Během začátku devadesátých let Rangers budovali svůj tým, jenž později získal Stanley Cup. Provedli tenkrát hned šest výměn s Edmontonem, v rámci nichž přišli Mark Messier, Adam Graves, Kevin Lowe, Jeff Beukeboom, Esa Tikkanen a Craig MacTavish. "A co byste mi radili? Abych přiváděl hráče ze San Jose?" trefně odpovídal tehdejší generální manažer Jezdců Neil Smith na otázku, proč přivádí tolik hráčů zrovna od Oilers.

San Jose tehdy bylo v NHL nováčkem a značně podprůměrným týmem, který nedosáhl žádných pořádných vítězství. Dalo by se říct, že tehdejší Sharks by se dali přirovnat k dnešním Modrým kabátům z Columbusu, celku který vstoupil do ligy sice již v roce 2000, ale od té doby nevyhrál jedinou sérii play off a vyřazovacích bojů se za dvanáct let účastnil pouze jednou.

A co byste radili Glenu Satherovi? Aby přiváděl hráče z Columbusu?

Jezdci se s Modrými kabáty střetli tento čtvrtek v Madison Square Garden. Na ledě byl Rick Nash, kdysi tvář Columbusu a nyní hlavní hvězda Rangers. Naopak v hostujícím dresu se představil Brandon Dubinsky, který kdysi býval částí jádra manhattanských srdcařů spolu s Ryanem Callahanem, Danem Girardim a Marcem Staalem.

Číslo 42 v dresu Columbusu nosil Artěm Anisimov, kdysi také součást mladého jádra Rangers, Marián Gáborík pak nenastoupil kvůli zranění kolena. Naopak za Blueshirts nastoupili John Moore a Derek Dorsett. A to se ještě Derick Brassard nemohl předvést kvůli naražené zadnici.

Třiadvacátý červenec 2012, kdy Rangers obětovali kvůli Nashovi Dubinského, Anisimova, obránce Tima Erixona (ve čtvrtečním zápase volného náhradníka, jinak častého cestovatele mezi prvním týmem a farmou) a svůj první výběr v letošním draftu se stal zlomovým momentem pro Blueshirts. Jednalo se o narušení identity klubu založeného na vlastních odchovancích, kterou mužstvo mělo od výluky v sezoně 2004/05, když předtím byli Rangers známi jako spolek vyhaslých hvězd nakoupených na trhu s volnými hráči.

Jezdci, kteří v roce 2012 skončili dvě vítězství od finále Stanley Cupu, dospěli k závěru, že poslední dílek do vítězné mozaiky se nenalézá v čase a trpělivém budování, ale v Columbusu. Měl jím být Nash, produktivní silový útočník a celková jednička draftu 2002, kterého toho času konečně unavila nekonečná přestavba Blue Jackets a u vedení si zažádal o výměnu do jiného klubu.

Zisk Nashe se skloubil s rozhodnutím Johna Tortorelly přesunout Mariána Gáboríka na levé křídlo, což z něj učinilo průměrného hráče. Působení slovenského útočníka vůbec patří k nejzvláštnějším v historii klubu. Pouze Mike Gartner a Jean Ratelle spolu s ním dokázali ve více jak jedné sezoně nastřílet za Blueshirts 40 a více gólů. Gáboríkův průměr 0,447 gólu na zápas je čtvrtý nejlepší v historii klubu (u hráčů, co nastříleli alespoň 100 gólů) po Gartnerovi (0,537), Pierru Larouchemu (0,486) a legendárnímu členovi Síně slávy Billu Cookovi (0,483).

Další dvě sezony Gáboríka u Rangers ovšem byly strašné, z čehož vznikly jeho rozpory s Tortorellou. Minulý ročník byl opakovaně trestán vysedáváním na střídačce a na tribuně poté, co se Gáborík celou kariéru hrající na pravém křídle nedokázal ze dne na den naučit hrát nalevo.

A tak během uzávěrku přestupů byl Gáborík ochoten souhlasit s přestupem do Columbusu výměnou za Brassarda, Moora a Dorsetta. Souhlasil by trenčínský rodák se svým stěhováním, pokud by věděl, že Tortorella bude u Rangers v létě končit? Nejspíš ne.

Rangers měnili s Columbusem s cílem přiblížit se ke Stanley Cupu. Nefungovalo to ovšem tak, jak si vedení klubu představovalo. Nyní se slavný pohár pro Jezdce jeví stejně vzdáleně, jako se jim jevil ke konci osmdesátých let - v době předtím, než Neil Smith začal přivádět hráče z Edmontonu místo hráčů ze San Jose.