Skapski začal sezonu v ECHL, po jediném utkání následoval hladký přechod do AHL, kde si za Hartford připsal dvanáct výher. A teď už je v NHL jako dvojka za Camem Talbotem. „Prvních pár dní tady jsem měl v tréninku trochu problémy. Byl jsem ostřelovaný víc, než jsem byl zvyklý. Nevěděl jsem, co si myslet. Pak přišlo rozbruslení v Torontu a v Denveru to zase bylo o něco lepší. Cítím, že je to den ode dne lepší,“ uvedl Skapski, jenž v posledních dvou sezonách odchytal 119 zápasů za Kootenay z Western Hockey League.

Ve čtvrtek Rangers hráli svůj pátý zápas od Skapskiho povolání. Pátý duel, při kterém kryl záda Camu Talbotovi. Mladík si velmi dobře uvědomuje, že pokud by se něco stalo, stoupne si do branky slavných Blueshirts. Možnost dostat se do branky týmů z NHL s tak omezenými zkušenostmi Skapskiho nestraší. Když je na ledě, soustředí se na svůj úkol.

Jeho mysl začíná bloudit až ve chvíli, kdy je daleko od stadionu. „Když se vrátím na hotelový pokoj, to je čas, kdy se musím štípnout. Když mi zavolá kamarád nebo rodiče a vyptávají se. V té chvíli si to uvědomím, ale když jsem na hřišti, zablokuji to tak trochu,“ usmál se. „Samozřejmě, když vidíte Ricka Nashe nebo Henrika Lundqvista, trochu znervózníte, ale nyní už se cítím trochu pohodlněji, mluvím s lidmi, jsem do toho všeho už více zapojený.“

Lundqvist i Talbot se Skapskim po jeho povolání do prvního týmu mluvili. Mladík se nicméně pořád zdráhá požádat Lundqvista o radu, v době kdy se Hank vypořádává se svým zraněním. Přizpůsobuje se novému životu, novému stylu hokeje. A pokud přijde okamžik, kdy bude muset na plac, věří, že bude připraven. „Když přijdu na hřiště, bavím se a je jedno, jestli je to tady nebo v Hartfordu, ale tady je to více o tom takzvaném WOW faktoru. Myslím, že jednou z mých nejlepších vlastností je, že jsem v klidu. Přizpůsobím se každé situaci, do jaké mě tu postaví.“