Kletba roku 1940 strašila Rangers přes půl století

Kletba roku 1940 se nad Madison Square Garden vznášela více jak půl století. Hokejisté New York Rangers se po čtyřiapadesát let marně snažili dosáhnout na další triumf v NHL. V celé historii severoamerické ligy žádný z klubů neprožil tak dlouhé čekání na Stanley Cup a hráčům Jezdců se postupně začala vysmívat celá liga. Až v roce 1994 tým vedený Markem Messierem zlomil prokletí, které na klub z Manhattanu uvalili John Reed Kilpatrick a Red Dutton.
Hokejový bohové museli být silně rozhněváni, když John Reed Kilpatrick, manager týmu Rangers, spálil v nejsvatějším hokejovém grálu doklady k hypotéce na sídlo Jezdců. Patnáct let splácení v pořadí již třetí Madison Square Garden vypršelo roku 1940, právě když Blueshirts získali svůj třetí Stanley Cup.

Takový úspěch bylo třeba náležitě oslavit. Kilpatrick, který to v armádě dotáhl až na brigádního generála, nepatřil k mužům, co se dají snadno zastavit. Nikdo jej nezastavil, ani když v atmosféře bujarého veselí po posledním triumfu znesvětil popelem pohár, který hokejistům věnoval v roce 1892 lord Stanley z Prestonu. Kilpatrick zůstal ve vedení Jezdců až do své smrti 1960 a po dvacet let od svého neuváženého činu tak sledoval, jak se Blueshirts marně snaží vybojovat další úspěch.

Nebyl však jediným, kdo se pod kletbu roku 1940 podepsal. Narozdíl od něj však Red Dutton uvrhl smůlu na hokejisty Rangers zcela záměrně. Aby taky ne, když byl prezidentem a trenérem konkurenčního týmu Americans, který do New Yorku přivedl NHL ještě před Jezdci.

New York Americans se stali klubem, který byl za druhé světové války nejvíce postižen odchodem hráčů do vojenské služby. Dutton, jemuž se rozpadl tým pod rukama, se domluvil s ostatními generálními manažery, že po skončení války bude moci klub Americans obnovit. Po smrti Franka Caldera roku 1943 zastával funkci předsedy NHL. O tři léta později na svůj prestižní post rezignoval, aby mohl uskutečnit svůj sen a vrátit Americans do NHL.

Jenže vlastníkům Rangers se nijak nezamlouvalo, že by se v New Yorku obnovil konkurenční tým. Pustili se tehdy do zákulisních jednání a postupně přesvědčili ostatní, aby návratu Americans zabránili. Zhrzený Dutton prohlásil, že co bude živ, zůstane Jezdcům vítězství ve Stanley Cupu zapovězeno. Jeho slova byla naplněna, Dutton zemřel v roce 1987 ve věku 88 let.

Ať už se jednalo o mstu hokejových bohů za znesvěcení Stanley Cupu či prokletí vyslovené Duttonem, kletba roku 1940 bořila sny hokejistů Blueshirts po více jak půl století. Jezdci jen sledovali, jak jejich konkurenti slaví jeden triumf za druhým, Montreal Canadiens za tu dobu vyhrál dvacetkrát, Toronto desetkrát a i třeba konkurenční New York Islanders, kteří do ligy vstoupili až v roce 1972, měli na začátku devadesátých let na kontě již čtyři vítězství ve Stanley Cupu.

„Devatenáct set čtyřicet, devatenáct set čtyřicet!“ skandovali fanoušci napříč ligou na trápící se hokejisty Rangers. Ti měli několikrát silný tým, dvakrát se dostali až do finále, ale udělat poslední krůček za titulem se jim nedařilo, což potvrzovalo platnost staré kletby. Do cesty se Jezdcům často stavěly i neočekávané překážky a zranění, které je stále a stále srážely dolů.

Za všechny lze zmínit například smolné zranění Briana Leetche z roku 1993. Nejlepší obránce ligy předchozího ročníku se vracel domů z oslavy vysokého vítězství 8:1 nad San Jose. Americký bek však po vystoupení z taxíku před svým apartmánem uklouzl na ledu a ošklivě si zlomil kotník. Sezona tím pro něj skončila.

Bylo zřejmé, že kletbu může prolomit jen silná osobnost. Mark Messier vyválčil pětkrát Stanley Cup v dresu Edmontonu, největšího věhlasu však dosáhl na Manhattanu. Jako kapitán vedl svůj tým památnými boji v play off na jaře 1994, kdy si Rangers v úvodních kolech rychle poradili s Washingtonem a městskými rivaly z Long Islandu.

Ve finále konference na Jezdce čekali silní New Jersey Devils a poté, co Blueshirts ztratili na vlastním ledě páté utkání série a ocitli se jeden krok od vyřazení, vrátila se opět všem na mysl kletba z roku 1940. V momentě, kdy už Rangers věřil málokdo, se vlně pesimismu postavil Messier. Kanadský útočník předstoupil před novináře a garantoval fanouškům vítězství Jezdců v šestém zápase.

Jeho odvážná slova, která deníky New York Post a New York Daily News otiskly na přední straně sportovní rubriky, byla v tak silném kontrastu s obvyklými diplomatickými a opatrnými vyjádřeními sportovců, že dokázala strhnout celý tým k dalšímu boji. Nestačilo však, aby Messier zůstal jen u slov. Musel je ještě potvrdit činy.

V jedné z nejvíce vyhrocených a nejvyrovnanějších sérií play off v historii NHL Devils zdobila nepropustná defenziva a vynikající Martin Brodeur v brance. Když Ďáblové ke konci druhé třetiny vedli 2:0, zdálo se nemožné, aby o svůj náskok přišli. Vše tak nasvědčovalo tomu, že rodák z Alberty svému slibu nedostojí. Pak ale nastali chvíle, které z Messiera učinili v očích fanoušků Rangers legendu. Tehdy třiatřicetiletý útočník nejprve nahrál Kovaljovovi na kontaktní branku, načež ve třetí třetině sám třemi góly otočil skóre zápasu a přinesl drama sedmého utkání do Madison Square Garden.

Jeho příkladem očarovaní Jezdci se již zlomit nenechali. Když Devils sedm vteřin před koncem sedmého zápasu vyrovnali, odpověděli jim Blueshirts vítězným gólem ve druhém prodloužení. Když ve finále Stanley Cupu Vancouver vyrovnal stav série z 1:3 na 3:3, opanovali Rangers poslední zápas a po dlouhých 54 letech od doby, co Kilpatrick použil Stanley Cup místo krbu a takřka půl století od prokletí vysloveném Duttonem, mohl Mark Messier se svými spoluhráči zvednou Stanley Cup nad hlavu a užít si následné dlouhé oslavy s fanoušky v ulicích Manhattanu. Kletba roku 1940 byla konečně prolomena.

Článek na téma "spotovní pohádka" vznikl jako semestrální úkol z modulu sportovní žurnalistika na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze.

Série mezi Rangers a Devils připomínala válku:

Platnost uložené stránky vyprší: 8. 8. 2020 01:48:31