Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator website Henrik Lundqvist a ... móda

Henrik Lundqvist a ... móda

Drahé značkové kousky z nejaktuálnějších kolekcí známých návrhářů patří v dnešní době ke sportovcům stejně, jako rychlá auta nebo modelky. Malé procento sportovců se tomuto trendu pořád brání. Další „porce“ z nich jen ledabyle nakupuje a nad finálním výsledkem příliš nepřemýšlí. Poměrně velká skupina ovšem našla v oblečení zalíbení a studuje ho více „do hloubky“. Móda se některým stala velkým koníčkem. Do této části patří i brankář Rangers Henrik Lundqvist. Vždy se zajímal o svůj zevnějšek a vše se ještě umocnilo, když přišel „za prací“ do New Yorku, jedné z módních metropolí.
„Skutečně příjemný člověk. Je sdílný, vzdělaný, skromný, zcestovalý,“ napsal v úvodu svého článku o Lundqvistovi v časopisu ProHockey novinář Linus Hugosson. Kdyby místo něho o švédské hvězdě referovala žena, jistě by nezapomněla dodat, že jeho vzhled poutá pozornost. „Dobře vypadající, zdvořilý a dobře oblečený,“ nevynechala poznámku novinářka Sofia Hedströmová, která se s brankářem jednou setkala v New Yorku. Nemohla si nevšimnout skvěle padnoucího „ohozu“. Cesty na trénink, do parku se psem, do vstupní recepce domu, v němž bydlí. King Henrik nikam nejde jen tak, třeba v teplákách. Vždy si dává záležet. Ne náhodou je nazýván jedním z nejlépe, ne-li vůbec nejlépe, oblékaných hokejistů.

Leckterá žena by při pohledu do šatníku Henrika Lundqvista začala žasnout. Takhle plnou skříň jen tak někdo nemá. A pozor, ta skříň obsahuje skoro jen samé vybrané kousky. „Ani nevím, kdy jsem se začal o módu zajímat,“ bloumá v paměti Lundqvist. Ani on sám přesně neví, kolik čeho v šatníku má. Pokaždé jen prohodí, že je toho hodně. Nejobyčejnějším kusem je bílá košile, nejstarším zase jedna z kravat. „Stará a strašně ošklivá. Mám ji snad čtrnáct let,“ vypráví. Kravata je jeho častým doplňkem, oproti tomu motýlka uvázat neumí.

Oblek. V ničem jiném prakticky Lundqvista neuvidíte. „Jo, je to tak padesát na padesát. Padesát procent času v brankářské výstroji a zbylých padesát v obleku,“ potvrzuje. Samozřejmě, že je někdy k vidění i v něčem „volnočasovějším“, ale to jen výjimečně. Oblek začal pravidelně nosit v devatenácti letech, když byl ještě ve Švédsku. „Není tam povinností nosit oblek před a po zápase, ale už tehdy to bylo moje nejoblíbenější oblečení,“ vzpomíná Henrik. V NHL je to naopak. Hráči musejí na utkání dorazit v obleku a po něm si ho také musejí obléci. Úplně poprvé měl Lundqvist oblek na sobě v sedmi letech u příležitosti svatby. „Byl modrý a vypadal velmi slavnostně. Byl to tenkrát zvláštní pocit,“ směje se hokejová superstar.

„Má na sobě pořád oblek, i když to není vůbec potřeba,“ dobírá si svého spoluhráče a kamaráda Sean Avery. Ten je ovšem také známý svým vřelým vztahem k módě. Kolují zvěsti, že radí svým partnerkám, jak se obléknout. V roce 2008 Avery dokonce absolvoval během letních měsíců stáž v prestižním módním časopisu Vogue. S Lundqvistem si rozumějí, otevřeli si spolu restauraci v manhattanské Tribece, kde si dá Henrik s chutí třikrát v týdnu hamburger. Vidět to na něm naštěstí není. Čas od času se taky trochu poškádlí. Z legrace. „Občas se kvůli oblečení pořádně terorizujeme,“ kření se švédský módeman.

Spoluhráči si z Lundqvista kvůli jeho zálibě někdy dělají srandu. Narážky musel poslouchat zejména v začátcích svého newyorského angažmá. „Vzpomínám si, že spoluhráči v Rangers se mi v začátcích při příchodu na trénink smáli. Divili se, proč jsem tak vyfintěný. Zkrátka se mi líbí chodit dobře oblečený,“ vysvětluje. Když jsou ostatní v šatně ještě celí zpocení a na hlavě mají naraženou kšiltovku, do diktafonů zvědavých novinářů už diktuje věty perfektně oblečený a učesaný Henrik. Je živoucím důkazem, že i přes zájem o módu a péči o zevnějšek může chlap vypadat jako chlap a nepřipomínat „namistrovaného šampona“.

Když už jsme u toho šamponu. Nedávno propůjčil svou tvář značce Head & Shoulders. Skvělé výkony na ledě, sexy vizáž a dobré oblečení dovedly Lundqvista i do ryze nehokejové společnosti. Často je vidět při filmových premiérách, na stránkách magazínů a v televizních pořadech. Absolvoval třeba návštěvu ve známé tlak show ještě známějšího Davida Lettermana. Účasti na těchto akcích nazývá čistidlem hlavy po hokejovém stresu. „Vypadá to, že pořád někde jsem, ale není tomu tak. Občas se ale něco takového hodí. Nemůžete pořád jen myslet na hokej,“ říká.

Lundqvist se také jen velmi těžko zbavuje oblečení, i když ví, že ten či onen kus už nikdy nevezme na sebe. Skříně v jeho newyorském bytě se začaly nebezpečně plnit a manželka Therese přišla s jasným pravidlem: jeden kus tam a druhý ven. Když si prostě něco koupí, musí zároveň i něco vyřadit. Jenže podle Henrika to ale příliš nefunguje. „Mám v šatníku něco, čeho se ne a ne zbavit. Mají pro mě hodnotu, protože mě nutí, abych si vzpomněl na doby, kdy jsem je nosil.“ Zmíní se třeba o kožené bundě, kterou nosil v sedmnácti, a křiklavou červenou bundu. Těžko říct, jestli Therese ví o jedné věci, kterou Henrik ukradl. Není to tak úplně oblečení, ovšem jistě se s ní nechtěl nijak chlubit. V jednom z hotelů se mu tak zalíbili pantofle, že si je prostě vzal. Tušil, že se budou hodit na jeho střešní terasu. Možná je propašoval a Therese dodnes netuší, kde je vzal. Kdo ví…

Platnost uložené stránky vyprší: 28. 3. 2024 12:15:34