Jak je nebezpečné míti Richardse

Rok nazpátek se hokejisté Rangers do vyřazovacích bojů nedostali vůbec, tentokrát se tam přeci jen trošku ohřáli. Snažili se, ale po pěti zápasech jim Washington vystavil nemilosrdnou stopku. Smutní poražení si však ještě nestačili vyzout zpocené brusle a na internetových diskuzích už se vyrojily tucty generálních manažerů, kteří zosnovali plány manhattanského klubu na následující ročník. Všechny tyto mimosezónní strategie na zaručený zisk poháru lorda Stanleyho měly často něco společného. Nebo spíš někoho – útočníka a spasitele Brada Richardse.
Kdo by ho neznal. Před sedmi lety zvedl v dresu Tampy nad hlavu Stanley Cup a Conn Smythe Trophy, ocenění pro nejužitečnějšího hráče play-off. Na slunné Floridě však začal postupně sesychat, což vyústilo v jeho odchod na západ. Novým domovem se mu stal Dallas. Tam 31letý milovník amerického fotbalu opět předvádí výkony, které ho pasují do role jednoho z nejlepších centrů ligy. Jenže teď mu končí smlouva a nejspíš se stane volným hráčem bez omezení.

Na trhu, jenž se otevře prvního července, tak bude logicky žhavým zbožím. Vlastně tím nejžhavějším. A zde na scénu vstupují bohatí Jezdci včele s vyhlášeným lovcem volných agentů Glenem Satherem. Spojení Rangers + Richards dokonce není pouhým výsledkem blábolení fanoušků a médií. O potřebě získat prvního centra mluvil i trenér Blueshirts John Tortorella. A pokud se alespoň nepozorně podíváte na seznam středních útočníků, kteří budou letos k mání, víc než jednoho opravdu elitního tam prostě nenajdete. A jestliže ano, můžete se hlásit za mořem na místo profesionálního skauta.

Ale zpět k Richardsovi. Ten jakožto třicátník moc dobře ví, že je na vrcholu svých možností – alespoň těch hokejových - a zlepšovat už se nebude. Proto bude chtít podepsat smlouvu, která mu zaručí přísun amerických dolarů až nadosmrti. Reálnější je ale varianta, že kývne na pětiletý až desetiletý kontrakt. Může se tohle vůbec vyplatit? Nyní je opět vhodný čas na odbočku ke Glenu Satherovi. Přiznejme si, že muž, který vládne hokejovému Manhattanu už 11 let, dokáže výměnou získat plnohodnotného hráče i za kýbl puků a rolbaře, ale při podepisování smluv s volnými agenty dělá jednu botu za druhou. Nebo ne? Odpověď nám odkryje nedávná, ale o to víc bolestivá historie…

ROK 2007
KAPITOLA I.
Jezdci dobývají trh volných hráčů

Bohatý klub z Manhattanu ukázal, že to myslí s útokem na Stanleyův pohár v nadcházející sezoně skutečně vážně. Do svých služeb totiž získal dva hvězdné centry, Chrise Druryho a Scotta Gomeze. Prvně jmenovaný si během pěti let kontraktu vydělá 35,25 milionu dolarů, sedmadvacetiletému Gomezovi pak sedmiletá smlouva zajistí 51,5 milionu dolarů. „Je to vzrušující,“ mnul si nad svými úlovky ruce generální manažer Rangers Glen Sather. „Oba hráče jsme chtěli ze všech nejvíc, přičemž jsme neočekávali, že se nám podaří získat oba.“

Podobných zpráv je plný internet i televizní archiv. Média zkrátka ihned pasovala Jezdce přinejmenším mezi nejsilnější celky Východní konference. A newyorští fandové se pochopitelně přidali. A výsledek? Rangers skončili pátí ve své konferenci až díky stíhací jízdě na konci základní části, načež nestačili na Pittsburgh ve druhém kole bojů o Stanley Cup, tedy o trofej, která jim podle těch nejzarytějších optimistů měla patřit.

Ale to teď vlastně není až tak podstatné. Jde o oba platem výjimečné centry. Tak nejdřív Drury. Do New Yorku přišel jako bitvami protřelý a ošlehaný vítěz. Měl střílet tucty gólů a rozhodovat sedmé zápasy play-off v posledních osmi sekundách, ale k tomu nedošlo. Kde se stala chyba? Nikde. Drury takový jednoduše není. Nerealistická očekávání jsou druhá věc. Moudří věděli, že v prvních dvou letech na Manhattanu hrál americký reprezentant svůj standart. Jenže pak přišel zlom. Drury se ve střeleckých listinách objevoval stále méně, zato při obdržených brankách bylo jeho jméno k vidění častěji. Teď mají Rangers ještě rok na krku sedmimilionového kapitána, který už jim snad ani pomoci nemůže.

Ani věčně vysmátý Gomez nezačal kousek od svého bývalého chlebodárce z New Jersey špatně. Ale pak přišel úpadek, po kterém si Sather povolil kravatu, zapálil doutník a zvedl telefon, aby se pokusil o nemožné – vyměnit extrémně přeplaceného centra. A povedlo se. Po Gomezovi zatoužil Bob Gainey z Motréalu, který si tímto trejdem postavil pevné základy svého vyhazovu. Historicky prvnímu Hispánci v lize totiž změna prostředí nepomohla. Ba naopak. Už nesbírá ani půl bodu na zápas. Úsměv na tváři mu však zůstává, neboť si může plnými doušky užívat další tři roky svého pro Canadiens nekonečného kontraktu.

ROK 2008
KAPITOLA II.
Redden posílí obranu Rangers

Dlouholetý pilíř zadních řad ottawských Senátorů se stěhuje do New Yorku. Tamější Jezdci si jeho služby pojistili šestiletou smlouvou na 39 milionů amerických dolarů. Jednatřicetiletý Redden by měl novému zaměstnavateli pomoci s rozehrávkou a přesilovkami. „Podle našeho názoru je to jeden z nejlepších rozehrávačů v lize,“ pyšnil se ziskem zkušeného Kanaďana generální manažer Rangers Glen Sather. „Dále dokáže výborně vyvážet puk. Někoho takového jsme potřebovali co možná nejrychleji. Mezi beky byl spolu s Rozsívalem naší prioritou.“

Asi takové to tehdy bylo. Zkrátka žádné fanfáry jako 12 měsíců zpátky, ale ani výlevy o broadwayském šílenství. Redden měl – leč draze – pomoct. Jenže nepomohl. První rok byla jeho přítomnost na ledě znát jen matně, v tom druhém už byste k jeho nalezení potřebovali GPSku. „Nejhorší šestimilionový obránce, jakého jsem kdy viděl,“ hovořil tehdy o bývalém reprezentantovi Kanady muž nejpovolanější, newyorský trenér Tortorella. A protože takového lídra nechtěl už ani Bob Gainey, musel se Redden stěhovat na farmu. Tím padl na úplné dno.

ROK 2009
KAPITOLA III.
Gáborík bude střílet góly za Jezdce

Slovenský hokejový útočník poprvé ve své zámořské kariéře mění působiště, z Minnesoty odchází do New Yorku, kde bude oblékat dres Rangers. Ti s ním podepsali pětiletý kontrakt na 37,5 milionů korun. „Je to skvělý a stále ještě mladý hráč,“ skládal Gáboríkovi poklonu generální manažer newyorského klubu Glen Sather. „Podle mě patří mezi deset nejlepších útočníků v lize. V Minnesotě se prosazoval, i když musel plnit spoustu obranných povinností.“ Sedmadvacetiletý kanonýr tak bude střílet branky za tým, jemuž před dvěma lety nasázel pět gólů v jediném utkání.

Slovenskooo, Slovenskooo, heja, heja, heja Slovensko! Ano, právě Gáborík se (ne)šikovně přičinil o to, aby si na domácím mistrovství mohl pokřiku slovenských fanoušků užívat o něco dříve. Svým zkratem totiž… zkrátil spoluhráčům sezonu – alespoň o pár minut – a na tváři Alexandra Ovečkina vykouzlil děrový úsměv. Tím pomyslně podtrhl svou nevydařenou sezonu, kterou sužovala zranění, podivně seřízená muška a neviditelné záblesky formy.

Vraťme se ale o rok nazpět. Do doby, kdy newyorský dres s desítkou na zádech skutečně oblékal chalan, do něhož manhattanský autokrat investoval roční rozpočet poloviny klubů české extraligy. Tehdy Gáborík bojoval o korunu krále střelců. Nakonec skončil pátý, ale respekt si vydobyl. Skoro by se chtělo říct, že si svůj plat zasloužil. Dejme tomu. O to víc zamrzí jeho sešup mezi ligový (nad)průměr. Boj mezi Gáboríkovými přívrženci a odpůrci tak zatím zůstává vyrovnaný. Rozhodnou další tři kola.

… To je pro tentokrát všechno. Další hráči podobného ražení se s Rangers od 22. července 2005 – tedy od zavedení platového stropu – nezapletli. Skoro sedmimilionový čaroděj Lundqvist nikdy nebyl volný hráč bez omezení. A to samé platí i o Staalovi. Ten je navíc mezi ligovými milionáři jen chudší příbuzný. Zato Richards by padl do čtvrté kapitoly jako ulitý. Buďte si jisti, že pětiletá smlouva a šest milionů dolarů ročně ho neminou. Toť vyvolávací cena, kterou ale trh ještě vypumpuje k nebeským (pekelným) výšinám.

Může se tedy dallaský kovboj s ohledem na historii Jezdcům vyplatit?

S pomocí předešlých odstavců a špetky fantazie jde vymyslet následující proroctví…

Brad Richards se po výrazném zájmu několika klubů rozhodne pro nabídku newyorských Rangers, od kterých během šesti let smlouvy vyinkasuje celkem 40,5 milionu dolarů. Část fanoušků Blueshirts bude následně vymýšlet složení sestavy pro nadcházející ročník, zatímco ti moudřejší si uvědomí nešťastnou okolnost, že zkušenému Kanaďanovi bude v době vypršení kontraktu 37 let.

Okurková sezona ale náhle skončí a Jezdci odstartují sezonu ve Švédsku. Nezačnou špatně, ale po návratu za oceán si projdou menší krizí. Richards – mimochodem nový asistent kapitána – vytvoří útočnou dvojici s Mariánem Gáboríkem. Půjde jim to báječně, dostanou se i do první dvacítky kanadského bodování, jen k sobě nenajdou stálého parťáka. I tak ale budou všichni spokojení.

Po nějakém čase – řekněme, že v polovině kontraktu – se však začne karta pomalu obracet. Richardsovi se přestane dařit a hokejoví experti nakonec usoudí, že za to nemůžou špatní spoluhráči, alternativní dresy ani globální oteplování, nýbrž věk. Fanoušci svého dřívějšího idola očastují občasným pískotem, přestanou kupovat dresy s jeho jménem a oblíbí si mladšího Dereka Stepana, který odvede minimálně stejně dobrou práci. A levněji. Richards nakonec vydrží na Broadwayi až do konce kontraktu, ale odejde bez ovací. Celá organizace si oddychne.

… V úspěšnost víceletého kontraktu se prostě dá jen doufat. Mrška jménem realita totiž jasně říká, že doživotní podpisy plodí pouze tiky, skřípající zuby a statisíce vytrhaných vlasů. A není to jen problém Jezdců. Reddeny a Gomeze můžete najít po celé Severní Americe. Hned na Long Islandu si svou patnáctiletou smlouvu (ne)odchytává Rick DiPietro, poslední vítěz Stanley Cupu z Chicaga má zase problém Hossa & Campbell, dokonce i washingtonskému McPheeovi tvrdnou rysy z propadu bezmála desetimilionového Ovečkina. A to je jen vrcholek ledovce.

Tak či onak, asi za pět týdnů vstoupí do této společnosti i Richards. Otázkou je, kdo na tom – více či méně – prodělá.

Platnost uložené stránky vyprší: 22. 11. 2019 09:18:54