Na univerzitě jsem musel přidat, říká Chris Kreider, první volba Rangers v posledním draftu

Chris Kreider byl před touto sezonou jedním z nejvíce očekávaných nováčků v univerzitní NCAA a své příznivce a pozorovatele nezklamal. Ve druhé polovině ročníku se rozjel naplno a definitivně ze sebe udělal vycházející hvězdu. Člen zlatého amerického výběru na juniorském šampionátu v Kanadě nastoupil k 38 utkáním za bostonskou univerzitu, přičemž se do statistik zapsal 23 body (15+7). Svůj vynikající rok potvrdil místem v All-Star týmu nováčků své ligy.

Server hockeysfuture.com vyzpovídal Kreidera poté, co americký mladík dokončil trénink na turnaji Frozen Four.

Získal jsi zlato na mezinárodní scéně a nyní jsi v závěrečné fázi nejprestižnějšího univerzitního turnaje (Kreider později se svým týmem zvítězil ve finále; pozn. překladatele). Jaký je to pocit?
Je to parádní jízda (usmívá se). Úžasná zkušenost.

Vidíš nějaké podobnosti a rozdíly mezi hraním na mezinárodním turnaji a šampionátu NCAA?
Myslím, že ledová plocha byla na obou úrovních podobná. Pokud tam bylo hodně bruslařů, měl led tendenci tát. Naši trenéři nám vždycky říkají, že když se to stane, nesmíme hrát moc měkce. Zkrátka musíme být důrazní. Jako rozdíl bych viděl odlišnou úroveň hráčů. Na univerzitě jsou hokejisté starší a o hodně silnější než většina hráčů na juniorském mistrovství. Vzhledem k jejich věku jsou také zkušenější. Podle mě je univerzitní úroveň i o něco rychlejší.

V první polovině sezony jsi hrál dobře, ale v té druhé ses o hodně zlepšil. Co se stalo? Bylo to díky zkušenosti z šampionátu juniorů nebo sis prostě zvyknul na univerzitní úroveň?
Myslím, že to mi pomohlo obojí. Musel jsem zde hrát větší porci zápasů než na střední škole, což vyžadovalo nějaký čas na přizpůsobení. Zpočátku jsem také nemohl dělat věci jako dřív, protože zdejší úroveň je rychlejší a já jsem najednou měl na všechno méně času. To mě donutilo stát se lepším a vyzrálejším hráčem. Dřív jsem zkrátka mnohem více spoléhal na své bruslení, kterým jsem ostatní hráče předčil. Tady mi jen tohle zpočátku nestačilo, ale zlepšil jsem se a nyní už je to jiné. Pokud jde o juniorské mistrovství, dostal jsem tam trochu jinou roli v týmu. Více jsem se dostával do útoku, což mi poté pomohlo i na univerzitě, kam jsem tento návyk dokázal přenést. Najednou mi hra přišla o něco jednoduší.

Po většinu sezony jsi nastupoval po boku Bena Smithe a Jimmyho Hayese. Spolu jste vytvořil skvěle fungující útok. Co k tomu pomohlo?
Oba dva se mnou dobře komunikují a není problém se jich na cokoliv zeptat. Také mi dají vědět, když něco zkazím, což je docela často (smích). Stále se učím a oni odehráli o dost víc zápasů než já, takže mi radí, jak se zlepšit. Nejsou nepříjemní, naopak, jsou to dobří učitelé i spoluhráči. Ben a Jimmy jsou zkrátka skvělí hokejisté, se kterými je lehké komunikovat, protože rozhodně ví, o čem mluví.

Pomáhají ti starší hráči jako Matt Lombardi nebo právě Ben Smith mimo věcí do budoucna i s tím, aby ses držel při zemi a neměl hlavu v oblacích?
Řekl bych, že ano, ačkoliv si nemyslím, že jsem s tím měl nebo mám nějaký velký problém. Zejména na začátku jsem ani hlavu v oblacích mít nemohl (smích). Věděl jsem, jak velký skok je přejít ze středoškolské úrovně na tu univerzitní, takže jsem rozhodně nepřišel s přehnaným sebevědomím. Ben, Matt a další starší hráči mi s tímto přechodem pomohli. Ačkoli jsem pracoval tvrdě, cítil jsem se, jako bych ztrácel sebevědomí - a oni byli připravení mě poklepat po zádech a nasměrovat správnou cestou.

Kde jsi podle tebe udělal pokrok a na čem ještě musíš zapracovat?
Myslím, že se hodně zlepšila moje defenziva. Když jsem přišel, měl jsem za to, že moje hra směrem dozadu je dobrá, ale to se změnilo. Musel jsem se toho hodně naučit a stále mě toho dost čeká. Je to jako běh na dlouho trať. Také jsem zapracoval na správném načasování. Nyní vím o mnoho lépe, kdy puk podržet nebo se s ním rozjet. Pokud jde o věci, na kterých musím zapracovat, a že jich je hodně (smích), jde především o přechod z jednoho pásma do druhého. Dřív to byla silná stránka mé hry, ale s přechodem na univerzitu se to ztížilo. Spoluhráči se po mně kvůli tomu vozí, takže na tom musím zapracovat. S trenéry také zlepšuju svou střelu.

Bostonská univerzita má jeden z nejlepších týmů v NCAA. Být v takovém mužstvu je pro tebe asi snazší.
Ano, to je. Mám tu spoluhráče, které mohu následovat. Je to zkrátka jednodušší, když jste v mužstvu s hokejisty, kteří jsou dobří.

Byl jsi během sezony v nějakém kontaktu s New York Rangers?
Ano, zrovna před chvíli jsem mluvil s ředitelem hráčského vývoje Rangers, on tady mluvil s více hráči. Mimo to mě organizace kontaktuje i přes rok, ale není to nic častého.

Zde na turnaji je i Derek Stepan, který s tebou hrál na juniorském šampionátu v Kanadě. Jaký spolu máte vztah?
Jsme dost dobří přátelé. V létě jsem měl příležitost setkat se s ním na nováčkovském kempu Rangers. Na juniorském mistrovství jsme spolu sice nenastupovali, ale vím, že kdokoliv s ním hrál v útoku, sbíral hodně bodů. Derek totiž rozehrává puk lépe než hráči, se kterými jsem se kdy setkal při hře. Jak jsem řekl, mimo led jsme opravdu dobří přátelé. Teď to vypadá, jako kdybych ho viděl pořád (smích).

Zdroj: hockeysfuture.com
Platnost uložené stránky vyprší: 6. 4. 2020 06:33:07