Henrik Lundqvist: Přemýšlím o úspěchu

V noci na dnešek vymazal střelce soupeře, stal se první hvězdou zápasu. A takhle už to bylo za ta léta u Rangers nesčetněkrát. Henrik Lundqvist je zkrátka famózní gólman, dost možná nejlepší na světě. Svojí práci dává všechno. Miluje ji. Na začátku března mu bude třicet, a tak není divu, že by si rád připsal nějaký úspěch v NHL. Momentálně působí v týmu, který na to má jako nikdy předtím. Minulý týden se sešel se Stevem Serbym z deníku New York Post a povídal si s ním o všem možném. I o Stanley Cupu.

Co speciálního má tým v této sezoně, co možná v jiných letech neměl?
Jsme tvrdě pracující tým, tak to bylo vždycky. Ale letos jsme víc konzistentním týmem. Taky jsme trochu zestárli, takže zvládáme o něco lépe výkyvy.


Je tenhle tým víc vášnivý, než kdy jindy?
Myslím, že ano. Je ale těžké říct, že je to jen způsobené vášní. Je to kombinace mnoha jiných věcí. Tým je celkově zralejší. Letos se opravdu jedná o kombinaci mnoha jiných věcí.


Jste hladový tým?
Jo. Byli jsme už prvním kole, ve druhém, ale chceme víc, jsme hladoví po úspěchu.


Co si myslíte o Giants, vítězích Super Bowlu?
Je to inspirující, vidět tým z New Yorku, jak slaví takový úspěch. Nebudu lhát, přemýšlím o tom. Myslím tím projít celou tu cestu a vyhrát. Máme v tréninkovém centru obrázky z roku 1994 a vidíme všechny ty fanoušky a hráče. Vyhrál jsem už něco ve Švédsku a olympiádu a právě tenhle pocit z vítězství vás popohání dál.


Představujete si, jak nesete pohár?
Možná ne, jak ho nesu (smích). Vidím sebe a nás jako vítěznou skupinu. Chci říct, že jsem byl vždycky snílek. Když jsem vyrůstal, snil jsem hodně. Myslím, že je důležité, když v představách vidíte úspěšní. Inspiruje vás to.


Když se vidíte, jak jste uspěl, proč se nevidíte, jak nesete pohár jako Mark Messier?
(smích) Možná, že jo. Možná jsem to jen nechtěl říct. (smích) Samozřejmě si myslím, že každý si sám sebe představuje, jak vyhrává pohár a zvedá ho


Může tento dokázat to, co dokázali Giants?
Věřím, že to můžeme dokázat, jo. Jsme dost dobrý na to, abychom vyhráli. Ale je potřeba projít celou tu cestu, které je hodně dlouhá. Potřebujete, aby všech dvacet kluků předvádělo svoji nejlepší hru. Trošku nás porovnám s Bostonem, s tím, jak hrají. Hrají tvrdě. Mají aktivní čtyři lajny. Tim Thomas si v brance počíná opravdu dobře. To je přesně ono, každý musí předvádět to nejlepší a pak máme šanci.


Jaké je to být král? (Lundqvist má už léta mezi fanoušky přezdívku King)
(smích) No, opravdu se necítím jako král, ani jako osoba tomu nějak blízká. Je to legrační přezdívka. Začala se tu používat během mých prvních let. Na začátku bylo dost divné slyšet něco jako „Hej, King Henrik“ Bylo to až skoro trapné. (smích) Ale teď už to slýchávám asi tak sedmým rokem a zvykl jsem si. Chci říct, že to mohlo být i horší. Ale snažím se to nebrat nijak vážně. (smích)


Blíží se vaše třicáté narozeniny…
Děkuju za připomenutí (úsměv)


Jak se cítíte kolem té třicítky?
Jsem přesně tam, kde chci být. Rozhodně nemám z třicítky žádný záchvat paniky.


Je tomu přesto těžké uvěřit?
Trochu jo. Čas neskutečně letí. Třicet… to už je fakt dost. (propukne ve smích)


Jaké bylo přijít jako třiadvacetiletý do New Yorku a být brankářem Rangers? Bylo to ohromující?
Byl jsem tehdy plně soustředěný opravdu jen na hokej a tým. Bylo to ale samozřejmě splnění snu. Hrát v této lize a pro tuto organizaci. Ale přišlo mi, že jsem opravdu dobře připraven. Hrál jsem už předtím v národním týmu a vyhrál švédskou ligu. Znal jsem ten velký tlak na mou osobu.


Takže kdybyste to měl shrnout, jaké je to být gólmanem Rangers?
Je to velká výzva a zábavná jízda. Hrát v New Yorku, zvláště když vám to jde, je úžasný pocit. Ale samozřejmě jsme prošli i obdobími, kdy to šlo hůř. To je pak trochu těžší dostat se zpátky na svou cestu. Nevěděl jsem, co od New Yorku očekávat, jsem z úplně malého města. Byl jsem vnímavý a všemu otevřený. Všemu kolem hry. Zatím mám všechno tady rád.


Co si myslíte, že si o vás fanoušci Rangers říkají? V co doufáte?
Doufám, že si pokaždé říkají, že jsem odvedl maximum a že jsem možná byl ten rozdíl ve hře. Doufám, že často.


Jak se vypořádáváte s tlakem, který je v New Yorku na gólmana vyvíjen?
Pokoušíte se dostat na úroveň, která je pro vás pohodlná. Ano, vím, že toho lidé od nás a ode mne opravdu hodně očekávají. Hodně lidí na nás vyvíjí tlak. Ale musíte se soustředit jen na to, na co máte. To já dělám pořád. Pořád se musíte udržovat na tom svém levelu. To se občas stává, občas, když se nedaří, začínáte moc přemýšlet. Přemýšlet i o všech těch lidech, kteří tlak vytvářejí. Prostě se snažím jen pokaždé zastavit puk.


Máte bezesné noci?
Jasně, někdy ležíte a říkáte si, že jste mohl udělat to či ono. Téměř po každém tkání váš mozek pořád pracuje. Po zápase se mi vždycky těžko usíná. Trvá mi vždycky pár hodin, abych se uklidnil. Je jedno, jestli jsem po skvělém nebo špatném utkání.


Ale asi se v tom vrtáte víc, když se prohraje a vám se nezadaří, ne?
Vlastně ne. Někdy je to ještě horší, když hrajete opravdu dobře, protože jste z toho takový vzrušený. Když mám za sebou blbou hru, chci jít spát (smích), chci na všechno hodně rychle zapomenout.


Co jíte v den zápasu? Jste pověrčivý?
Dělám před zápasem opravdu dost věcí. Víc relaxuju než dřív, než před pár lety. Snažím se najít rovnováhu. Myslím totiž, že to je o rovnováze.


Jaké máte rituály?
Odpoledne si jdu vždycky na dvě hodiny zdřímnout. Jdu na stadion, poslouchám muziku. V hlavě se mi přehrávají různé scény. Sám sobě si připomínám, co musím udělat pro úspěch. Přípravu vždycky začínám ve stejný čas. Kouknu na hodiny a říkám: „OK, je čas rozcvičit se, je čas obléknout se.“ Mám také určité věci, které dělám předtím, než jdeme na led. Hodně koukám na hodiny, protože dělám všechno ve stejný čas.


Jíte pořád stejné jídlo?
Jo. K obědu mám špagety s omáčkou a masem pokaždé před utkáním.


Poznávají vás lidé v New Yorku, když jdete třeba do své restaurace nebo jinam ven?
Moc ne. Myslím, že tohle je pro člověka dost pohodlné. Mám pocit, že mohu žít docela normální život, uvolněný, ve srovnání se Švédskem, kde mám takový pocit, že mě lidé sledují mnohem víc. Ve Švédsku se hodně věnuje pozornost tomu, co dělám. Prostě se vždycky cítím lépe, když reprezentuju organizaci. Stejně jako ve Švédsku jsem připraven, že ke mně někdo přijde, že mně někdo pozná. Tady se to ale děje opravdu o dost méně, což je pohodlné a vyhovující. Stále ale musíte očekávat, že vás někdo může poznat.


V létě jste si vzal svou švédskou přítelkyni…
Velmi mě podporuje a je starostlivá. Navzájem si rozumíme. Zná mě opravdu dobře. Je to skvělý pocit mít někoho, komu můžete stoprocentně věřit a spolehnout se na něj. Zažíváme spolu také hodně legrace.


Jak se vypořádává s tím, že jste považován za sexsymbol? (smích) Jasně, když jste profesionální sportovec, dostane se vám větší pozornosti. Není to vždycky snadné, ale ona to zvládá moc dobře. Myslím, že na New York byla dobře připravena. Není vždycky snadné stát po boku osoby, které je věnována větší pozornost.


Dostal jste za ta léta hodně žádostí k sňatku?
(smích) Něco jsem za ta léta dostal. Všechny jsem ale odmítl.


Co vás žene dál, popohání?
Vítězství. Docela jednoduché. Když jsem vyrůstal, záleželo mi jen na vítězství. Nezáleželo vůbec na tom, v jaké disciplíně bych měl vyhrát.


Výhra Vezina Trophy?
To je sen, samozřejmě, bez řečí. Je to největší ocenění pro brankáře. Je to cíl. Dá se říct, že mě tahle trofej dost motivuje k lepším výkonům.


Co jste podle vás ve své hře nejvíce vypiloval v minulé sezoně?
Řekl bych, že jsem měl víc pod kontrolou odražené puky.


Popište v pětadvaceti, nebo méně, slovech Tortorellu.
Upřímný, vášnivý, náročný kouč, soutěživý.


To samé udělajte s Bradem Richardem.
Chytrý hráč. Ve všem co dělá hodně profesionální. Má velký smysl pro hokej.


Brandon Dubinsky.
Pracant. Výborný spoluhráč. Vždycky stojí za vámi. Pokud se objeví skrumáž, Dubi je ten první, co do ní vjede a začne se zastávat ostatních.


Marián Gáborík.
Skvělý bruslař, snajpr. Je hodně soustředěný


Ryan Callahan.
Bojovník za každou cenu. Vůdce.


King Henrik.
Soustředěný. Soutěživý. Milovník výher.


Kdo je v týmu největší vtipálek?
Dan Girardi je docela zábavný. Vždycky si tak povídá sám pro sebe a to je dost vtipné. Dělá to i na ledě. Teď už jsem na to zvyklý, ale dřív jsem se pořád otáčel a ptal se: Kdo to tu mluví?


Jakého sportovce z jiného odvětví obdivujete?
Rogera Federera.


Jak jste se spřátelil s Johnem McEnroem?
Během těch let jsme na sebe v New Yorku naráželi na různých místech. Na koncertech, na zápasech. Přitom jsme se bavili o muzice. Nakonec jsme si spolu zahráli a pak se rozhodli, že bychom mohli uspořádat rockový koncert a získat nějaké peníze pro charitu. Bylo to dost vtipné.


Dokážete si představit, že byste v New Yorku chytal celou kariéru?
Jo, rád bych tu hrál celou dobu, navždy.

Platnost uložené stránky vyprší: 6. 4. 2020 07:13:23