Smíšené pocity
Stačilo začít před pár lety (po účasti ve finále Stanley Cupu) s pozvolnou přestavbou nebo možná jen neobětovávat nejvyšší draftové pozice a prospekty za hotové hráče, kteří nám měli pomoc v bojích o další pohár. Bohužel nepomohli ani Yandle, Staal a další. Klub přišel o čtyři volby v prvním kole po sobě a navíc dost krát v kole druhém. To je minimálně injekce čtyř hráčů, kteří mohli mít vliv na směřování týmu.
V týmu mohl třeba Stepanovo místo zastoupit mladý centr draftovaný v těchto letech a podobně je tomu na více pozicích. Bohužel nestalo se. Kýžený úspěch to taky nepřineslo, to by tu tento článek nebyl.
Na jednu stranu mám radost z vidiny lepších zítřků za minimálně tři roky spíše za pět let. Je mi ale smutno, protože vzpomínky na roky před první výlukou, mi a věřím, že i většině ostatních fandů, kteří tuto dobu pamatují, nejsou příjemné.
Ještě více jsem smutný, že hrdina posledních 12 let Henrik Lundqvist ten kýžený pohár v dresu našeho týmu nevyhraje. Možná dokončí kariéru jako Jezdec a já na něj budu hrdý jako na hrdiny z roku 1994. Možná půjde zkusit vyhrát onu trofej do jiného týmu. Nebudu mu to mít za zlé, ale mrzí mě, že to nedokáže v tomto týmu.
Na závěr snad jen povzdech, snad nebude přestavba trvat dlouho a nedopadne jako třeba v Buffalu. Rád bych se dočkal v dalších deseti letech dalšího Stanley cupu a připomněl si pocity z roku 1994.