POLEMIKA: Zaslouží si Richards "áčko"?

V pondělí 12. září 2011 spatřila světlo světa zpráva, že 26. kapitánem v historii New York Rangers se stal Ryan Callahan. Jeho pomocníky, jejichž dresy bude od nadcházejícího ročníku zdobit červené či modré "áčko", byli určeni Marc Staal a Brad Richards. Nikdo z přemýšlejících fanoušků Blueshirts si nedovolí tvrdit, že Staalovi symbolické písmenko, které stvrzuje jeho vůdčí roli v mužstvu, nepatří. U Richardse, jenž navštívil Madison Square Garden pouze v dresu cizího klubu nebo možná při koncertu rockové hvězdy, je to však něco jiného. Zde se obec příznivců Rangers dělí na dva tábory. Jedni tvrdí, že funkce alternativního kapitána Richardsovi rozhodně patří, druzí si kvůli tomu klepají na čelo. Kdo má pravdu?
Richards perfektně doplňuje mladé vůdce Rangers
Autor: Collin

-- Johne, blíží se novej rok. Když jsme vyrazili Druryho, musíme ty písmenka nějak… přerozdělit.
-- No, jasnej kápo je Callahan. Jedno áčko zůstane Staalovi a druhý bych dal Girardimu nebo…
-- No počkej! A co Richards? To je můj největší letní kauf. Musí bejt na očích. Dej to druhý áčko jemu.
-- Ale… nebo nic. Jak myslíš, Glene. Ono je to stejně fuk. Bradovo číslo mám ještě v mobilu. Hned mu brknu.

Myslíte, že podobný rozhovor mezi Satherem a Tortorellou se skutečně odehrál? Asi ne. Rangers totiž v posledních letech pracují perspektivně a smysluplně. Jak je tedy možné, že jedním z alternativních kapitánů bude od nadcházející sezony Brad Richards, hráč, který toho za Jezdce odehrál míň než kdejaký nádeník z farmy? Měl to snad jako klauzuli ve smlouvě? I to je možné. Mnohem reálnější variantou ale je, že si tuhle funkci prostě a jednoduše zasloužil.

Čím? Teď je pravý čas na pár postřehů ze všemi známé Wikipedie. A radši i jiných stránek. Takže… Richards zvedl nad hlavu Memorial Cup, nejcennější klubovou trofej mezi juniory, Stanley Cup, pro mnohé nejcennější hokejové ocenění vůbec, Conn Smythe Trophy, trofej pro nejužitečnějšího hráče play-off, a taky podivně vypadající cenu pro vítěze Světového poháru. Malí hokejisté, co si lepí na zeď plakáty Ovečkina a spol., sní, že jednou dosáhnou něčeho podobného. Jen zanedbatelnému zlomku z nich se to však povede.

Tenhle seznam poctivě vydřených a vypocených úspěchů nepochybně dává jménu Richards respekt. A pokud se vám to přece jen zdá málo, je třeba si vzít na pomoc Johna Tortorellu. Právě on rozhodl o tom, kdo bude kapitánem a kdo si našije na dres "áčko". Žádné zvedání rukou či odevzdávání lístků v duchu demokratických ideálů. A dá se zpochybňovat rozhodnutí muže, pro kterého je spravedlnost jedním z pilířů trenérské práce? Jen těžko. Zkrátka: Tortorella zná Richardse a zná i všechny své svěřence z minulé sezony. Pokud by Richards nebyl nejlepším kandidátem na druhého alternativního kapitána, ostrouhal by.

Někteří hokejisté se prostě narodí jako kapitáni a svou vůdčí roli potvrzují všude, kam přijdou. Je jedno, jestli jde o partu nadšenců na zamrzlém rybníku u lesíka, nebo klub NHL s dlouholetou tradicí. Hádejte, kdo se v roce 1991 připojil k Rangers a ihned se stal kapitánem, i když předtím v dresu Jezdců neodehrál jediný zápas? Pokud tipujete Marka Messiera, máte bod. Právě on tři roky na to dovedl Blueshirts k prvnímu Stanley Cupu po 54 letech. Nikdo si pak neodvážil tvrdit, že jeho jmenování kapitánem bylo mimo mísu. Richards sice nedostal „céčko“, ale vůdčí osobností je a vcelku trefně následuje příklad Messiera.

Určitě cítíte, že Ryan Callahan může být famózním kapitánem. Bezesporu. Je to Američan, místo v týmu si musel vybojovat skrz farmu, na ledě maká jako nikdo jiný a ve svých 26 letech toho má ještě dost před sebou. Jenže mu něco chybí – zkušenosti. Jako Jezdec nikdy neprošel přes druhé kolo play-off a pár minut za zápas v olympijském týmu USA mu příliš mnoho vrásek na čele taky neudělalo. Něco podobného se dá říct i o jeho asistentovi Marcu Staalovi. Do téhle nepříliš otřelé party se 31letý Richards perfektně hodí. On je tím, kdo může rozdat rady, předat cenné zkušenosti a zkompletovat perfektní mix lídrů mužstva.

Nebo ne? Je přece jen možné, že jinak nepoddajný Tortorella podlehl při udělování "áčka" Richardsovi kouzlu nostalgie? Tak se podívejme, kdo by mohl Callahana se Staalem doplnit lépe. Boyle? Byl sice kapitánem na univerzitě, ale mezi nejlepšími naplno prorazil teprve nedávno. Prust? Bůhví, jak dlouho mu při jeho herním stylu vydrží zdraví. Girardi? Zdařilá kopie Staala. Dubinsky? Urostlejší verze Callahana. Stepan? O deset let mladší podání Richardse. Anisimov? Nesportovní chování na mezinárodním poli se s funkcí alternativního kapitána moc neslučuje. Lundqvist? Zkušený, respektovaný, ale brankář. Jen se zeptejte ve Vancouveru, jak jim dopadl kapitánský experiment s Luongem.

Nyní nezbývá nic jiného, než Johnu Tortorellovi bouřlivě zatleskat. Úkol s udělováním písmenek zvládl na jedničku. "Céčko" věnoval vysoce charakternímu odchovanci, první "áčko" ponechal veliteli newyorské obrany a to druhé předal do rukou ostříleného borce, kterého dobře zná a ví, co od něj čekat. Triu manhattanských lídrů tak nechybí dravost, neústupnost, rozvaha ani zkušenosti. Bravo!

Richards s "áčkem" na dresu Rangers? Nesmysl
Autor: Mess

Brad Richards přijde týmu určitě vhod produktivitou a vhazováním, rozhodně nelze pochybovat o jeho vůdčích schopnostech a vlivu na spoluhráče při všech možných příležitostech, ale pro mě je dávat mu na dres písmeno "A" nepochopitelným krokem.

Tento tým byl bez Richardse plně funkční, což naplno ukázala loňská sezóna, ve které se ukázali lídři z vlastních řad, a proto udělat alternujícím kapitánem hráče, jenž neodehrál za tým jedno jediné střídání a do myslí fanoušků se zatím zapsal pouze podpisem smlouvy zaručující mu třetí největší příjem v týmu, je nesmysl. Nic na tom nezmění jeho charakterové vlastnosti a úspěchy z předchozích sezón.

Ano, není to tak dávno, kdy v týmu bylo spoustu hráčů s velkým příjmem, kteří byli ihned řazeni jako budoucí lídři týmu, někteří dokonce nosili "A" na své dresu. Jen vzpomeňme na Briana Skrudlanda, Bruce Drivera, Mika Keana, Kevina Stevense, Thea Fleuryho, Erica Lindrose nebo božského Wayna Gretzkeho. Ti všichni byli zvyklí nosit na svých dresech kapitánské "C" nebo "A" jako jeho zástupci, ale týmový úspěch to nepřineslo.

V době těchto veteránů většina z nás volala po ozdravení organizace, přestavbě na mužstvo, které bude mít z vlastních odchovanců mladé zdravé jádro, které dodá týmu sílu v situacích, kdy se nebude dařit. A nyní, kdy konečně můžeme říct, že tento tým má toto jádro, odevzdáme jedno z písmen na dresu nově příchozímu veteránovi.

Ano, jádrem tohoto týmu jsou Marc Staal a Ryan Callahan, ale nejen oni. Patří sem rozhodně i Brandon Dubinsky, Daniel Girardi a v neposlední řadě také brankář Henrik Lundqvist, největší hvězda týmu a služebně nejstarší hráč. Toto jsou hráči, kteří jsou duší nově vzniklého mužstva, jež se začalo vytvářet po výluce a naplno přebralo klíčové úlohy v týmu po odchodu Jaromíra Jágra.

Nyní, kdy se ukázalo, že dokážou tento tým vést správným směrem (a to v loňské sezóně, která byla velice těžká), by bylo správnou volbou rozdělit všechny tři písmena na dresu mezi tyto hráče. Je to jejich tým a Richards do něj přišel jen jako doplnění. Ano, velice kvalitní, ale pouze doplnění.

Pokud má kdokoliv problém dát "A" Brandonu Dubinskému z jakéhokoliv důvodu, pak je tu Dan Girardi. Tento kluk může být velkým vzorem pro mladíky. Vždyť nebyl nikdy draftován, to je přece to, co tato organizace chce - budovat tým z mladých nadějí. A přesně toto jim ukáže, že to tak opravdu je. Dubinsky a Girardi také mohli mít funkci druhého alternativního kapitána rozdělenou. Jeden by nosil "áčko" na zápasech venku, druhý v domácím prostředí. I to tu již bylo.

Samostatnou kapitolou pak je Henrik Lundqvist, který by si "A" zasloužil ze všech hráčů nejvíc, ale u brankáře je toto neobvyklé, ačkoliv výjimkou je Roberto Luongo. Proč neudělat to samé? Nevracejme se tam, kde jsme již byli a úspěch to nepřineslo.

Patří Richardsovi funkce alternativního kapitána, nebo ne? Hlasujte ZDE.

Platnost uložené stránky vyprší: 22. 11. 2019 09:49:56