ČTVRTEK: O Canada!

Pokud čeští hokejisté bojují na mezinárodních akcích o medaile, republika ze středu Evropy je na nohou. Oproti Kanadě je to však slabý šálek čaje. Tamější populace totiž žije hokejem dennodenně. Děti ve školách se na tělocviku učí místo kopání do míče bruslit a v hodinách dějepisu si zase procvičují historii jejich národního sportu. Kanadská láska k drsné hře už dokonce pronikla i do vesmíru. To když astronaut Marc Garneau vzal na palubu raketoplánu hokejku a puk. Jistě si tedy dokážete představit, jak těžké je dostat se do reprezentačního mužstva Kanady. Brad Richards to dokázal hned čtyřikrát, ne vždy ale měl důvod k oslavám.
Poprvé oblékl dres s javorovým listem na prsou na přelomu tisíciletí. Tehdy byl jako 19letý mladík povolán na světový šampionát do 20 let ve Švédsku, kde měl spolu s Danym Heatleym nebo Jayem Bouwmeesterem vrátit Kanadě juniorské zlato. To se však nezdařilo. Po semifinálové porážce od Rusů, které táhl nejlepší brankář turnaje Ilja Bryzgalov, se Kanaďané museli spokojit s bronzem, jejž následně vybojovali proti Spojeným státům. Na výbornou si nevedl ani Richards, který nebyl ani zdaleka takovou ofenzivní hroznou, jak se čekalo.

„Moc se mi nedařilo, ale zas tak špatně jsem nehrál. Byla to pro mě skvělá zkušenost. Škoda, že jsem toho pro tým neudělal víc,“ litoval po turnaji tehdejší centr Rimouski Océanic, jemuž dělalo největší potíže širší kluziště. „Je to o sebevědomí. Tady v Kanadě se nebojím, že udělám chybu, ale tam je všechno moc velké, musíte se přizpůsobit.“

To se Richardsovi povedlo hned o rok později na seniorském světovém šampionátu v Německu. Tentokrát už rodák z Murray Harbour cestoval do Evropy jako otrkaný centr, jenž má za sebou kompletní ročník v nejvyšší zámořské soutěži. Byl to právě on, kdo vedl mužstvo kupředu. V klíčovém čtvrtfinále ale Kanadu nezachránil. Radovali se Američané, kteří postoupili gólem v prodloužení.

„Dost mě to štve,“ neskrýval svou zášť nejproduktivnější Kanaďan na turnaji. „Taková porážka je hodně nepříjemná. Když hrajete za kanadskou reprezentaci, lidé od vás očekávají medaili. Ale nedá se nic dělat, takový je zkrátka hokej. Spojené státy měly dobrý, tvrdě pracující tým.“

O Canada! Our home and native land! (V překladu: Kanado! Náš domove a rodná země!) Národní hymnu na počest triumfu si Richards mohl zazpívat až v závěru Světového poháru 2004. Na turnaji, který řada hokejistů staví na úroveň olympijských her, přitom Kanada představila velmi mladé mužstvo. Hned 19 z 26 hráčů v té době ještě neoslavilo třicáté narozeniny. Mezi tyto reprezentanty patřil i tehdy 23letý Bradley Richards.

Kapitán mužstva, Mario Lemieux, však jeho nominaci bez okolků schvaloval: „Vyhrál Stanley Cup, takže musel projít těžkými zkouškami. Ví, jak zvládnout tlak a dobře se připravit.“ Legenda Pittsburghu nelhala. Nadaný centr se zařadil mezi tři nejlépe nahrávající útočníky týmu a po finálové výhře nad Finy mohl poprvé slavit velký úspěch také v dresu s javorovým listem na prsou.

O dva roky později přišla olympiáda v Turíně. Kanada, jež předcházejícím Světovým pohárem prosvištěla bez jediné porážky, neměla sebemenší důvod výrazně měnit sestavu. Jenže přišlo nečekané fiasko. Kolébka hokeje skončila až sedmá, což se jí předtím nikdy v historii nestalo. „Na Turín jsme se moc těšili, ale úspěch prostě nepřišel,“ želel Richards. „Pokud jste Kanaďan a nebojujete o zlato, tak je to jednoduše neúspěch.“

Vlastní výkony však 183 centimetrů vysoký střední útočník hodnotil kladně: „Myslím, že jsem si vedl dobře.“ To mu ale účast na dalších olympijských hrách, které pořádal Vancouver, nezajistilo. Steve Yzerman, tehdejší architekt kanadského mužstva, měl jiné favority: „O některých hráčích jsme vedli dlouhé debaty. Na Brada Richardse jsme nezapomněli, ale nakonec se nám do nominace nevešel.“

Jen o několik měsíců později si mohl 90 kilogramů vážící centr spravit chuť a nastoupit za Kanadu na světovém šampionátu v Německu, ale odmítl, neboť nechtěl riskovat jakékoliv zdravotní komplikace před závěrečným rokem svého kontraktu: „Nejedu. Nejsem zdravotně úplně v pořádku, takže se chci doléčit. Pak si trochu odpočinu a začnu se připravovat na další sezonu.“ To je zatím z Richardsových reprezentačních misí vše. To, jestli budou i další, ví jen kanadský hokejový Bůh.

Platnost uložené stránky vyprší: 22. 9. 2019 16:20:17