Komentáře

Šťastné výročí, New York Rangers, je tomu deset let, co přišel Glen Sather, aby vybudoval vítěze

Možná to byl poslední den, kdy hokej skutečně dominoval newyorkské sportovní scéně. To samo o sobě vypovídá hodně o dopadu oné události. Byl to červnový čtvrtek a o kousek dál v Bažině severního Jersey se Ďáblové připravovali na druhý zápas finále Stanley Cupu, v němž mohli získat vedení 2-0 v sérii proti Dallasu. Ale ve městě, které jednoznačně podporovalo Rangers, přicházela významnější zpráva z druhého břehu řeky, z centrálního Manhattanu, kde Rangers v MSG pořádali tiskovou konferenci. Na ní představili Glena Sathera, bývalého křídelníka Jezdců, jako svého prezidenta a celkově 10. generálního manažera v klubové historii.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne

Slovy známého českého přísloví v titulku článku by se rovněž dala zjednodušeně popsat hra newyorských Rangers v posledních čtyřech ročnících. Klub z mrakodrapy naplněného Manhattanu totiž třikrát za sebou postoupil do vyřazovacích bojů nejslavnější hokejové ligy světa na poslední chvíli, jenže napočtvrté to nevyšlo. Ucho se utrhlo a Jezdcům poprvé od výluky končí sezona už v dubnu.

Zatímco v prvním ročníku po výluce si Jezdci včele s Henrikem Lundqvistem, Jaromírem Jágrem a českou kolonií zajistili lístky do bojů o Stanleyův pohár už sedm zápasů před koncem základní části, další léta se nesla ve znamení boje a nervů takřka až do posledního duelu. V sezoně 2006-07 slavil tým vedený tehdejším koučem Tomem Renneym postup až v předposledním utkání základní části. O rok později měl finančně nejhodnotnější americký klub NHL jistotu play-off o zápas dříve a v ročníku 2008-09 rozhodovalo znovu až předposlední klání.

Poslední hodnocení řečí čísel

Posledních jedenáct utkání základní časti lze brát jako povedené období, a to i přes celkový neúspěch v podobě nepostupu do vyřazovací části soutěže. Snad jediným nepovedeným, ale dost možná rozhodujícím utkáním tohoto období byla prohra proti přímému konkurentovi v boji o postupovou osmičku, Bostonu, hned v prvním utkání této části. Jinak tým Jezdců získal 16 bodů za sedm výher, dvě prohry a dvě prohry po prodloužení či v samostatných nájezdech.

Další souhrn řečí čísel

Další část sezóny je za námi a tým Jezdců v ní odehrál 13 utkání rozdělených olympijskou přestávkou. Před OH získali Rangers šest bodů ze čtyř zápasů, což jim dávalo slušné šance na pozice zajišťující play off. Po OH však bohužel tým z centra New Yorku navázal na období nedávno minulé a získal pouhých osm bodů v devíti utkáních, když zvítězil pouze ve třech případech.

Celkově tedy ve 13 utkáních tým získal 14 bodů, při poměru vstřelených a obdržených branek 36:33. Co se obdržených branek týče, je průměr 2,54 na jedno utkání a pokud nebudeme počítat hrubě nepovedený zápas s Devils (3:6) je to jen 27 branek ve 12 utkáních, což dělá průměr 2.25. Tým inkasoval pouze čtyřikrát více než 2 branky (a to jednou 3, 4, 5 a 6 branek). V ofenzivě to bylo horší, pouhých 36 vstřelených branek tvoří průměr 2,77 na utkání, což ukazuje, kde byl v tomto období problém. Pouze ve čtyřech případech (dvakrát 5 a dvakrát 4 branky) vstřelili Jezdci v jednom utkání více než tři branky. Aby byl výčet kompletní, je nutno zmínit, že tým vstřelil tři branky v pěti utkáních a ve zbylých pak třikrát jednu branku a jednou vyšel střelecky naprázdno.

Mizérie posledních dní

Po 12 úspěšných utkáních z přelomu starého a nového roku, v nichž se tým Jezdců díky 19 získaným bodům vyhoupl na 6. místo ve Východní konferenci, asi málokdo čekal, co bude následovat. Tragédie a bída, jiná slova nemohou výkony v tomto období lépe charakterizovat. Ze 14 utkání získali jezdci pouhých 9 bodů. Proč tomu tak bylo?

I přes velkou snahu prvního brankáře Henrika Lundqvista a mladíka Chada Johsona, tým inkasoval hodně branek. Celkem jich bylo 42 což jsou v průměru rovné tři branky na utkání. Jednička týmu, švédský „mág“ Lundqvist si značně pohoršil své statistiky, když měl průměr tři branky na zápas a vychytal pouhé tři výhry z jedenácti utkání. Jeho náhradník Johnson odchytal tři utkání s průměrem slušných 2,67 branek na utkání a jednou výhrou. Do branky se dostal i druhý mladík kryjící záda Lundqvistovi Matt Zaba, bohužel si odbyl smutnou premiéru v debaklu proti Montrealu, kdy inkasoval za necelých 34 minut dvě branky.

Rangers na rozcestí

Někdo říká, že k cestě na samotný vrchol je třeba sáhnout si na dno. Kus pravdy v tom určitě každý najde. Pokud tuto myšlenku převedeme do hokejových sfér žití, zářný příklad najdeme v Pittsburghu nebo Washingtonu. Krčení se na posledních příčkách v NHL zajistilo Penguins i Capitals přední místa na draftu, ze kterých vzešli Crosby s Malkinem nebo Ovečkin s Bäckströmem. I díky těmto hráčům hrají oba zmíněné mančafty špičku ligy. Newyorští Rangers se pokaždé v posledních čtyřech letech dostali do bojů o stříbrný pohár, což je sice hezké, jenže téměř pokaždé tomu bylo s odřenýma ušima nebo přispěním výměn talentovaných mladíků a draftů za zkušené borce.

Nová sezóna, noví hráči, nový trenér a stejné déjà vu. Základní část letošního ročníku nabídne fanouškům svou poslední třetinu a 3. březen je dnem uzavření všech přestupů. Před tímto termínem však ještě zastaví kolotoč NHL olympijská pauza a dá se čekat, že horlivá jednání o transakcích budou probíhat právě v této době. Jedzcům zbývá do olympijského turnaje ve Vancouveru odehrát osm zápasů a jejich umístění je znovu na hraně vyřazovacích bojů. Současné deváté místo zároveň není příliš velkým příslibem, pokud se podíváme na poslední výsledky a hlavně výkony slavného manhattanského klubu, které je podle mě zbytečné rekapitulovat.

Co je moc, to je moc

Poslední prohraný zápas proti Philadelphii byl typickou ukázkou toho, proč Rangers rok co rok nedokáží projít v play off dál než přes první kolo. Týmům, které hrají hokej, zvládnou Jezdci naložit pět šest branek, ale v zápasech se soupeři, jakými jsou obranářští Devils nebo tvrdší hru preferující Philadelphia, se gólově neprosazují. „Týmová houževnatost“ je k něčemu jen v případě, že máte dobrý zastrašovací prostředek. A právě hráč tohoto typu mužstvu Rangers schází a tým to stojí cenné body, píše ve svém nejnovějším článku pro OutsideTheGarden.com Michael Ramos.

Bylo až bolestné sledovat, kolik si toho soupeř dovolí na klíčového hráče, brankáře Henrika Lundqvista. Každý jiný tým se okamžitě vrhne po protivníkovi, který se odváží dotknout jejich gólmana. Rangers prostě potřebují obranáře, jenž by této neschopnosti konečně učinil přítrž! Je skvělé mít obránce, kteří to umí s pukem, ale „tvrďák“, který bude zůstávat blízko Henrikovi a chránit ho, je holou nezbytností. Tento hráč by měl také mít tvrdou střelu, z níž by měli soupeřovi křídelní hráči respekt, a napomáhal by vytvářet větší prostor na ledě a tím lepší podmínky pro útočící spoluhráče. (Když bránící protihráč ví, že může dostat vystřeleným pukem opravdovou pecku a být zraněn, dvakrát si rozmyslí, zda si do střely chce lehnout nebo nikoli – tak by se mohl výše popsaný Ranger dostat i k přímému ohrožení branky soupeře.)

Kde jsi, Sathere?

Každý čtenář mých článků ví, že když přijde na Rangers, bývám obvykle pozitivní, píše Michael Ramos ze stránek OutsideTheGarden.com. Ovšem tenhle rok už toho mám tak akorát dost. Sather si na draftu vedl dobře, ovšem jaký má smysl mít v týmu dobré mladé hráče, když máte hodně peněz? Hráči za zenitem, jakými jsou Drury, Redden, Rozsíval, Kotalík a Brashear, berou mladíkům čas na ledě i místo na soupisce.

Velkým předsezónním tahem byl podpis střelce, který mužstvu v loňské sezóně scházel; proto byl v červenci do týmu přiveden Marián Gáborík. Ovšem namísto výměny, vyplacení ze smlouvy nebo odeslání na farmu hráčů jako jsou Redden, Drury či Rozsíval vyměnil Sather tvůrce hry Gomeze a přeplatil Kotalíka. Takže minulý rok jsme měli tvůrce hry bez střelce a letos sice střelce máme, ale není tu nikdo, kdo by mu vypracovával šance. Sather odmítá přijít za Dolanem a přiznat, že přeplatil hráče, kteří nezapadají do systému trenéra, jehož sám přivedl. Kouč Tortorella už sám uvedl, že post brankářské dvojky je přeplacený. Je to opravdu ten problém? Tým poslední dobou působí jako Keystone Cops (neschopná policejní jednotka z němých grotesek - pozn. překl.).

Prvních dvanáct utkání: jak funguje nová receptura?

Vypadá to, že Rangers konečně našli svou rovnováhu v kombinaci mladíků s nově podepsanými volnými agenty - tahle sestava funguje v duchu trenérových přání. Všechna ta setkání a diskuse, které Glen Sather absolvoval v Kanadě s vyšším managementem Rangers, by tedy mohly přinést ovoce. Před dvěma lety se Sather rozhodl přivést do týmu ofenzivní hráče. Začali dobře, ale nakonec pod bývalým koučem Tomem Renneym hráli velmi defenzivním způsobem. John Tortorella řekl, že sháněl určitý typ hokejisty a generální manažer mu naslouchal. Ačkoli se sám Sather přikláněl spíše k Heatleymu, vyšel vstříc přání hlavního kouče a do týmu přivedl Gáboríka. Tortorellu do New Yorku následoval také Prospal, o němž je známo, že právě pod Tortorellou předváděl v Tampě své nejlepší výkony. Kouč se také nebál zariskovat a do obranných pozic postavil dva nováčky, Gilroye a Del Zotta. Dosud to vypadá, že letní teorie se v praxi ubírají správnou cestou.

Reakce na článek z NHLpro.cz - Rangers za smrt Čerepanova nemohou

Tragické úmrtí Alexeje Čerepanova, nesmírně talentovaného hokejisty a hlavně mladého kluka, který měl mít většinu života teprve před sebou, mě zasáhlo stejně silně jako všechny ostatní. Protože jsme se nechtěli pouštět krátce po jeho smrti do žádných spekulací a vypouštět ven nepravdivé informace jako mnohá jiná média, rozhodli jsme se jako redakce omezit na krátký smuteční článek a více odchod Alexeje z tohoto světa prozatím nekomentovat. Dnes jsem si ale na serveru NHLpro.cz přečetl článek Martina Veselého, ve kterém autor připisuje hlavní část viny za smrt hráče lékařům Rangers. Tato ohavnost mě vyprovokovala k reakci, kterou si doufám přečte i autor článku (odkaz dávám do diskuse pod článek na NHLpro.cz).

Lze hodnotit jako pozitivní, že autor článku přinesl vlastní pohled na věc a nelze než mu dát za pravdu s hodnocením zpravodajství TV Nova. To jsou ale bohužel jediné klady, které jsem zde nalezl, neboť se autor dopouští stejných nepřesností jako zmíněná televize, snad jen s tím rozdílem, že nemá zapotřebí svůj článek uvést nehorázně bulvárním nadpisem (budiž toto také přičteno autorovi k dobru).

NHL v Praze: Jaká byla?

Nuda. Bída. To že byl hokej? A co ta atmosféra? Bez Jágra to nebylo ono. BLA-BLA-BLA. Čeští novináři a jejich senzacechtivé titulky a komentáře. Neprocházel jsem je všechny, ale narazil jsem na jediné objektivní hodnocení – to od Karla Knapa v MF Dnes. Děkuji mu za něj.

Ve svém komentáři totiž projevil znalost problematiky. Tedy to, co většině profesionálně placených pisálků žurnalistů naprosto chybí – vhled do problému, odstup a snaha informovat o věcech, jaké skutečně jsou. Díky získané akreditaci a rozhovorům s jejich americkými kolegy máme dostatek informací na to, abychom to mohli tvrdit. Čeští sportovní novináři neví o NHL ani co by se za dětský nehtík vešlo. A co hůř – oni se ani pořádně nepřipravili.

Co v novinách nepíšou

Zápasy Rangers v Praze mi stejně jako mnoha fanouškům poskytnou šanci vidět poprvé v životě své oblíbené hráče naživo. Pro mě osobně však turné Jezdců po Evropě znamenalo další příležitost – díky novinářské akreditaci jsem mohl poznat hráče zblízka a díky kontaktům naší redakce jsem měl tu čest pohovořit si o Blueshirts s několika osobnostmi mediálního světa, které už po řadu let náš oblíbený tým sledují. Díky tomu jsem mohl za velmi krátkou dobu poznat řadu věcí, o kterých jsem předtím nevěděl, neboť se o nich v novinách nedočtete. O některé z nich se nyní s vámi podělím.

Rangers uzavřeli Jágrovu éru, tým se proměnil

Největší hemžení pomalu utichá, draft je zapomenut a čerstvý prach začíná dopadat na právě podepsané smlouvy. Přichází okurková sezona, nejneoblíbenější údobí fanouška NHL.

Stále je však o čem mluvit. Pohyb volných agentů se nevyhnul ani Rangers, kteří významně překopali osu týmu. Jedna éra skončila. Jágr Král je mrtev, ať žije král.

Rangers: čeká nás čtvrtý rok pod heslem „mládí vpřed“?

Managementu týmu New York Rangers se hodinu od hodiny krátí doba na rozhodnutí, jakou cestou se bude klub ubírat. Hnutí pod heslem „mládí vpřed“, iniciované po zlomové stávce NHL pány Maloneym, Davidsonem a Rosenem, nadchlo především skalní příznivce Jezdců. Důkazem budiž předsezónní prodej lístků, kdy vstupenky na domácí utkání Rangers v domovské Madison Square Garden byly rozebrány během necelé hodiny.

Neuspokojivé výsledky konečně přinesly změnu

Po posledních zápasech, ze kterých lze považovat za úspěšný jen málokterý, se trenér Tom Renney rozhodl udělat změny v sestavě. Tyto se ukázaly v prvním utkání nadějně. Bude však zapotřebí pár dalších utkáních počkat, abychom zjistili, jestli je sezóna zachráněna, nebo se zde jen opráší vousaté rčení o tom, že nové koště dobře mete.

Složení řad pro první ze dvou duelů s Atlantou bylo vcelku překvapivé a pro většinu z nás i nečekaně odvážné. Možná šlo o poslední zoufalý pokus trenéra, jak tým nastartovat, protože něco se stát prostě už muselo. To že si na ledě nerozumí Drury a Shanahan bylo patrné snad každému už před mnoha západy Slunce. A to i přesto, že to ani jeden z nich v rozhovorech nepřipouštěl. Přesunout Dubinskyho k Shanahanovi některé z nás jistě také napadlo. Ostatní změny však ani Tolkienova fantazie nevyprodukovala.

It's not hockey anymore

Dnes přinášíme po nějaké době opět pohled ze zámoří. Autor článku Pete Vickers je přispěvatelem neoficiálních stránek New York Rangers s názvem Outside The Garden. Za spolupráci mu patří náš dík.

Sledování NHL Network vám opravdu otevře oči. Poslední dva roky mě pronásleduje pocit, že nesleduji hokej takový, jaký byl, když jsem vyrůstal. Nicméně nemohl jsem svá podezření doložit a mnoho mých kolegů na diskusních fórech (včetně dobrých lidí na Outside The Garden) mi tvrdilo, že jsem přespříliš kritický a nepřátelský vůči jakékoliv změně. Ale když se dívám na opakovačky zápasů NHL z 80. a začátku 90. let, kteréžto osobně považuji za zlatý věk hokeje, nemohu jinak než říci: už to není hokej co dnes sledujeme.

Příprava: není důvod k panice

Předsezónní kemp Jezdců zatím fanouškům moc radosti nepřinesl. Příznivci, namlsaní vítězstvím na turnaji prospektů v Traverse City, přijímají dosavadní výsledky Rangers s rozčarováním a někdy i značnou dávkou negativity. Podíváme-li se však dále než jen na výsledek, chmury se rychle rozplynou.

Nejprve bychom si měli ujasnit jednu věc – v přípravě nejde o výsledky. Jejím účelem je zjistit, v jaké formě hráči do kempu dorazili, ohodnotit talentované mladíky, dát ostříleným borcům prostor k rozehřátí, poodhalit, komu to s kým na ledě klape, vyzkoušet různé herní varianty a styly a experimentovat s některými hráči v nezvyklých pozicích.

Nastupující generace Jezdců

V rozvláčných rozhovorech o týmových prospektech ředitel personálního oddělení Gordie Clark nikdy nepoužil k popisu žádného z hráčů slova „charakter“, jenž je základem většiny podobných rozmluv. Víte, proč se tak nikdy nestalo?

Charakter je při hodnocení prospektů prvním rozhodujícím kritériem v očích generálního manažera Glena Sathera, jeho asistenta Jima Schoenfelda i kouče Toma Renneyho, tvrdí Clark. Ve vstupním draftu NHL je každým rokem pár hráčů, v jejichž popisu najdete charakteristiky typu „nutnost vedení“ či „nedostatečná pracovní morálka“ – a některé týmy si mezi těmito výzvami úspěšně vybraly. Rangers to neudělají, říká Clark. Dobrý charakter je prvořadým nárokem.

Platnost uložené stránky vyprší: 14. 11. 2019 22:48:49