Můj sen se splnil v říjnu roku 2008, kdy Rangers přijeli do Prahy, aby zde sehráli dva zahajovací zápasy sezóny s týmem Blesků z Tampy. Obě střetnutí Jezdci vyhráli poměrem 2:1 a tak všichni přívrženci manhattanského celku odjížděli domů spokojeni. I já byl tehdy doslova nadšený, že jsem tým, který tehdy ještě vedl Tom Reeny, spatřil naživo. To dokládá i fotografie níže. Ano, já jsem onen fanoušek s pomalovaným obličejem

Snímek ze zápasu Rangers s Tampou Bay v Praze 2008

Čas běžel dál a já si začal uvědomovat, že pouze částečné splnění snu mému „fanouškovsko-fanatickému“ já nestačí. Na jaře roku 2011 přinesla zahraniční média zprávu – New York Rangers se po třech letech vrací do Prahy! Cíl byl jasný: Získat vstupenku, dostat se na zápas a pokusit se získat několik podpisů, či fotografií s těmi, kvůli kterým v noci vstávám jen proto, abych je viděl v akci.

Po zakoupení vstupenky jsem netrpělivě vyhlížel čtvrtek 29.9. Změna plánu přišla několik týdnů před avizovaným přátelským utkáním proti Spartě Praha. Jezdci měli na programu o den dříve otevřený trénink, který mohla navštívit veřejnost. Směr Praha jsem tedy nabral již ve středu ráno s očekáváním, že po tréninku bude k hráčům lepší přístup.

U haly jsem se potkal s Monikou a společně jsme se vydali do hlediště. Po cestě jsme jako prvního spatřili Seana Averyho. Na ledě se proháněli téměř všichni hráči základní sestavy. Chyběli jen Dan Girardi a již zmíněný Sean Avery. V hledišti jsem potkal Petera, který je dlouholetým členem fóra. Společně s ním a jeho přítomným kamarádem jsme se probojovali na nejlepší možné místo ke střídačkám a čekali jsme na vhodné příležitosti k focení.

Zarytí fanoušci Rangers

Henrik Lundqvist se občerstvuje u střídačky.

Aktuálně nejlepší střelec NHL, Marián Gáborík

Vyfocení celého týmu při probírání taktiky s asistentem trenéra Sullivanem.

Po chvíli začali z tunelu směřujícímu k šatnám vycházet sportovně odění hráči. Jen málokterý z přihlížejících diváků poznal, že se jedná o další hokejisty Rangers. My jsme však jasně poznali přicházejícího Ryana Bourquea, Daleho Weise, Carla Hagelina, či Brendana Bella. Pohotově jsme za jejich svolení pořídili několik fotek a ulovili první podpisy na dresy.

Detailní fotografie Daleho Weise, dnes již bývalého hráče Jezdců.

Ryan Bourque, talentovaný syn slavného otce Raye, vystupoval velice mile a ochotně.

Během tréninku mě překvapila jedna věc. Všichni hráči cvičení jeli na 110 procent, ale i přesto si dokázali najít chvíli na náročné diváky. Důkazem je například Michael Del Zotto, který přijel ke střídačce doplnit hladinu tekutin. Chvíli jsem se zdráhal zvolat jeho jméno a poprosit ho o jeden úsměv pro můj fotoaparát, ale mladičký obránce poté neváhal a na několik sekund mi ochotně zapózoval.

Michael Del Zotto pózující pro mou fotografii.

Talentovaný Ryan McDonagh na střídačce.

Z tunelu se najednou vynořila známá tvář. Byl to Dan Girardi! Sympatický obránce k nám po našem zvolání jeho jména přispěchal a zvěčnil se nám svým cenným podpisem na dres. Girardi byl tedy prvním hráčem základní sestavy, který nám svůj podpis daroval.

A je to! Dan Girardi se nám právě podepisuje na dres.

Necelé dvě hodiny uběhly jako voda a trénink byl u konce. To nejlepší ale mělo teprve přijít. Všichni hráči totiž opouštěli led a vcházeli zpět do šaten tunelem, který byl jen pár desítek centimetrů od nás. Jak jeden hráč po druhém vstupovali do dvířek vedoucích na střídačku, volali jsme jednoho po druhém k nám a prosili o autogram. Jako první šel kapitán Ryan Callahan a nakonec se nám podařilo ulovit všechny podpisy s výjimkou Brandona Dubinského, Mariána Gáboríka, Ruslana Fedotěnka a Seana Averyho.

Kapitán Ryan Callahan se právě podepisuje na náš dres.

O podpis Henrika Lundqvista byla přirozeně největší strkanice.

Henrik Lundqvist

Derek Stepan

Mats Zucarello-Aasen

Poté, co hráči odešli do kabin, jsme se přesunuli k zadnímu východu haly, kde parkoval autobus pro hráče a trenérský tým. Zde jsme potkali další redaktory Collina a Hokejku a také dalšího z členů fóra, Smallhouse a všichni jsme čekali, až hráči začnou vycházet ven.

Někdo si mohl připadat jako na módní přehlídce. Uličkou vymezenou pro odchod hráčů k autobusu se totiž začali promenádovat upravení elegáni v dobře padnoucích oblecích. Ano, hádáte správně, byli to hráči newyorských Rangers. Většina z nich se automaticky zastavila u fanoušků, aby jim věnovali své podpisy, či s nimi prohodili pár slov během společného focení. Mírným zklamáním pro mě byl Brandon Dubinsky, který se jak při návratu z ledu do šaten, tak při cestě do autobusu ani u jednoho z čekajících fanoušků nezastavil a to dokonce ani poté, co jsme s dalšími členy fóra volali jeho jméno s prosbou o podpis.

Co se nepovedlo u Dubinského, povedlo se napodruhé u Fedotěnka a Averyho. Oba mi na dres věnovali své podpisy a do sbírky mi tak kromě podpisu Dubinského, který již seděl v autobuse, chyběl pouze autogram od Mariána Gáboríka, který při odchodu z ledu zvolil jako jediný vrátka u druhé střídačky. Slovenský rychlík však záhadně z haly nevyšel a musel proto odejít jiným východem.

Z důvodu, že už jsem měl téměř všechny podpisy na svém venkovním dresu Jezdců, rozhodl jsem se soustředit na vyfotografování se s hráči. Opět musím zmínit, jak jsem byl překvapený ochotou hráčů, kteří během focení dokonce rádi pronesli několik nezávazných slov. Níže si můžete prohlédnout pár z mých úlovků:

Společné foto s Derekem Stepanem

Společná fotografie s Mikem Ruppem

John Tortorella mi rázně oznamuje, že po vyfocení společné fotografie již opravdu musí odjet.

Společný snímek s Martinem Bironem

Sean Avery se svými typickými brýlemi

Henrik Lundqvist mi podepsal čepici i plakát

Collin, král Henrik, a já.

Všichni hokejisté nasedli do autobusu a odjeli směrem ke svému hotelu kolem třetí hodiny odpoledne. Já jsem se hned poté vydal směrem k Hlavnímu nádraží a vlakem jsem se vydal zpět domů, neboť mě druhý den dopoledne čekala škola. Odpoledne jsem se ale opět vydal zpět do Prahy, kde jsme společně s dalšími fanoušky z fóra měli možnost shlédnout utkání, ve kterém Rangers porazili Spartu 2:0. Své povídání zakončím třemi snímky. Na prvním máte možnost shlédnout již zmiňovaný podepsaný dres, čepici a plakát, na druhém pak snímek po vyhraném utkání se Spartou a tečku za tímto článkem udělá fotografie z pozápasového srazu fanoušků Rangers. No a další část mého snu? Naživo uvidět Rangers vyhrát doma, v Madison Square Garden!

Výsledek mé celodenní honby za hráči Rangers -- dres s 22 podpisy a čepice s plakátem podepsaným od Henrika Lundqvista

Rangers slaví výhru nad Spartou Praha

Fanoušci Rangers na pozápasovém sraze