PÁTEK: Jezdci získali elitního centra i člověka

Když v té době 20letý Brad Richards poprvé překročil práh New Yorku, připadal si jako Alenka v říši divů. „Uchvátilo mě to,“ řekl tehdy. „Pořád jsem musel otáčet hlavu.“ Ve slavné Madison Square Garden navíc rozehrával buly proti legendárnímu Marku Messierovi. Nyní, o 11 let později, to bude právě Richards, kdo v dresu Rangers zamíří jako elitní centr ke středovému kruhu, aby pro své spoluhráče získal první kotouč v utkání. Nebývale charakterní hokejista totiž na Manhattanu podepsal devítiletý kontrakt na 60 milionů dolarů.
Jezdci tak vyhráli soutěž v tom, kdo na nejzářnější hvězdu volného trhu udělá největší dojem. Jejich soupeři se přitom uchýlili k dosti rafinovaným postupům. Lightning vyslali svého generálního manažera Stevea Yzermana na osobní setkání, Flames kromě největšího balíku peněž vsadili kartu na telefonát od kapitána klubu Jaroma Iginly a Kings připravili dvouhodinovou prezentaci, která zahrnovala i video s Waynem Gretzkym a basketbalistou Kobem Bryantem.

Marně. Rangers uspěli s obyčejným telefonátem. „Nechtěli jsme se účastnit toho cirkusu,“ prohlásil prezident newyorského klubu Glen Sather. „Prostě jsme jasně řekli, co můžeme nabídnout, a myslím, že to zabralo. Vím, že Brad nechal ležet kupu peněz ladem, aby mohl jít k nám. Vím, že jsme nenabízeli nejvíce. Jsem šťastný, že se spokojil i s nižší částkou.“

Richards po Jezdcích začal pokukovat už v květnu, kdy mu bylo dávno jasné, že boje o Stanley Cup může sledovat pouze v televizi: „Koukal jsem na soupisky různých mužstev a říkal si, zda bych do nich zapadl. Třeba v takovém Pittsburghu bych práci hledal těžko, ale u Rangers jsem tušil, že budou shánět centra.“ Zručného forvarda ale přiměly k podpisu i další faktory: „Chtěl jsem si poprvé v kariéře zahrát za tým z Original Six a hodně důležité pro mě bylo i stabilní vlastnictví klubu.“

Fanoušci Blueshirts se tak již brzy mohou těšit na výkony hokejisty, jehož si zajisté oblíbí. Bradley Richards totiž kromě vedení puku mistrně zvládá i lidský kontakt. Zejména s těmi nejmenšími. A zejména s těmi nemocnými. Jeho charitativní činnost vysoce přesahuje běžný rámec. Leckterý farář by mu mohl závidět. On sám v tom přitom nevidí nic světoborného: „Jen se snažím něco udělat pro společnost.“

K tomuto úsilí Richardse nejvíce podnítila smrt Jamieho Reynoldse, jeho bratrance a nejlepšího kamaráda z dětství. „Bylo mu sedm, mně devět. Nechápal jsem, proč už se s ním nemůžu vidět,“ vzpomíná 31letý útočník. „V takovém věku prostě ještě nevíte, co to znamená mít nádor na mozku. Věděl jsem jen to, že jsem přišel o kamaráda. Zato později mě to ovlivnilo víc, než jsem si kdy dokázal představit.“

Začalo to už na Ostrově prince Edwarda, kde se Richards narodil: „V tamější nemocnici jsem založil nadaci, která nese Jamieho jméno a která podporuje děti s rakovinou.“ Když se pak dobrosrdečný Kanaďan přesunul do Tampy, spojil charitu s hokejovými zápasy tím, že ve spolupráci s Centrem pro děti s rakovinou odstartoval program Richieho rošťáci. Ten spočíval v tom, že si v domácím stánku St. Pete Times Forum pronajal malý apartmán, předělal ho tak, aby se v něm dětem líbilo, a pak už jen rozesílal pozvánky.

Richieho rošťáci si díky tomu mohli po několik let užívat hokejové napětí při pravidelných návštěvách zápasů Lightning. A když kanadský národní sport nebyl zrovna po chuti, byla zde možnost odreagovat se při hraní PlayStationu, sledování televize či vybarvování omalovánek. Nechyběli ani rodiče. „Hodně těch dětí nemá vůbec šanci vyjít si někam s mámou a tátou jako jedna rodina,“ vysvětloval Richards. „Mezi všemi těmi prohlídkami, chemoterapiemi a milionem dalších věcí, které jsou součástí jejich běžného dne, není čas se bavit. Jsem moc rád, že mám možnost dát jim trochu zábavy.“

To rodák z Murray Harbour dělal i osobně. „Rozhodně se nedá říct, že by je šel jen tak letmo pozdravit,“ prozradila Kasey Dowdová, jež má na starosti organizaci Richardsových charitativních akcí. „Zná je a zajímá se o ně. Když mi někdy v týdnu volá, ptá se, jak se má Daniel nebo Sam. Oba se snažíme být s nimi ve spojení a dělat pro ně to nejlepší.“

To platilo i v Dallasu, kde se děti sužované zákeřnou chorobou mohli těšit na podobné odreagování při utkáních Stars. Richards navíc během svého působení na půdě Texasu nezapomněl, odkud pochází a dětskému oddělení Nemocnice královny Elizabeth v Charlottetownu, který se nachází jen 80 kilometrů od Richardsova rodiště, věnoval půl milionu dolarů. „Skvělý den pro Ostrov prince Edwarda,“ nechala se slyšet Allan Morseová, ředitelka tamějšího nemocničního fondu. „Štědrost Brada Richardse je neuvěřitelná. Jeho dar bude mít na naši nemocnici vliv ještě mnoho let.“

Nový přírůstek do kabiny Rangers má navíc vybrané způsoby chování i na ledě. Statistiky říkají, že ho rozhodčí posílají na trestnou lavici jen devětkrát za rok. Proto není překvapením, že Richardsovo jméno naleznete na Lady Byng Memorial Trophy pro nejslušnějšího hráče ligy. Pokud ale není vyhnutí, ani on se nezdráhá shodit rukavice. Newyorští trenéři, spoluhráči i děti, které nepotkalo štěstí, se tedy mají na koho těšit.


New York vítá Brada Richardse.

Platnost uložené stránky vyprší: 22. 11. 2019 06:04:50