Příběh těžkého životního osudu a velkého návratu Dominica Moora
„Bylo to tak...neuvěřitelné,“ uvedl Moore pro dokument E:60 Heremyho Schaapa z ESPN. „Jen jsem si sednul zpět a vůbec se poté nepohnul.“ Za několik krátkých hodin Katie zemřela na následek vzácné rakoviny jater, která devastovala její tělo po celý dlouhý rok. Zemřela ve věku 32 let.
Pouhých pár měsíců předtím Moore opustil všechno ve svém životě, což znamenalo odejít ze svého týmu, v té době San Jose Sharks, a to navíc v půlce prvního kola playoff, které Žraloci hráli proti St. Louis Blues. Zdatný člen čtvrté formace a důležitý prvek v týmových oslabeních byl podstatnou součástí mužstva, avšak i přesto se Dom rozhodl promeškat poslední dvě utkání série, neboť věděl, že jsou i důležitější věci, než pozvednout nad hlavu Stanley Cup.
„Chtěl jsem se ujistit, že bude vědět, jak pyšná na sebe může být,“ řekl Moore o posledních hodinách života své manželky. „Hodně lidí si myslí, že je úspěch, když porazíte rakovinu...nebo prostě když přežijete, jak chcete. Je to stejný způsob myšlení, jaký praktikujeme také my ve sportu - ať už jsme nakonec vítězi, nebo nejsme. Šlo mi jen o to, abych se ujistil, že bude vědět, že pro mě bude vždy vítězkou.“
Po smrti Katie byl hokej to poslední, na co Dominic myslel. Vrátil se zpět do svého bytu v massachusettském Cambridge, který spolu s Katie postavili, neboť potřeboval nějaký čas jen sám pro sebe. Když v lednu skončila půl sezóny dlouhá výluka, začal dostával nabídky na návrat do NHL, avšak tou dobou ještě Moore nebyl na takový krok připravený.
„Předtím, než Dom něco řekne, nebo udělá, si vždy všechno pečlivě promyslí,“ uvedl brankář Henrik Lundqvist, který v tu dobu také zrovna dával interview. „Asi moc dobře věděl, že aby byl schopný podávat kvalitní výkony na nejvyšší úrovni, tak že se s tím v první řadě bude muset vyrovnat.“
Moore založil nadaci Katie Moorové, aby pomáhal „pacientům a rodinám potýkajícím se se vzácnými druhy rakoviny, a to skrze výzkum, advokacii a společnost.“ Minulý rok v létě pak začal opět bruslit a podepsal jednoroční kontrakt ve výši jednoho milionu dollarů s Rangers, neboť chtěl hrát v New Yorku - v prvním místě, kde spolu s Katie po vysoké škole bydlel.
Ti dva se do sebe zamilovali již jako studenti na Harvardu, kam Moore následoval kroky svých dvou bratrů - z Tornhillu v Ontariu, jen kus od Toronta, aby hrál hokej za nejprestižnější akademickou instituci v USA. Jako zelenáč si tam v roce 2000 vysloužil ocenění Ivy League Rookie of the Year pro nejlepšího nováčka, což mu jistě také pomohlo k tomu, že byl se začátkem léta draftován ve třetím kole týmem New York Rangers. Ve druhém ročníku pak potkal mladou dámu jménem Katie, která byla tou dobou hvězdou fotbalového týmu. „Byla v celém kampusu ze všech holek nejkrásnější,“ zavzpomínal Moore.
Následně spolu začali chodit, a když se z Moora stal v roce 2003 hokejový profesionál, rozhodli se, že spolu začnou žít. Hned poté, co Katie dokončila svůj magisterský titul v oblasti mezinárodních vztahů, se pár přestěhoval do New Yorku. V dalších šesti letech se stěhovali hned šestkrát, přičemž v roce 2010 se Katie rozhodla vzít vše do svých rukou - když spolu totiž jednoho večera hráli Scrabble, jejich nejoblíbenější hru, vytvořila z písmenek nápis, který se Dominica ptal: „Vezmeš si mě?“ Hned 3. července se proto v Newportu uskutečnila jejich svatba.
Nyní je Moorovi 33 let a hrál již za devět různých týmů v NHL. Jeho role v Rangers je stejná, jako tomu bylo prvně - opět je tvrdě pracujícím, energickým a nepříjemným centrem, který za základní část odehrál 73 zápasů s bilancí 6+15. V playoff se pak ještě zlepšil, když dopomohl Jezdcům až do finále se statistikou 3+5 v 25 střetnutích. Nejzářivějším momentem pro něj pravděpodobně byl gól v rozhodujícím, sedmém zápase proti Montrealu Canadiens, díky kterému Rangers vyhráli 1:0 a prošli až do finále, kam se tým z Manhattanu dostal po dlouhých dvaceti letech.
Za svůj povedený návrat po více než roční pauze byl Dom oceněný nejen Jezdci, kteří s ním podepsali novou dvouletou smlouvu na 1,5 milion dollarů za rok, ale uznání se dočkal dokonce od samotné NHL. 24. června obdržel při galavečeru v Las Vegas Bill Masterton Memorial Trophy, která se každý rok uděluje hráči, který „spojuje mistrovství s příkladnou oddaností a věrností hokeji,“ a která dostala název podle Williama Mastertona, který v roce 1968 během utkání NHL zemřel na následky zranění způsobené během jednoho ze zápasů NHL.
To, co v sobě Moore nyní nosí, je pro něho mnohem více, než pouhý sen o tom, že zvedne nad hlavu Stanley Cup, ke kterému nikdy nebyl blíže, než letos. „Ona je...ona je sto procent mého života. Není ve mně pouze jako nějaký příklad, ale stále cítím její přítomnost. Je se mnou. Neustále a navždy.“