Vigneault jedním z faktorů úspěchu – souhlasit nemusíte

Po dvaceti letech opět ve finále. Stejně jako před dvaceti lety s novým koučem, který má spoustu zkušeností, čímž ale podobnosti končí. Tenkrát jím byl legendární tvrďák Mike Keenan, který naplno pouštěl ven své emoce, a spousta hráčů u něj byla v nemilosti. Letos vyrovnaný sympaťák s neobvyklou trpělivostí a chováním anglického gentlemana Alain Vigneault.
Proč tyto řádky? Jednoduchá odpověď, právě trenér Jezdců byl jedním z rozdílů obou týmu ve finále východní konference. Nechci snižovat jeho taktiku nebo způsob vedení zápasů, ale největší rozdíl mezi ním a trenérem Montrealu Michelem Therrienem byl hlavně jinde.

Zatímco Therrien emotivně reagoval na všechny situace v sérii, nebral v potaz fakta a často používal k odpovědím svůj neobjektivní názor, který považoval nebo chtěl, aby vyzněl tak, že ho považuje za pravdu.

A to zejména ve čtyřech situacích, zranění brankářské jedničky Coreyho Price, hit Brandona Prusta na Dereka Stepana, účast členů trenérského týmu na tréninku Montrealu před čtvrtým zápasem a hit Johna Moora na Dale Weiseho. Všechny tyto situace komentoval velmi specificky a to podnítilo k podrážděným reakcím i hráče jeho týmu.

Naprosto opačným chováním se prezentoval po celou dobu vyřazovací části sezóny a i v této sérii trenér Jezdců Alain Vigneault. Před novináře předstupoval naprosto vyrovnaně a vše shrnul do holých faktů. Jeho svěřenci se vyjadřovali o poznání méně často a mnohem více diplomaticky.

Proč to bylo tak důležité? Protože udržel své hráče v klidu bez velkých emocí a hlavně psychicky silné a připravené na dění na ledě. Tak také tým na ledě vypadal až na pátý zápas série, který se mu nepovedl.

Pravý opak se pak děl u hráčů soupeře, ti reagovali snad na úplně vše, co se dalo komentovat, a po psychicky velmi namáhavé sérii s úhlavním rivalem z Bostonu jako by nemohli najít potřebný klid a vyrovnanost, což je odvádělo od hry.

Vigneault s velkou pomocí vůdčích osobností týmu v podobě Martina St. Louise a Brada Richardse dokázal tým namotivovat ve správných mezích až na dva momenty. Jedním byl zkrat Daniela Carcilla a druhým hit Johna Moora.

Oproti tomu Therrien jako by namotivovat tým po sérii s Bruins nedokázal a neměl k dispozici ani hráče podobného ražení, jako je výše zmíněná dvojice v dresu Jezdců. Vůdcem Montrealu byl do této série P.K. Subban, kterému se ovšem zápasy proti newyorským nepovedly. Dalšími zkušenými hráči, kteří mají výraznější úlohu v týmu, jsou Tomáš Plekanec a Andrej Markov. Markov měl problémy se svou hrou, kdy defenzivně zaostával a Plekanec sérii neunesl a snížil se k simulování. Tým Montrealu pak neměl kdo vést.

Jasným důkazem bylo rozložení Montrealu po ztrátě Price, okamžitě bylo plno reakcí, které přímo či nepřímo ukazovaly, že hráči soupeře ztratili půdu pod nohama, a dle toho se série vyvíjela. Naproti tomu ztráta Stepana neznamenala nic jiného než konstatování, že hrát nebude a bude místo něho hrát J.T. Miller. Ano, nejsou to srovnatelné ztráty, ale přístup k nim srovnatelný je. A tento přístup byl vidět u kouče a hráčů Montrealu po celou dobu finále konference. Nebyla to totiž ztráta prvního brankáře, toho nahradil více než dobře Tokarski, ale ztráta víry v úspěch a sebevědomí celého týmu, co stálo Montreal šanci na úspěch.

Druhou velkou výhodou Alaina Vigneaulta pak bylo rozdělování času na ledě mezi všechny hráče týmu rovnoměrněji, než u jeho konkurenta. Hráči Montrealu odehráli o tři zápasy méně, přesto vypadali v sérii unavenější a v šestém zápase se nezmohli na výrazný odpor.

Vigneault dodal týmu svým chováním klid, díky němuž se mohli soustředit pouze na hokej, a dále sílu a sebevědomí pro ideální řešení konkrétních situací na ledě. Nebyl to jen Vigneault, ale i on výrazně pomohl Jezdcům k postupu do finále.

Platnost uložené stránky vyprší: 14. 11. 2019 10:33:00