NEDĚLE: Splní svůj devítiletý závazek?

Bez zdanění rovných 60 milionů dolarů. Tolik peněz mohl stát film, na němž jste byli v kině, počítačová hra, která vás na nějaký čas přitahovala k monitoru, nebo nemocnice, okolo níž ráno jezdíte do práce. Mezi fanoušky newyorských Rangers je to ale především částka, kterou by si měl Brad Richards vydělat do roku 2020. V té době už bude lidstvo studovat přes internet a létat na asteroidy jako Bruce Willis ve snímku Armageddon. Alespoň podle některých studií. Je tedy vůbec možné, aby 31letý centr splnil svůj předlouhý závazek?
„Definice šílenství je dělat stejnou věc stále dokola a očekávat jiný výsledek.“ Benjamin Franklin, americký státník z 18. století a autor tohoto citátu, by musel Glena Sathera považovat za šílence. Prezident Rangers totiž znovu investoval balík peněz do hvězdného volného hráče, ačkoliv se mu to v minulosti mnohokrát vymstilo. Stačí jen zmínit jména Robert Holík, Chris Drury a Scott Gomez. První dva z těchto středních útočníků museli být vyplaceni ze smlouvy a od zbytku kontraktu se třetím Blueshirts zachránila až výměna.

Oproti těmto katastrofickým dohodám má však smlouva s Richardsem jednu výhodu. Je hodně šetrná k platovému stropu, jenž hraje jednu z hlavních rolí v honbě za Stanley Cupem. Rodák z Murray Harbour si sice v příštím ročníku vydělá hned 12 milionů dolarů, čímž se minimálně na rok stane nejlépe placeným hráčem celé ligy, ale jeho průměrný plat bude činit pouze 6,7 milionu. To je mezi výplatními páskami Jezdců až třetí nejvyšší průměrná částka. Lépe se v tomto ohledu vede Mariánu Gáboríkovi a Henriku Lundqvistovi.

Daní za nepřílišné zatěžování platového stropu je ale zajisté délka kontraktu, která je u Richardse stanovena na děsivých devět let. Aby tedy 183 centimetrů vysoký centr dostál svého závazku, musí svými výkony okouzlovat newyorské fanoušky až do 40 let. Ukončit kariéru po pokoření této věkové hranice se přitom za posledních deset let podařilo jen dvěma procentům forvardů. Poslední dekáda NHL dále říká, že útočníci průměrně chodí do hokejového důchodu ve 29 letech. Bradley Richards tím pádem už teď přesluhuje.

Jeho tělo si navíc za poslední tři roky prošlo mnohými útrapami. Začalo to v únoru 2008. Zručný Kanaďan tehdy nastoupil v Columbusu, ale utkání pro něj i přes vstřelený gól neskočilo dobře, neboť si zlomil zápěstí. Dres Stars znovu oblékl až v březnu, kdy s mužstvem odletěl do San José. Jenže tam přišla další zlomenina. Tentokrát to odnesla druhá ruka. „Nedokážu si to vysvětlit,“ bědoval tenkrát 90 kilogramů vážící hráč. „Těžce se mi o tom mluví. Na návrat jsem se hodně těšil. Já vím, že je všechno relativní, život jde i tak dál, ale… je to zkrátka těžké.“

Dosud nejvážnější zranění však Richardse postihlo teprve před šesti měsíci, kdy neustál srážku se Samuelem Pahlssonem. Otřes mozku byl na světě. Zdá se ale, že strašák, který zruinoval kariéru mnohým hokejistům, novou akvizici Rangers netrápí: „Cítím se fajn, už je to dávno za mnou. Na novou sezonu budu stoprocentně připravený.“

Dle věku pátý nejzkušenější Jezdec si je zároveň vědom tlaku, který na něj vyvinou nároční fanoušci v Madison Square Garden: „Nechci říkat, že to bude stejné jako v Tampě nebo Dallasu, protože to není pravda. Ale už mám za sebou sedmé finále Stanleyova poháru. Větší tlak, než je ten, jenž vás tíží v tomhle utkání, prostě neexistuje. V tu chvíli je úplně jedno, kde hrajete. Hodně mi daly také zápasy v kanadské reprezentaci. V nich totiž musíte vyhrát za každou cenu. Jiná možnost není. Před newyorskými fanoušky určitě hodlám hrát naplno. Nechci mít ty noci, během kterých přemýšlíte, zda jste do toho nemohli dát víc.“

Jedno je jisté – letní přípravu Richards neošidí. „Brad je ohromný atlet. Má skvělou kondici,“ myslí si klubový manažer Sather. „I ostatní hráči jsou čím dál víc vytrvalejší. Vím, že Brad je oddaný hokeji. Proto mu nebude dělat problémy hrát tak dlouho, jak bude chtít.“

A pokud začne rodák z Ostrova prince Edwarda ve svém úsilí polevovat, jeho otec mu to dá důrazně najevo. Svého syna totiž už od mala vedl k pracovitosti. „Jo, takhle mě vychovával,“ vyprávěl mladší z rodu Richardsů ještě za svého působení v Tampě. „Cítil jsem se hrozně, když ze mě byli rodiče zklamaní. Hlavně táta mi dával najevo, že nesnáší flákání. Vlastně mi to dává najevo pořád. A já doufám, že to bude dělat i v mých 38 letech.“

Aby však kreativní centr splnil svůj závazek, musí to být ještě o dva roky déle, což je sice možné, ale nepravděpodobné.

Týden s Bradem Richardsem končí.

Platnost uložené stránky vyprší: 22. 9. 2019 17:02:18