Jak nastoupíme do letadla, kluci si berou tepláky, říká Hank pro Gotham Magazine

Byl ještě nováčkem a fanoušci už ho začali titulovat přezdívkou „King“. Henrik Lundqvist si okamžitě po svém příchodu za oceán získal davy. Dnes platí za krásného, fantasticky oblékaného, spořádaně žijícího a sportovně nesmírně talentovaného chlapa. Je to nejváženější gólman v historii Rangers, co do Madison Square Garden nikdy nepřijde jinak než v perfektně padnoucím obleku evropského střihu. Je dokonalým příkladem toho, že sportovci jsou dnes celebrity. Není divu, že nemá nouzi o žádosti o rozhovor. Poslední větší interview poskytl nedávno magazínu Gotham. Promluvil o slávě, charitě i dosavadních úspěších.


Kdysi se dávno se někdejší trenér Rangers Emile Francis bál nechávat své hráče žít na Manhattanu kvůli všem rozptýlením, která nabízí. Jako jejich bydliště preferoval klidný Long Island. To se změnilo v 70. letech, kdy pro změnu chtěl, aby hráči byli součástí newyorské scény. Jak je to teď?

Přišel jsem v roce 2005 a vzpomínám si, že trenéři a další pracovníci mladým klukům říkali, aby zůstali mimo město a poblíž tréninkového centra. Nebylo to nic, co by člověku vadilo. Takže během první sezony jsem žil ve White Plains. Po pár letech si uvědomili, že k dobrým výkonům potřebujete být spokojeni se životem mimo led. Myslím, že tohle vám pomůže hrát lépe a přicházet na stadion více nabuzení. Většina kluků žije ve městě a milují to. Podle mého je tohle jeden z hlavních důvodů, proč hokejisté chtějí hrát tady. Jistě, Rangers jsou skvělá s organizace s výtečnou fanouškovskou základnou, ale zároveň dostanete možnost žít ve velmi specifickém a speciálním městě.


Co vzbudilo váš zájem o hokej?

Když jsem vyrůstal, sledoval jsem národní tým. Když jsem byl starší, začal jsem v televizi sledovat NHL. Všechno ale začalo reprezentací. Jsem hrdý, že mohu hrát za svou zemi, podobný pocit mi ale dodává i hraní za Rangers.


Je příběh o tom, jak jste se stal brankářem pravdivý? Prý když jste přišel poprvé na hokej, tak trenér sháněl někoho do brány a vás bratr zvedl vaši ruku.

To je pravda. Mám dvojče, Joela. Když jsme vyrůstali, všechno jsme dělali spolu a vždycky hráli za stejný tým. Věděl, že jsem měl rád brankáře, že se mi líbilo jejich vybavení, takže když se trenér zeptal, přesně věděl, co chci.


Musím říct, že fotografie, jak ležíte na ledě po rozhodující prohře ve finále Stanley Cupu, je velice dojemná. Když vy sám něco podobného vidíte, vyvolává to ve vás emoce, jak jste se tehdy cítil?

Ano. Někdo mi v létě ukázal nějaký záznam a bylo dost bolestivé to sledovat. Začnete přemýšlet o vší té práci, kterou jste museli vynaložit, abyste se dostali až tam. Hrát hokej, zejména v play off, je doslova horská dráha emocí. Jedete shora dolů a obráceně, a to všechno hodně rychle. Celé týdny se pohybujete doslova na hraně a dáváte do toho neuvěřitelné množství práce. Jste tak blízko, takže něco takového je pak těžké. Když je konec a vy jste poražený, je to takový prázdný pocit.


Všechno dobré, co tým předvedl a co dokázal jako by se vypařilo…

Když se na to podíváte s určitým odstupem času, začnou se vám v mysli zrcadlit skvělé věci ze základní části i z play off. Bylo tam mnoho skvělých momentů, které dnes dokážu ocenit a také se z nich poučit. Jen se prostě nemůžete podívat na několik posledních sekund závěrečného zápasu.


Fanoušci ve městech, kam hráči nepřivezli pohár, si neuvědomují, jak těžké je vyhrát. Mnoho týmů jsou bez celkového triumfu celá desetiletí. Myslím, že to je důvod, proč si výhru hráči tak vychutnávají, protože vědí, jak je těžké toho dosáhnout.

Přesně tak. Když jsme hráli poslední zápas, bylo těžké vzpomenout si na první kolo, bylo to už dávno. Ale fanoušci jdou s vámi stejnou cestou plnou bolesti i radosti. Když máte úspěch, můžete ho sdílet se svými fanoušky a spoluhráči, to je důvod, proč je vítězství tak zvláštní.


Co jste dělal po konci sezony?

Dva nebo tři týdny nechcete dělat téměř nic. Vrátil jsem se do Švédska a strávil nějaký čas s rodinou a přáteli. Nebruslíte, necvičíte, pomalu se zotavujete. Obvykle začínám bruslit v srpnu.


Hrát o Stanley Cup a o olympijskou medaili. Můžete porovnat tlaky v těchto situacích?

Vaše myšlení je prakticky stejné. Víte, že nemáte moc prostoru na dělání chyb a že musíte být pekelně soustředěný. Velký rozdíl je, že na olympiádě můžete být jen jednou za čtyři roky. Na Stanley Cup máte osm nebo devět měsíců. Hodně podobné je to v tom, že nevíte, kolik šancí se vám naskytne si o jedno či druhé zahrát, takže se snažím jít do všeho s tím, že takové myšlenky nechám mimo. Pokud si řeknete, že podobnou šanci můžete dostat až za čtyři roky, vytvoříte na sebe příliš velký tlak. Myšlení je často faktorem toho, jak se cítíte, jak budete hrát. Musíte zvládnout kontrolu vlastních očekávání a tlaku, který na vás kladou ostatní a který si na sebe kladete vy.


Jak vnímáte roli štěstí v hokeji?

Hokej je tak rychlá hra. Někdy máte štěstí, jindy ne. Když hrajete opravdu dobře, máte pocit, že děláte dobrá rozhodnutí. Vypadá to pak, že puk se vždy odrazí tak, jak potřebujete. Jindy, když nemáte formu, se zdá, že všechno jde proti vám. Někdy je to jen o duševní stránce. Vždycky mluvím o dělání dobrých rozhodnutí, a to vám pomůže vytvořit štěstí, které můžete potřebovat. Obzvlášť když hrajete proti dobrým týmům, je rozdíl mezi vítězstvím a prohrou tak malý.


Jak je tým Rangers připraven?

Jsem z nadcházející sezony nadšený. Jádro týmu tu zůstalo. Změnilo se několik hráčů, bude zajímavé sledovat, co pro nás mohou udělat. Klíčem k úspěchu je jít dál, nepřemýšlet o minulém ročníku. Musíte začít znovu. Musíte se zaměřit na říjen a mít dobrý start, protože je před vámi tolik práce, než se můžete dostat do play off.


Co považujete za své největší hokejové úspěchy?

Vyhrát švédskou ligu bylo neskutečné, protože jsem byl mladý a posunulo mě to do NHL. Zvítězit na olympiádě byl dětský sen. Vezinova trofej. Překonání rekordu v počtu výher gólmanů Rangers byla vrcholná událost. Je těžké vybrat jednu událost.


Nedávno jste s talk show Larryho Kinga řekl, že je těžší přijít do New Yorku, když už takzvaně máte jméno, než když jste nováček. Je to proto, že očekávání fanoušků jsou ve městě na jiné úrovni?

Mám-li mluvit z vlastní zkušenosti, myslím, že je daleko jednodušší přijít jako nováček, protože je na vás vyvíjen menší tlak. New York je zvláštní místo pro povolání profesionálního sportovce. Když vám to jde, není lepšího působiště, je to tak vzrušující a obohacující. Když vám to nejde, je to každopádně výzva. Lidé tu chtějí vidět vítěze.


Máte nějakou „šťastnou“ muziku, kterou posloucháte před zápasem?

Už asi deset nebo jedenáct let mám stejný playlist. Těsně předtím, než je čas začít se oblékat, mi do uší hraje punk rock, něco s vysokým tempem pro energii a adrenalin.


Letos jste se objevil na seznamu nejlépe oblékaných sestaveným magazínem Vanity Fair. Co zrovna teď rád nosíte?

Nosím hodně švédských věcí. Je to takový ten pocit, kdy opustíte svou zemi a zákonitě ji tak máte ještě víc rád a jste hrdý na všechno, co z ní pochází. Nosím třeba značku Tiger of Sweden. mám moc rád věci od Ralpha Laurena, Stefan-F nebo Johna Varvatose pro mírně rock ’n’ rollový styl. Ve zcela volných dnech sáhnu často po džínech a kožené bundě. Pro mě to není tolik o značce, jako o dobrém pocitu. Nejsem z těch, co potřebují nosit nejdražší značky.


Když přijíždíte na zápas, musíte být v obleku?

Když jdeme na zápas, musíme mít oblek a kravatu. Když někam cestujeme, musíme mít oblek, ne kravatu. Takže pět dní v týdnu jsme v obleku. Někteří kluci to nenávidí. Během minuty po nástupu do letadla ze sebe shazují obleky a berou si tepláky, protože nemohou vystát ten pocit mít na sobě oblek.


Můžete se pohybovat po Manhattanu, aniž by vás okolí poznávalo?

Po příletu ze Švédska, kde je to o něco více intenzivní, mám pocit, že tady mohu daleko lépe splynout s davem. Ale určitě vnímám rozdíl mezi současností a dobou například před pěti lety.


Kam si ve městě rád zajdete?

Moje žena, dcera a já si někdy zajdeme do Central Parku. Žijeme v Hell’s Kitchen, ale líbí se mi různá místa po městě. Všechno závisí na počasí, mé náladě a tom, co chci zrovna dělat. To je důvod, proč mám rád New York – vždycky si něco najdete, co vás zrovna bude bavit.


Řekněte něco o tom, jak jste se zapojil do charity.

Když jsem poprvé přišel do New Yorku, byl jsem ohromen penězi a časem, co lidé investovali do charitativní činnosti. Rozhodl jsem se založit vlastní nadaci, která se snaží dělat trochu více a oslovila lidi doma ve Švédsku. Pokud jde o vybírání organizací, kterým budeme přispívat, bereme to krok po kroku, ale myslím, že budeme klást důraz na zdraví a vzdělávání, a to zejména pro děti. Ronald McDonald House je organizace, na které mi opravdu záleží. Je tu také Food Bank for New York City a další místní organizace, které budu podporovat. Začal jsem spoluprácí s Garden of Dreams, léta jsem jejich mluvčí.

Platnost uložené stránky vyprší: 27. 2. 2020 03:30:34