.

Co ses naučil ze sledování Stanley Cupu v minulé sezóně?

Byli outsideři, nikdo si Rangers nepředstavoval, že by došli až do finále. Všichni předpovídali Boston, ale Rangers byli menší tým, který se držel herního plánu a hrál jako celek. Stejně jako v minulé sezóně, tak i letos je zde mnoho klíčových hráčů. Teď, když jsem v kabině, vidím, proč došli tak daleko. Je tu mnoho vůdců, kteří se zastanou každého. To je skvělé vidět.

Derick Brassard tě prý vzal pod svá křídla.

Jo, už od té doby, co jsem byl draftován. Před tím jsem ho neznal, ale když jsem byl draftovaný, přišla mi od něj textovka, v níž bylo napsáno: Gratuluji. V mém prvním kempu minulý rok mě vzal pod svoje křídla a říkal mi o New Yorku, říkal mi o všem. Měl na mě velký vliv už od draftu.

Které sportovce obdivuješ v jiných sportech?

Opravdu se mi líbí Tom Brady. New England Patriots jsou mým nejoblíbenějším fotbalovým týmem od dob, kdy jsem vyrůstal. Vždycky jsem miloval hru Toma Bradyho.

Jak ses stal fanouškem Patriots?

To nevím, dobrá otázka (smích). Asi je divné, že jsem z Montrealu a fandím Patriots, ale já je miluji.

Co na Bradym obdivuješ nebo máš rád?

On je pořád v klidu. Je to celosvětová ikona. Je to tak nějak typ mé osobnosti. Je uvolněný a připravuje se na každý zápas.

Kolik ti bylo, když jsi začal hrát hokej?

Začal jsem bruslit, když mi byly dva roky. S hokejem jsem začal ve čtyřech.

Kde jsi začal bruslit?

V obchoďáku v centru Montrealu. Přivedl mě tam táta. Pokaždé, když už jsme museli jít domů, tak jsem začal plakat a nechtěl jsem odejít.

Jací byli tvoji oblíbení hráči, když jsi vyrůstal?

Měl jsem rád Markuse Naslunda. A když jsem byl trochu starší, tak Sidney Crosby.

Takže tvým chlapeckým snem bylo hrát NHL?

Jo, jasně. Od té doby, co si to pamatuju. Jsem z Montrealu, takže jsem vyrůstal jako fanda Habs, Když jsem začal hrát ve čtyřech letech hokej, tak mě táta někdy vzal do Bell Centre a sledovali jsme spolu pár zápasů. Od té doby jsem věděl, že jednou chci hrát NHL.

Co jsi věděl o organizaci Rangers, než jsi byl jimi draftován?

Jenom to, že to je tým z Original Six. Můj táta byl fanouškem Rangers, takže bylo docela zvláštní sdílet s ním některé chvilky. A samozřejmě mnoho z historie, že vyhráli Stanley Cup a některé hráče, kteří prošli organizací. To hovoří samo za sebe.

Nejlepší hokejový moment?

Můj první zápas, můj první gól. Myslím, že to bylo proti Chicagu. Hrát v jedné lajně s Brassardem a Nashem byla skvělá zkušenost. Když jsem v první třetině vstřelil gól, tak mi to dodalo důvěru do budoucna.

Nejhorší cestovní zážitek?

Bylo to pravděpodobně minulý rok v Quebec City. Když jsme měli dva roky Patricka Roye, tak jsme přes Maritimes (pobřežní provincie) létali. Ale minulý rok ne. Museli jsme jet přes Quebec City do Cape Breton a byla to třináctihodinová jízda autobusem. Něco hrozného.

Jaký je největší rozdíl mezi juniory a NHL?

Samozřejmě, že hráči jsou mnohem větší, mnohem rychlejší. Každá akce musí být provedena rychle a efektivně.

Ty s jistotou nevíš, jestli zůstaneš déle, než devět zápasů, že?

Ne, nejsem si jistý. Bude záležet na mě, jestli zůstanu.

Je to na tebe velký tlak?

Myslím, že jsem jeden z těch hráčů, kteří přežívají den za dnem. Každý den se snažím být lepším. Mimo led se snažím co nejvíce odkoukat od starších hráčů, abych se stal opravdovým profesionálem co nejdříve.

Máš pocit, že sem patříš?

Myslím, že jo. Když skončila příprava, tak čtvrteční zápas proti St. Louis byl obrovským krokem dopředu. Už se hrálo o dva body, takže všichni kluci bojovali víc. Řekl bych, že mi ze začátku trošku trvalo, než jsem se do toho dostal. Na základní část jsem připraven.

Popiš fanoušky Rangers.

Opravdu neuvěřitelní. Od té doby, když jsem byl draftován, tak se ke mně nedostalo nic jiného, než láska a podpora od fanoušků. Ať už to bylo při osobních setkáních, nebo přes sociální sítě. Bylo to neuvěřitelné a já doteď nevím, jak jim poděkovat.

Co tě popohání dál?

Výhra v Stanley Cupu. Se snem hrát NHL, který už přišel, mě dál popohání touha jednou zvednout Stanley Cup.

Jednou jsi na Twitter napsal: Pokud se nebudeš zlepšovat každý den, tak někdo jiný ano.

Je mnoho hokejistů po celém světě, takže musíte tvrdě trénovat každý den, aby vám vaše místo někdo nesebral. Nemůžete si brát dny volna, je potřeba makat pořád. Jenom takhle dosáhnete svého snu. Takhle to nechodí jen v hokeji, takhle to chodí všude.

Další tweet: Žít pár let života tak, jak ho většina lidí žít nebude, abys mohl strávit zbytek života tak, jak většina lidí nemůže.

V mladém věku musíš makat tak tvrdě, jak jen to jde. Ať je to v hokeji, nebo v životě, nebo ve škole… Prostě dělat všechno možné, abyste měli světlou budoucnost.

Tvůj tweet s citátem Muhammada Aliho: Nenáviděl jsem každou minutu tréninku, ale řekl jsem si: trp nyní, ať můžeš po zbytek života žít jako šampión.

Skvělý citát od obrovské legendy.

Jak bys srovnal Alaina Vigneaulta a Patrica Roye?

Mohu říci, že Alain Vigneault je více bezstarostný než Patric Roy, ten je intenzivní celou dobu. Víte jak vášnivý Roy je, ale po dobu dvou let to pro mě byl skvělý trenér, takže na něj nemůžu říct křivé slovo. Naučil mě také hodně věcí mimo led.

Jak se ti líbí chodit na přesilovky?

Je to skvělé. Kdykoliv se můžete dostat do útočné příležitosti, je to dobré, zvlášť pro mě, protože jsem ofenzivně laděný hráč. Potřebuju být v takovýchto situacích – potřebuju se tam dostat, ale ani pak nebudu mít místo zaručené, protože v našem týmu je plno talentovaných hráčů.

Prý máš haitské předky. Je to pravda?

Můj děda a moji rodiče jsou z Haiti.

Kolik haitských hráčů bylo (je) v NHL?

Nejsem si jistý, jestli vůbec někdo… Řekl bych, že jsem první.

Jednou jsi na Twitteru zmínil, že se učíš na kytaru, protože jsi romantický typ.

(Smích) Učil jsem se, teď už ne. Ale jo, učil jsem se od svého švédského spoluhráče v Quebecu Nicka Sorensena. Já se považuju za romantický typ.

V jakém smyslu?

S holkama… Teď, když jsem v New Yorku, tak nevím, co se stane, ale teď jsem sám. Když už ale vezmu nějakou mladou dámu na večeři, budu velmi romantický.

Jsi typický teenager?

Teď, když jsem součástí organizace, která je známá po celém světě, tak musím jednat profesionálním způsobem. Jsem poměrně bezstarostný, někdy se snažím moc nevydat. Rád ve volném čase nakupuji, chodím do kina. Nejsem typ člověka, který musí být všude.

Snil jsi někdy o tom, jak by mohl vypadat tvůj první gól a proti komu bys ho mohl vstřelit?

O tom sním od mala. Teď jsem svému snu blíž a blíž. Já opravdu nevím, co si myslet, ale až to přijde, tak to bude opravdu cool.

Máš nějaké gólmany, proti kterým bys chtěl skórovat?

Ne, v tomhle si nevybírám. Každý brankář v lize by byl fajn.

Myslíš, že jsi hráč velkých zápasů?

Řekl bych, že jo. Libí se mi, když je velký tlak, když je o co hrát. Myslím, že v ten moment se ve mně probudí to nejlepší. Tak by to mělo být u každého hokejisty.

Popiš svého strýce Freda Duclaira.

Je opravdovým klíčem k mému úspěchu. On hrál v CFL (Kanadská fotbalová liga), vyhrál Grey Cup v roce 1998 s Calgary Stampeders. Když mi bylo 16, tak jsem se k němu přestěhoval do Toronta, abych s ním mohl žít a trénovat. Po sezóně jsem s ním trénoval vždycky. Nehrál hokej, ale hrál profesionálně sport, takže ví, co to obnáší, aby se tam dostal. Díky jeho radám jsem tam, kde jsem.

Kdo na tebe měl největší vliv?

Máma a táta.

Koho jsi měl radši?

Taťku. Je bezstarostný, máma by pořád něco dělala.

Tři lidi, které bys pozval na večeři?

Kevin Hart, Barack Obama, Scarlett Johansson.

Oblíbený film?

The Town.

Oblíbený herec?

Will Ferrell.

Oblíbená herečka?

Scarlett Johansson.

Oblíbený bavič?

Kevin Hart.

Oblíbené jídlo?

Miluju palačinky.

Žiješ teď svůj sen?

Ano.

Zdroj: Steve Serby - nypost.com
Platnost uložené stránky vyprší: 12. 7. 2020 17:04:17