Skončí Brad Richards v Rangers? Rozhodnutí se blíží

Nejistota ohledně budoucnosti Brada Richardse v dresu Blueshirts potrvá maximálně už ani ne dva týdny, skončit by však mohla mnohem dřív. Během pondělní noci vybojovalo Chicago (za který hrál i bývalý Jezdec Michal Rozsíval) vítězství nad Bostonem ve finále Stanley Cupu a dva dny po konci sezony se oficiálně otevírá časové okno, ve kterém týmy mohou dle nové kolektivní smlouvy bez sankcí rozhodnout o vykoupení hráčů z jejich stávající smlouvy. Tento časový rámec se uzavírá den před otevřením trhu s volnými agenty, tedy 4. července a do té doby bude jisté, zda 33letý kanadský útočník bude nadále pokračovat v dresu Jezdců.
Osud Richardse je v rukách Glena Sathera, který jistě už delší dobu se svým týmem zvažuje, zda bude pokračovat ve spolupráci s hráčem, jenž měl v letošní sezoně plat 12 milionů dolarů, po Shea Weberovi druhý nejvyšší v celé lize. Je pravděpodobné, že už je rozhodnuto, nicméně generální manažer Jezdců svůj verdikt stále tají a lze očekávat, že nic nebude vyhlašovat předčasně. I samotný hokejista médiím sdělil, že o své budoucnosti stále nemá žádné informace.

Nová kolektivní smlouva, která vstoupila v platnost před letošním ročníkem, výrazně změnila pravidla hry. Jedním z jejích hlavních nových bodů je ostré sankcionování proti monstrózním dlouhodobým kontraktům, ve kterých kluby přislíbily hráčům většinu peněz v prvních ročnících smlouvy a následně už ve věku hokejových důchodců měli tito hokejisté pak hrát za pakatel, k čemuž ovšem nemuselo dojít, protože hráč mohl například v osmatřiceti letech prostě ukončit kariéru a tím zrušit poslední roky kontraktu.

Ten byl postaven z jedné strany výhodně pro tým, který mohl získat na královské peníze v prvních letech smlouvy elitního hokejistu a zároveň rozmělněním částky do dalších let snížit zásah do platového stropu (proti kterému by se po ukončení kariéry hráče nepočítalo už nic) a samozřejmě zkrátka nepřišel ani hráč, který ač podepsal smlouvu například na deset let, vyinkasoval velkou většinu peněz v prvních pěti sezonách a potom mohl klidně skončit s hokejem a žít v blahobytu až do konce života.

Jenže, tento model již neplatí. Jednak jsou kluby při uzavírání nových smluv vázány novými pravidly omezujícími maximální dobu kontraktu či nerovné rozložení platu v průběhu smlouvy, ale především nová kolektivní smlouva mezi NHL a hráčskou asociací ovlivňuje již podepsané kontrakty (tedy včetně smlouvy Richardse) a to tím, že pokud by hráč s takto postavenou smlouvou předčasně ukončil kariéru, bude jeho klub sankcionován v podobě odečtu z platového stropu pro další sezony.

Brad Richards má za sebou pouze dva roky z celkem devítileté smlouvy, během nich ovšem vyinkasoval již 24 milionů dolarů, tedy 40 procent z celkové částky. Poslední tři roky by dle smlouvy měl hrát za milion dolarů ročně, ale nelze příliš předpokládat, že by vydržel v NHL až do čtyřiceti let. Tyto poslední roky byly do smlouvy přidány spíše proto, aby se snížila průměrná částka, kterou kanadský hokejista ukrajuje ze stropu Rangers, ovšem vlivem nové kolektivní smlouvy by mohly Jezdce přijít velice draho. Proto by polemika o vykoupení Richardse ze smlouvy (stejně jako u hráčů s podobnými kontrakty) vznikla i v případě, že by rodák z Murray Harbour měl za sebou dobrou sezonu. Jenže, tu on neměl ani zdaleka.

Vítěz Stanley Cupu s Tampou Bay přišel do Rangers na přání tehdejšího trenéra Johna Tortorelly a po první průměrné sezoně zažil v minulém ročníku nejhorší období své kariéry. Těžko říct, nakolik za to vše může předchozí stávka, o které se kanadský hokejista mohl domnívat, že se protáhne na celou sezonu a z toho důvodu nebyl v lednu na start ročníku fyzicky připraven, či zda za to může ztráta motivace (daná mimo jiné lukrativní "doživotní" smlouvou) nebo zda hráče zvyklého být na výslunní psychicky zlomily počáteční nezdary a tlak hokejového velkoměsta.

Faktem prostě je, že Richards hrál v průběhu roku v různých obdobích podprůměrně až příšerně, poslední dva zápasy play off se nevešel ani do sestavy a 34 kanadských bodů ze 46 zápasů základní části může pouze zkreslovat dojem z toho, jak moc se po celý rok herně trápil. I když se objevují hlasy, že změna trenéra by mohla bývalému elitnímu střednímu útočníkovi pomoci zlepšit výkony a že Jezdci hráče Richardsových kvalit potřebují, tak nikdo nemůže zaručit, že hráč ve svých třiatřiceti letech chytí druhou mízu. Navíc myslet si, že mu druhý dech vydrží minimálně na dalších pět let, aby se týmu vyplatilo si jej ponechat, to už se zdá jako čistá fantasmagorie.

Alain Vigneault sice přinese svěží atmosféru do kabiny a snad se mu povede hrát s mužstvem i ofenzivnější hokej a dostat více produktivity z klíčových ofenzivních hráčů, než dovedl jeho předchůdce, ale od výměny kouče se směrem ke stárnoucímu veteránovi opravdu nedají čekat zázraky. Netřeba pro příklady ani chodit daleko, Chris Drury a Scott Gomez také nebyli politi živou vodou poté, co Tortorella nahradil na střídačce Toma Renneyho a druhého z této dvojice neprobral ani přesun do Montrealu. Zkrátka, následkem změny trenéra či systému nelze u Brada Richardse čekat žádné oslňující zlepšení, byť dílčí výkonností zlepšení samozřejmě nelze vyvracet. Otázkou je, stojí Rangers za to dávat Richardsovi vůbec ještě nějakou šanci?

Dalo by se namítnout, že to Jezdci ještě mohou zkusit. Dle kolektivní smlouvy může každý tým vykoupit bez sankcí ze smlouvy dva hráče (Jezdci už se takto zbavili Wada Reddena) a to naposledy po sezoně 2013/14. Proč tedy rozhodnutí o Richardsovi o rok neodložit a nedat mu ještě šanci? Prvním důvodem je, že hráč nemůže být vykoupen, pokud je zraněný. Když by se tedy kanadský útočník ke konci příští sezony zranil, Jezdci by jej vykoupit nemohli a jejich platový strop by jeho kontraktem byl nezvratně zatížen až do roku 2020. Zdá se to jako příliš velký risk výměnou za příliš malou možnost zisku, které nabízí Richardsovo setrvání v Blueshirts ještě pro příští sezonu.

Ještě prozaičtějším důvodem může být to, že Richards zkrátka nestojí za peníze, které bere. A nestál by, ani kdyby se příští rok znatelně zlepšil, nehledě na to, že by mu jistě takové výkony poté nevydržely až do čtyřiceti let, kdy by stále ukrajoval z platového stropu Rangers 6,67 milionu ročně. Proč tedy s jeho vykoupením, která se stejně zdá nezvratné, o rok otálet? Blueshirts sice mají na letošní sezonu celkem pohodlný prostor pod stropem, aby prodloužili smlouvy s klíčovými vlastními hráči (především Ryan McDonagh, Derek Stepan a Carl Hagelin), nicméně můžete se vsadit, že Glen Sather se bude snažit přivést některé hráče na míru novému trenérovi a na to bude potřebovat větší prostor pod stropem. A jak jej získat v současné situaci lépe a méně bolestivě než vykoupením Brada Richardse?

Při zvážení všech faktů se zdá jako hotová věc, že dny Brada Richardse u Rangers jsou sečteny. Oficiální potvrzení lze očekávat v následujícím týdnu, stejně jako to, že si Richards podobně jako například předtím Redden sežene v NHL nové angažmá a snad půjde s výkony i o něco nahoru. Mezi elitu ligy se už však svými výkony blížit nebude. Fanoušci Jezdců na jeho stopu v dresu Jezdců nebudou vzpomínat rádi, neboť se bude řadit po bok Reddena, Druryho, Gomeze (byť jeho pozdější výměna za McDonagha činí jeho angažmá paradoxně výhodným pro budoucnost klubu) či ještě dříve například Fleuryho nebo Holíka. Můžeme jen doufat, že právě i nová kolektivní smlouva omezující dlouhodobé kontrakty povede k tomu, že se již nebude rozšiřovat tato nechvalně proslulá řada "hvězdných" hráčů, kteří do Rangers nejprve s velkou pompou přišli a brzy poté s notně pošramoceným renomé odcházeli, tak jako nyní odchází Richards.

Platnost uložené stránky vyprší: 22. 11. 2019 09:28:34