Profil: Martin Biron

Věčně druhý, takové přízvisko by mohl mít Martin Biron - nová brankářská posila, která bude během příští sezony asistovat manhattanské jedničce, Henriku Lundqvistovi. Biron se bude snažit být kvalitním pomocníkem v bráně, ale také se pokusí vrátit na výkonnostní úroveň prvního brankáře, nebo se jí alespoň co nejvíce přiblížit. Jedná se o respektovaného gólmana, kterého však téměř vždy nahradil někdo lepší. Martin letos zavítal již do čtvrtého klubu v NHL a s Rangers si zahraje už svůj čtrnáctý ročník v nejvyšší lize.

S Jezdci podepsal smlouvu na dva roky ve výši 1,75 milionů dolarů (v přepočtu zhruba 35 mil. korun) a během dvou příštích sezón ukousne z platového stropu 875 000 USD za rok, čímž získá o trochu víc než jeho předchůdce v roli dvojky Alex Auld.

Martin Gaston Biron, jak zní celé jméno rodáka z Lac St. Charles v Quebecu, se narodil 15. srpna roku 1977. Kanaďan stoupal po schodech, které vedou do NHL, pomalu, ale zato byl čím dál jistější a okolím respektovanější. Již v šestnácti letech se podíval do Quebecké amatérské ligy (QAAA), kde dostal první příležitost ve třiadvaceti zápasech v týmu Trois-Rivieres Estacades, při kterých se mu povedlo si připsat 14 výher, 8 proher a 1 remízu.

S těmito statistikami se mu podařilo se dostat do Quebecké Juniorské ligy (QMJHL), kde hrál poměrně dlouhou dobu. Již v prvním ročníku u juniorů se stal brankářskou jedničkou a odehrál zde 51 utkání (29 výher, 16 proher, 9 remíz). Byl zvolen do QMJHL All-Rookie týmu i nejlepším kanadským brankářským juniorem roku a také byl nominován do prvního juniorského all-star týmu.

O rok později si Birona vyhlédl tým Buffalo Sabres a při draftu roku 1995 si ho zvolil jako svou první volbu, 16. hráče celkově. Možná to byl zbytečný luxus, brát v prvním kole gólmana, jak uznali později i někteří fanoušci v nadcházející sezoně, protože v jednom ročníku dostala možnost hrát za Buffalo hned pětice brankářů. Martin se podíval poprvé do NHL a vyzkoušel, jaké to je krýt bránu před střelami nejlepších hráčů. I když odehrál jenom tři zápasy (dvě prohry, žádná výhra), zkušenost to pro něj byla velká. Už jen učit se od Dominika Haška, který v té době zářil, byla úžasná příležitost. Po dvou prohrách a s průměrem 5,05 gólu na zápas poslalo Buffalo Martina Birona zpět do QMJHL, aby se zlepšil.

Vyslechl rady a také usoudil, že návrat zpět do QMJHL by mu mohlo pomoci v jeho budoucnosti. Opět v týmu Beauport Harfangs se postavil do brány jako první gólman. Tentokrát zde strávil i další sezonu, ale už jako dvojka. Odehrál zde jenom 18 utkání a větší šanci prosadit se v tomto týmu nedostal. Ve stejném roce, tedy 1997, dostal minutovou šanci chytat i za národní kanadský tým při světovém juniorském šampionátu ve Švýcarsku. V té samé sezoně dostal ještě příležitost chytat opět v QMJHL za tým Hull Olympiques, v kterém chytal například jeho kolega a zároveň špičkový brankář José Théodore.

Přes sezonu v South Carolina Stingrays (ECHL) se konečně prokousal do AHL. A zde v dresu farmářského týmu Floridských Panterů Rochester Americans se opět přiblížil ke svému snu – podívat se do nejvyšší ligy. Již o rok později hájil bránu Buffala Sabres. Podle všeho dostal větší důvěru a předvedl se v šesti zápasech. I přes pouhou jednu výhru vylepšil své obludné statistiky z NHL a průměr inkasovaných gólů na zápas snížil na 2,14. V dobách, kdy nepůsobil v nejvyšší lize, chránil bránu u Amerks. Po pár zápasech v NHL a celkem dosti nabité sezoně v AHL byla u Birona patrná změna. Zlepšil svůj postřeh. Lépe ovládal lapačku i betony, ale přesto to nebylo ono, protože v Buffalu stále úřadovali Dominik Hašek a Dwayne Roloson. Bironovy výkony stále nestačily na to, aby se podíval se Sabres do více utkání. Sezonu dohrál s „Američany“. Zde dokázal, jak má dobře našlápnuto a povedlo se mu dosáhnout nejnižšího průměru inkasovaných gólů za celou svou kariéru a drží tento průměr stále jako svůj nejlepší (2,07)

O sezonu později už vše bylo naopak, mohl říct, že kalendář má více zaplněný zápasy v NHL než s Amerks. Díky lidem, kteří se ho nebáli postavit do sestavy, se podíval s týmem Šavlí do 41 zápasů a tím překonal i Dominika Haška, který si v té době obnovil zranění třísel a uvažoval o konci hokejové kariéry. Martinu Gastonovi se nevedlo vůbec špatně a díky tomu se v brance hřál poměrně dlouho. Ze zhruba tisícovky střel soupeřů inkasoval jen devadesátkrát. Poté, co si Hašek rozmyslel svůj odchod a vrátil se do brány, se stal Martin pouze druhým brankářem Sabres. A i když Šavle postoupily do play-off, nepodíval se ani do jednoho zápasu. Ve stejnou sezonu se ještě jednou vrátil k Amerks, kde nastoupil ke čtyřem utkáním.

Následující rok už se však stal opět jedničkou, protože Hašek řekl Sabres sbohem a byl vyměněn za Vjačeslava Kozlova a první kolo draftu. Od té doby byla klec Martinova. S úspěšností se vyhoupl až na 91,25 %, vychytal čtyři nuly a průměr inkasovaných gólů držel na 2,22. V té době se do hlavního týmu snažil i prokousat budoucí Martinův rival, Ryan Miller. Ten na rozdíl od Birona zazářil okamžitě. I v následujícím ročníku však Martin Biron uhájil post prvního gólmana a Miller se do branky podíval jenom třikrát.

V ten samý rok (2003) Martin odjel na mistrovství světa s kanadskou reprezentací do Finska. Nenastoupil ani do jednoho zápasu, přesto si jako člen vítězného týmu odvezl zlatou medaili.

Po výluce NHL se vše změnilo. Martin už nebyl prvním brankářem a o toto místo velmi tvrdě bojoval s Millerem, který jako vycházející hvězda dostával více důvěry. Když i během dalšího roku dostal více možností hájit klec Miller, Biron pochopil, že je na čase sbalit si kufry a změnit tým.

Biron byl vyměněn do mužstva Philadelphia Flyers za druhé kolo volby při draftu. Zde podepsal dvouletou smlouvu, na zhruba 7 milionu dolarů. U Letců dohrál sezonu (16 utkání), procentuální úspěšnost opět vytáhl nad 90 %.

V dalším roce už u Flyers vládl jako první gólman. Nad Anterem Niittymäkim vyzrál a odehrál téměř 62 zápasů. Vychytal 5 nul, z bezmála dvou tisíc střel dostal téměř 150 gólů a procentuální úspěšnost měl skoro 92 %. Letce dovedl i do finále konference a bylo to také poprvé, co si zahrál v play-off. V podobném duchu to Martin vedl i v nadcházející sezoně, jen s tím rozdílem, že odchytal jenom 55 utkání. Po druhé za sebou postoupila Philadelphia do vyřazovacích bojů a i zde Biron sehrál důležitou roli.

Během konce této sezony pro něj vedení Flyers přichystalo skličující situaci, když podepsalo další dva brankáře, Raye Emeryho a Briana Bouchera. Biron se rozhodl smlouvu již neprodloužit a přijal nabídku konkurenčních Islanders. V New Yorku byl však opět dvojkou. Po dlouhé době se setkal s Dwaynem Rolosonem, kterému kryl záda v Buffalu. U Ostrovanů neodehrál zas tak dobrou sezonu. Nastoupil jen do 29 zápasů, často jako střídající gólman. S devíti výhrami a 14 prohrami se Islanders rozhodli mu smlouvu již dál neprodloužit. 1. července se stal hráčem Jezdců.

Martin se nebrání pěstním soubojům a nechá se lehce vyprovokovat. I přes to má za sebou jen jednu prohranou bitku s Rayem Emerym. Nejvíce ho dovede vyprovokovat Sidney Crosby, který s ním měl nejednu šarvátku. Martin má mladšího bratra Mathieua, který také hraje hokej. Momentálně hraje za Hamburg Freezers v Německé hokejové lize (DEL).



Platnost uložené stránky vyprší: 22. 11. 2019 06:04:48