Lundqvist prahne po Stanley Cupu. Z mizérie mu pomohl psycholog
Pojetí o bytí nebo nebytí šampionem může definovat celé hráčovo dědictví. S tím sympatický Švéd občas trochu bojuje. „Někdy mě trochu překvapuje, jak se na to lidé dívají. Nehrajeme tenis, nehrajeme golf. Tohle je týmový sport. Musíte být dobrý, zároveň ale potřebujete být součástí skvělého týmu,“ uvažuje. „I když hrajete týmový sport, musíte mít dobré načasování. Celek musí být na vzestupu. Jistě, gólman je velice důležitý, ale zase: není to tenis nebo golf. Není to jen o vás. Jde o to dostat se k nejlepší možné spolupráci ve správný čas.“
Přesto, ti kteří Lundqvista dobře znají, říkají, že si je velmi dobře vědom toho, že pokud chce předčit Mikea Richtera, musí vyhrát Stanley Cup. Tak jako Richter v roce 1994. „Nikdo si ve skutečnosti nepamatuje, kdo byl ve finále. Každý si jen pamatuje, kdo vyhrál a kdo stál v brance,“ říká Martin Biron, bývalý záložní brankář Rangers, jenž nyní pracuje jako analytik pro kanál MSG. „Zejména dnes existuje mnoho úspěšných lidí, kteří podporují tým. Zisk poháru vás dostane na vrchol jako nic jiného. Taková je zkrátka realita a Henrik to dobře chápe a po Stanley Cupu neskutečně touží. Řekl bych, že je na špici seznamu věcí, kterých chce v životě dosáhnout.“
Bude mít letos šanci?
Díky způsobu, jakým se Rangers dostali do play off, je někteří označují za černého koně Východní konference, za jeden z mála týmů, který by mohl ohrozit Boston. Po nepovedeném startu sezony se zdá, že forma přišla za Henrikem Lundqvistem a Rangers ve správnou chvíli. Po 40 zápasech měli záznam 19-19-2 a Lundqvistův průměr obdržených gólů na zápas by na čísle 2,77. Do sobotního finále základní částí Jezdci vlétli se záznamem 26-12-3 a Henrikův průměr inkasovaných branek klesl na 2,36. „Když to klape v brance, šetří to zbytek vaší hry. Když víte, že v případě chyby vás váš brankář podrží, hraje se jednodušeji. Od té doby, co Hank našel svou hru, jsme byli lepším týmem. Ve druhé polovině jsme byli jedním z těch lepších týmů v lize,“ řekl trenér Alain Vigneault.
Nebylo snadné dostat se do tohoto bodu. Lundqvist vzkvétal pod vedením bývalého kouče Johna Tortorelly, jenž preferoval obranný systém. Sedmkrát za sebou vyhrál cenu pro nejužitečnějšího hráče týmu. Po Tortorellově vyhazovu a angažování o poznání více ofenzivně smýšlejícího Vigneualta přišel čas na přizpůsobení se. „Tohle je zajímavý ročník. Ročník, během kterého se naučíte hodně o sobě i celém týmu. Mnoho vzestupů a pádů. Každý rok je jiný. Teď jsme měli nového trenéra a jiný herní systém. Byl to jiný pocit,“ pokračoval Lundqvist.
Spoluhráči cítili na začátku sezony jeho frustraci. „Je jedním z nejlepších brankářů na světě, ne-li vůbec nejlepší. Bylo fakt těžké vidět Henrika, jak nehraje na své úrovni. Pořád chytal dobře, ale ne tak, jak sám chtěl,“ uvedla současná gólmanská dvojka Cam Talbot. Martin Biron se nedávno kvůli jednomu projektu díval na všechny zápasy Rangers od začátku ročníku do ledna. Když se dostal přes polovinu prosince, všiml si u Lundqvista výrazné změny. „Sledoval jsem, jak reaguje, jeho zákroky a řeč jeho těla. Sezonu odstartoval velice frustrovaný, ale v polovině prosince došlo k velké změně. Vím, že vyměnil betony, ale to může být jen náhoda. Myslím, že to byla celá řada věcí, ale v polovině prosince jsme sledovali lepšího, šťastnějšího Lundqvista,“ poznamenal Biron.
Sám Lundqvist říká, že změny nebyly ani tak fyzické nebo technické jako spíš duševní. Přičítá je na adresu svého sportovního psychologa, kterého nechce jmenovat. Pomohl mu přenést se přes problémy ze začátku sezony. „Zlom nastal v polovině prosince. Sedl jsem si a s někým promluvil a věci se začaly otáčet. On jen pokládal správné otázky. Bylo to hodně o duševním přístupu. Někdy si zkrátka musíte připomenout, co je potřeba dělat,“ říká Hank. Nemusí si však připomínat, co je potřeba udělat v téhle roční době. V play off dokázal zvítězit už třicetkrát, ale nikdy v něm nevyhrál svůj poslední zápas. Kdo říká, že se to nemůže povést právě letos? „Byl to náročný vstup do ročníku, ale překonal jsem to, poučil se a dostal se na úroveň, na které bych měl být, aby to stačilo mému sebevědomí. Nakonec je to o projití do play off. A já jsem z naší další šance nadšený.“