Manželům Ulle a Stureovi Näslundovým se syn Markus narodil 30. července 1973 ve švédském Örnsköldsviku, městě, v němž sídlí hokejový klub MODO, ze kterého vzešlo nemálo švédských hvězd – kromě Markuse Näslunda připomeňme alespoň Petera Forsberga či Daniela a Henrika Sedinovy. Právě s o rovných deset dní starším Forsbergem vlétl v šestnácti letech Näslund do nejvyšší švédské juniorské ligy v dresu týmu MODO Hockey, kde společně vytvořili údernou útočnou dvojici. Markus v třiatřiceti utkáních nasbíral 78 bodů za 43 branek a 35 asistencí a v následující sezóně už vyjel na led s A týmem bojovat o pohár Raoula Le Mata, trofej pro vítěze Eliteserien. Ani vstup do nejvyšší švédské hokejové soutěže mu nedělal velký problém – deset gólů a devět přesných přihrávek ve dvaatřiceti zápasech je toho dostatečným důkazem.

Markusovy úspěchy neunikly pozornosti ani za mořem a mladého křídelníka si ve vstupním draftu NHL 1991 vybral v prvním kole ze šestnácté pozice tým Pittsburgh Penguins. Do Ameriky však Näslund nikterak nepospíchal, v následujících dvou letech pokračoval v působení v MODO. Ve své druhé sezóně mezi dospělými se stal nejlepším střelcem týmu, v devětatřiceti zápasech zarmoutil soupeřova gólmana dvaadvacetkrát a na dalších sedmnáct branek přihrál spoluhráčům. Není bez zajímavosti, že v následujícím ročníku 1992/1993 dosáhnul nachlup stejných výsledků: 39 utkání, 39 kanadských bodů (22 + 17). Nastal čas vydat se zkusit štěstí i mezi ty nejlepší – na ledová kolbiště NHL.

První sezóna v dresu Tučňáků, ročník 1993/1994, byla pro Markuse rokem tápání: výkony z předsezónního kempu a z podařených tréninků nedokázal přenést do soutěžních utkání. S pouhými čtyřmi góly a sedmi asistencemi v jedenasedmdesáti zápasech nemohl být po sezóně spokojen. Ani následující ročník 1994/1995, zkrácený stávkou, nepřinesl Markusovi výraznější průlom: čtrnáct utkání, dvě branky a stejný počet přihrávek. První dva roky v zámoří odehrál také několik utkání za Cleveland Lumberjacks (IHL) s průměrem jednoho kanadského bodu na zápas.

20. března 1996, několik zápasů před koncem základní části své zatím nejúspěšnější sezóny v Pittsburghu (66 zápasů, 19 gólů, 33 asistencí), byl Markus vyměněn do kanadského Vancouveru za Aleka Stojanova. Nad tímto trejdem si za pár let, když Markus konečně naplno ukázal svůj potenciál, rval vlasy nejeden z příznivců Penguins. Nicméně první dvě sezóny v dresu Canucks nepřinesly z Markusovy strany žádné známky zlepšující se produktivity. Začátkem sezóny 1997/1998 dokonce Näslund požádal vedení „Kosatek“ o výměnu do jiného týmu poté, co jej kouč Mike Keenan vyřadil ze sestavy. Generální manažer však žádost odmítl. A jak se o rok později ukázalo, udělal dobře.

Sezóna 1998/1999 totiž přinesla velký posun v Markusových výkonech. 183 centimetrů vysoký a 90 kilogramů vážící forvard se s šestatřiceti brankami stal nejlepším střelcem svého týmu. Dosud průměrný útočník se vyšvihl svými výkony do pozice největší hvězdy Canucks, o čemž svědčí i klubová ocenění Cyclone Taylor Award pro nejužitečnějšího hráče a Cyrus H. McLean Trophy pro nejlepšího střelce Vancouveru, která si ten rok vydobyl poprvé a zdaleka ne naposledy. Markus si získal i přízeň fanoušků Kosatek, kteří jeho střelecké probuzení odměnili cenou nazvanou Most Exciting Player Award. Dočkal se i první ze svých pěti nominací na All-Star Game.

Výkony v sezóně 1999/2000 dokázal Markus své kvality potvrdit; poprvé v NHL odehrál všech dvaaosmdesát utkání základní části, v nichž si na konto připsal 27 branek a 38 asistencí. Ačkoli nastřílel méně gólů než v předchozí sezóně, opět si zajistil pozici nejlepšího kanonýra svého týmu. Zanedlouho se měl stát i jeho vůdcem. Na švédské půdě, během tréninkového kempu před nadcházejícím ročníkem 2000/2001, oznámil generální manažer Vancouveru Brian Burke jméno nového kapitána. Markus Näslund se stal prvním evropským hráčem Canucks s „C“ na dresu. Tuto pozici přebral po Marku Messierovi, ikoně Rangers, který si do Vancouveru „odskočil“ na tři sezóny mezi dvěma bloky působení v newyorské Madison Square Garden. Právě tyto tři roky strávené ve Vancouveru po boku legendárního Messiera měly na Näslunda podle jeho vlastních slov velký vliv.

Zodpovědnost kapitánské funkce Markusovi ruce nesvázala, naopak. Zaznamenal 41 branek a 34 asistencí a táhl Vancouver k branám play off. Jeho jízdu však krátce před koncem sezóny překazilo zranění. V utkání s Buffalem jej současně zasáhli Jay McKee a Rhet Warrener a Markusovu zatím životní sezónu předčasně ukončila zlomenina pravé nohy. Canucks se bez svého kapitána ve vyřazovacích bojích daleko nedostali – pozdější vítěz Stanley Cupu Colorado Avalanche je vyřadil už v prvním kole.

Do startu nového ročníku se Markus stihl dát dohromady a ukázal, že ani zranění z konce předchozí sezóny mu nezabránilo v kvalitní přípravě na tu novou. Výkonem čtyřicet gólů a padesát asistencí vylepšil svůj dosavadní nejlepší výsledek na devadesát kanadských bodů. Canucks opět prošli do play off, avšak stejně jako o rok dříve se do druhého kola probojovat nedokázali. V následující sezóně 2002/2003 však tým Vancouveru konečně po osmi letech prošel prvním kolem bojů o Stanley Cup. Hlavní zásluhy na úspěšném ročníku měl „West Coast Express“ – elitní formace Canucks s Brendanem Morrisonem na centru a křídelníky Markusem Näslundem a Toddem Bertuzzim. Markus skončil se 104 body druhý v tabulce kanadského bodování celé ligy za Peterem Forsbergem, Todd Bertuzzi se svým součtem 97 bodů umístil na páté příčce, Brendan Morrison vylepšil své osobní statistiky na 71 bodů. Ani mezi střelci se Markus neztratil – jeho výkon, 48 přesných zásahů, překonal pouze český kanonýr ve službách Colorada Milan Hejduk. Životní sezónu „Nazzymu“ zpříjemnil navíc zisk Lester B. Pearson Award, udělované hráčskou asociací NHL. Vyřazovací boje přinesly Kosatkám dvě sedmizápasové série. V první dokázali přetlačit St. Louis Blues, Minnesota Wild však již byla nad jejich síly. Markus Näslund posbíral ve čtrnácti utkáních shodný počet bodů.

Sezóna 2003/2004 přinesla Markusovi šestou Cyrus H. McLean Trophy v řadě. Tentokrát za 35 branek a celkem 84 kanadských bodů. Vancouver se však ocitl v centru zájmu médií kvůli docela jiné události, v níž sehrál jistou roli i Näslund. 16. února v utkání s Coloradem totiž Markus po zásahu Stevena Moora utrpěl lehčí otřes mozku, který si vyžádal třináct stehů a průběžně vedoucí kanonýr ligy kvůli němu musel vynechat tři utkání. Steven Moore za atak loktem na hlavu soupeře, navíc po odpískaném přerušení hry, nebyl potrestán, což mu nemohl zapomenout Näslundův spoluhráč z formace Todd Bertuzzi. Když se oba týmy znovu potkaly 8. března v napjatém zápase, Bertuzzi se neúspěšně pokusil vyprovokovat Moora k bitce. Myšlenky na pomstu se ale nevzdal a nečekaně napadl Moora zezadu a srazil ho k ledu. Výsledkem brutálního zkratu byl konec Mooreovy hráčské kariéry – utrpěl frakturu krční páteře, těžký otřes mozku a zranění v obličeji. Bertuzzimu byla pozastavena činnost na dobu neurčitou, na led se vrátil opět v sezóně 2005/2006. Většina hokejových příznivců mu však jeho chování přes projevenou lítost nemůže dodnes zapomenout. A jak se k situaci zhodnotil s odstupem několika let Markus Näslund? „Stále mě trápí, čím si Todd musel projít… Nemůže být pochyb o tom, že se za mne postavil… Celé to zašlo příliš daleko.“

Během stávky NHL se Markus vrátil do rodného Örnsköldsviku. Za klub MODO však stihl nastoupit k pouhým třinácti zápasům, neboť dlouho váhal, než se rozhodl napodobit Forsberga a bratry Sedinovy a hájit barvy týmu, v němž kdysi vstoupil do velkého hokeje. Během své krátké švédské mise stihl zatížit konta soupeřů osmi brankami a devíti asistencemi.

Před startem „nové“ NHL, tedy ročníkem 2005/2006, se Näslund dohodl s vedením Canucks na tříleté smlouvě s platem šest milionů dolarů za sezónu. Při podpisu smlouvy vyjádřil Markus přání setrvat ve Vancouveru do konce své hráčské kariéry. Znovu vyjel na led s kapitánským céčkem na prsou a opět, již po sedmé v řadě, se stal nejlepším klubovým střelcem výkonem 32 vstřelených branek, k nimž přidal 47 asistencí. Tým však skončil před branami play off a management sáhl ke změnám: Markusův spoluhráč a kamarád Todd Bertuzzi putoval na Floridu výměnou za gólmana Roberta Luonga, na pozici hlavního kouče vystřídal Marca Crawforda Alain Vigneault.

Hned v prvním utkání nové sezóny 2006/2007 proti San José zaznamenal Näslund svůj třístý gól v dresu Canucks a později v sezóně překonal Trevora Lindena v historické tabulce střelců Kosatek. Přesto však začal Markusův gólový příspěvek oproti minulým letům klesat; svou roli jistě sehrála výměna parťáka Bertuzziho i Vignealtův nový herní systém založený především na obraně. Näslund zaznamenal celkem 60 kanadských bodů (24 branek, 36 asistencí), tedy nejméně od roku 1998. Spoluhráč Daniel Sedin jej svým výkonem připravil i o pozici nejproduktivnějšího hráče. Canucks v bojích o Stanley Cup podlehli v semifinálové sérii Anaheimu, pozdějšímu vítězi. Markus ve dvanácti utkáních zaznamenal pět bodů.

I další ročník přinesl Markusi Näslundovi historický zápis do vanocouverských rekordních tabulek – přihrávkou zvýšil svůj bodový zisk nad dosavadní úroveň klubového rekordu Trevora Lindena 724 kanadských bodů. Po Novém roce také odehrál svůj tisící zápas v NHL (jako sedmý Švéd v historii), v utkání proti Detroitu Red Wings jej oslavil rozhodujícím gólem v samostatných nájezdech. Sezónu, v níž se Vancouver neprobojoval do vyřazovacích bojů, zakončil Markus se ziskem 55 bodů za 25 gólů a 30 asistencí.

Herní styl trenéra Vigneaulta se rozcházel s ofenzivními představami Markuse Näslunda natolik, že se rozhodl změnit působiště. 1. července 2008 se stal volným agentem a o dva dny později podepsal dvouletý kontrakt s týmem, jenž splňoval jeho představy o pojetí hry a složení týmu – New Yorkem Rangers. Po podpisu smlouvy, která mu zajišťuje příjem čtyři miliony dolarů ročně, prozradil Näslund, že New York se mu ze všech eventuálních působišť zamlouval nejvíce a je velmi rád, že zde bude působit, ačkoliv Vancouver neopouští s lehkým srdcem. Dvanáct let strávených v jednom klubu, navíc sedm z nich v pozici kapitána, se na člověku podepíše.

Ve Vancouveru prožil Markus největší úspěchy své kariéry a i přes to, že Canucks za jeho působení nezažili vítězství Stanley Cupu či alespoň postup do finále Západní konference, stal se ikonou fanoušků Kosatek. Vždyť v jejich dresu drží nejeden rekord: ve statistikách Canucks je veden jako nejlepší střelec (346 gólů), nejproduktivnější hráč (756 bodů), nejproduktivnější levé křídlo za jednu sezónu (104 bodů) a je také spoludržitelem rekordu v počtu nastřílených hattricků (deset, společně s Tonym Tantim). Během působení na západě Kanady si pětkrát zahrál v All-Star Game (1999, 2001 – 2004), třikrát byl nominován do First All-Star týmu (2002 – 2004), v roce 2003 získal Lester B. Pearson Award a byl mezi nominovanými na nejprestižnější individuální ocenění, Hart Memorial Trophy. V době, kdy oblékal dres Canucks, byla také Markusova podobizna vybrána na přebal počítačové hry NHL 2005.

Nelze zapomínat ani na Näslundovo působení na poli mezinárodního hokeje. Se švédskou reprezentací začal sbírat úspěchy ještě jako junior, z mistrovství světa do dvaceti let v letech 1992 a 1993 přivezl dvakrát stříbrnou medaili. Navíc je držitelem juniorského rekordu v počtu branek vstřelených během jednoho šampionátu – na domácím mistrovství v roce 1993 se zamířil přesně hned třináctkrát. Ve stejném roce nastoupil na světovém šampionátu i mezi dospělými a opět se stříbrným úspěchem.

Svou vlast pak Markus reprezentoval na mistrovství světa v letech 1996, 1999 a 2002, ve druhých dvou případech dopomohl Švédsku k bronzovým medailím. Zúčastnil se také Světového poháru v letech 1996 a 2004, avšak v tomto turnaji Švédsko ani jednou nedosáhlo výraznějšího výsledku. V roce 2002 byl přítomen kolapsu švédských favoritů na olympiádě v Salt Lake City, kde seveřané nečekaně vypadli ve čtvrtfinálovém souboji s Běloruskem. Nominace se dočkal i o čtyři roky později, z reprezentačních povinností se však omluvil z důvodu zranění třísel a přišel tak o svou první zlatou reprezentační medaili.

Markus je ženatý a se svou manželkou Lottou vychovávají tři děti: dcery Rebeccu a Isabellu a syna Alexe. Většinu roku pobývá rodina v severní Americe, avšak přes léto se vrací zpátky domů do Švédska. Markus se nevěnuje pouze vlastním dětem, ale společně s Peterem Forsbergem založil nadaci Icebreakers, jež získává prostředky na pomoc dětem pořádáním exhibic, při nichž se na ledě objevují současní i bývalí hokejisté. Ve Vancouveru také Näslund rozběhl program nazvaný „Nazzy´s Suite 19“, jehož účelem bylo umožnit dětem ze sociálně slabších rodin navštěvovat zápasy Canucks. Markus s některými svými spoluhráči také pravidelně navštěvoval vážně nemocné malé pacienty v dětském hospici a britsko-kolumbijské dětské nemocnici ve Vancouveru.

3. října 2008, den před pražským zahájením své první sezóny v modrém dresu Jezdců, byl Markus Näslund jmenován jedním z asistentů nového kapitána Rangers Chrise Druryho. Den nato vstřelil v utkání proti Tampě Bay svůj první gól za nejslavnější newyorský klub. Úvod předvedl efektní, pořád však má před sebou nelehký úkol dokázat příznivcům Blueshirts, že i ve svých pětatřiceti letech je stále platným hráčem a nikoli padající hvězdou. Prokáže svými tvrdými střelami, jež vysílá jako jeden z mála hokejistů NHL stále dřevěnou hokejkou, že ještě nepatří do starého železa?