Carl Hagelin: švédský blesk, který ohromil Manhattan

Poté, co Jezdci drtili jednoho soupeře za druhým, dostali se ve druhé polovině listopadu do úzkých. Nedokázali si pořádně přihrát, nebezpečně vystřelili jen zřídkakdy a jejich bruslení navodilo dojem, že mají na nohách přidělané závaží. Lodivod John Tortorella proto udělal vítr v kabině a ze záložního mužstva přivedl nové tváře. Jednou z nich byl i Carl Hagelin. Kdo by řekl, že právě on přispěje k lepšímu hernímu projevu Rangers.
Mrštný Švéd si povolání vysloužil, ačkoliv většina fanoušků newyorského klubu čekala, že příležitost před ním dostane Mats Zuccarello, drobný Nor s kouzelnýma rukama. Jenže to byl omyl. John Tortorella dal přednost kompletnějšímu Hagelinovi, který tou dobou neměl ve farmářském Hartfordu v hodnocení pobytu na ledě konkurenci. Stejně jako v přípravném kempu navíc oslňoval skvělým bruslením. „Zdá se mi, že teď působíme trošku těžkopádně,“ prohlásil Tortorella. „Myslím, že Hagelin nám dodá potřebnou rychlost.“

A měl pravdu. Křídelník, jehož si Jezdci při draftu v roce 2007 zamluvili až v šestém kole, kolem sebe šířil energii. Mužstvo hrálo jako vyměněné. Zaskvěl se i samotný Hagelin, jenž při své premiéře v NHL zabojoval u mantinelu a vyzval ke skórování Briana Boylea. Hned v dalším vystoupení pak poprvé skóroval, čímž si vysloužil broadwayský klobouk, který vždy putuje na hlavu tomu hokejistovi Rangers, jenž se při výhře nejvíce činí.

„Je to bezva klobouk,“ pronesl před novináři Hagelin po vydařeném utkání. „Už jsem ho zahlédl v rámci naší evropské přípravy. Naším nejlepším hráčem jsem sice nebyl já, ale Hank [Henrik Lundqvist] má ten klobouk určitě každou chvíli, takže se Fedotěnko rozhodl dát ho mně.“

„Myslím, že ten kluk má správný přístup,“ ohodnotil svého svěřence Tortorella. „Četl jsem jeden z jeho komentářů do novin a musím říct, že to má v hlavě srovnané. Nad ničím příliš nepřemýšlí a prostě hraje. Ví, kam se má postavit, takže se k němu lehce dostávají puky. Zároveň mu pomáhají rychlé nohy.“

Nechybělo však mnoho a Hagelin by místo rychlých přesunů po kluzišti předváděl bleskové sprinty na trávníku. V mládí totiž intenzivně hrál fotbal. „Abych byl upřímný, možná by mi fotbal šel lépe,“ tvrdí 23letý Švéd. „Na ledě jsem se ale bavil víc, protože ve svém hokejovém klubu jsem měl mnohem více kamarádů. I moji rodiče více tíhli k hokeji. Proto se ze mě stal hokejista, čehož nelituji.“

Nelitují toho ani příznivci Michiganské univerzity, kde se rodák z města Södertälje stal velkou osobností. Nejdříve si však musel projít úskalími, jež jsou s 18letým klukem, který se stěhuje na jiný kontinent, běžně spojená. „Když jsem se přibližoval Spojeným státům, moje nervozita rostla,“ vzpomíná Hagelin. „První rok byl těžký. Učil jsem se jazyk, kulturu a snažil se zapadnout. Důležité byly i studijní povinnosti. Kdyby mě totiž škola nezajímala, nezačal bych s univerzitním hokejem.“

Počáteční aklimatizace studenta sportovního managementu se promítla i do jeho hokejových statistik. Půl kanadského bodu na zápas a nevýrazná hra žádného fanouška ani skauta nevytrhly. O dva roky později ale bylo vše jinak. Hagelin ve svém třetím ročníku na Michiganské univerzitě válel a v ochozech tamější Yost Ice Areny se začala objevovat švédská vlajka. „Razantně se zlepšil,“ vyjádřil se na adresu 180 centimetrů vysokého útočníka Larry Bernard, amatérský skaut Rangers. „Už minulou sezonu nebyl špatný, ale teď doslova vzlétl.“

Závěrečný rok na univerzitě byl pro Hagelina lahůdkou, neboť ho zvolili kapitánem, s přehledem vyhrál týmovou produktivitu, posbíral řadu individuálních ocenění, držel své mužstvo na špici a odehrál zápas před největším publikem v historii ledního hokeje. Na stánku pro americký fotbal v Ann Arbor se tehdy sešlo 113 411 lidí, aby zhlédlo bitvu mezi dvěma michiganskými univerzitami.

„Bylo to něco neskutečného,“ vypráví stříbrný medailista z juniorského mistrovství světa v roce 2008. „Když jsem kouknul do ochozů při rozbruslení, mohlo tam být tak 15 tisíc lidí. Pak jsme šli do šatny a vrátili se asi za 20 minut. Při vyjetí na led na nás najednou křičelo 110 tisíc diváků, což bylo jako ze snu. Nikdy na to nezapomenu.“

O několik týdnů později odehrál Hagelin za Michiganskou univerzitu své poslední utkání v základní části, což se neobešlo bez emocí. Populární útočník obdržel od fanoušků obří švédskou vlajku s jejich podpisy a vzkazy, přičemž mu ještě zahrála švédská hymna. „Bylo to hodně dojemné,“ prozradil. „Škoda, že jsem byl po zápase dost unavený a nemohl si to užit naplno.“

Nyní už Hagelin válí mezi profesionály. Neuvěřitelně rychle se pohybuje, poctivě brání, neúnavně forčekuje a nebojí se zaútočit. To vše ostatně předvedl i proti Pittsburghu při svém třetím vystoupení v barvách Rangers. Pokud nepoleví, tvrďák Tortorella na něj bude spoléhat více. Tak jako na univerzitě ale 23letý Švéd zřejmě zářit nebude. „V Michiganu hrál úplně všechno. I přesilovky. Jenže v NHL si je asi moc nezahraje,“ myslí si Larry Bernard. „Při oslabení by ale mohl být jeden z nejlepších.“


První gól Carla Hagelina v dresu Rangers.

Platnost uložené stránky vyprší: 22. 9. 2019 17:05:30