Jeho trenérská kariéra je o dost zajímavější a také mnohem úspěšnější. Prvním týmem, který vedl, byli Virginia Lancers (ACHL a AAHL), kde odkoučoval 101 utkání, z toho 73 vítězně. Následně působil jako asistent u týmu New Haven Nighthawks v AHL (jedna sezona) a poté pracoval pět let ve stejné pozici u Sabres. Další dvě sezony řídil jako hlavní kouč záložní tým Šavlí Rochester Americanes, kde získal první větší úspěch kariéry v podobě Calder Cupu, který je obdobou Stanley Cupu na úrovni AHL. Jeho další kroky vedly opět do NHL, konkrétně do Phoenixu Coyotes, kde coby asistent strávil dvě sezony.

V ročníku 1999-2000 se představil fanouškům Jezdců. Jako asistent Johna Mucklera vydržel u týmu jednu sezonu a čtyři utkání po odvolání Mucklera vedl tým jako hlavní kouč se statistikou tří proher a jedné remízy. Po této sezoně byl jedním z kandidátů na uvolněný post hlavního trenéra Jezdců, ale přednost dostal v té době zkušenější kouč Ron Low.

O rok později mu nabídla místo hlavního kouče Tampa Bay Lightning. Po devíti letech, kdy se do závěrečných bojů o Stanley Cup dostala pouze jednou v sezoně 1995-96, nastartoval John nejúspěšnější období v krátké historii klubu. Sezona 01-02 byla poznávací a play-off bylo jen přáním fanoušků a vedení týmu. Hned v té další však Tortorella mužstvo do play off dostal a provedl ho přes první kolo. Když se kalendář otočil znovu, byl již trenérem vítěze Stanley Cupu a sám získal cenu Jack Adams Trophy pro nejlepšího kouče. Poté držel tým dvě sezony v úspěšnosti přes 55%, ale cesta vyřazovacími boji vždy skončila hned na prvním protivníkovi. Následující rok byl pro Johna osudným a po nevydařeném ročníku zakončeném na nepostupových pozicích byl od týmu vyhozen. Za šest a půl sezóny u Lightnings měl kladnou bilanci 239-222-36-38.

Podíváme-li se na úspěchy hráčů, které Tortorella vedl a pomohl rozvinout jejich talent, pak právě v Tampě jich najdeme několik. Brad Richards postupně vyrůstal ve velkého hráče a v roce 2004 při zisku Stanley Cupu si odnesl velmi ceněnou Conn Smithe Trophy pro nejlepšího hráče vyřazovacích bojů. V sezoně 05-06 pak dosáhl svého bodového maxima 91 bodů.

Dalším, kdo stojí za zmínku, je jistě Martin St. Louis, který za Johnova panování zdvojnásobil svou bodovou produkci ze sezóny 01-02 35 bodů na 70 bodů v roce následujícím a odstartoval tak svou hvězdnou kariéru.

Svá bodová maxima pod ním získali tři Evropané -- Václav Prospal (79 a 80 bodů), Fredrik Modin (57 bodů, 29+28) a Ruslan Fedotěnko (41 bodů, 26+15). Obránci Dan Boyle (2x 53 bodů, 13 a 15 branek) a Pavel Kubina (17 branek). Zapomenout nesmíme ani na životní sezónu brankáře Chabibulina při zisku Stanley Cupu. Nenechme stranou ani začátky kariéry obránce Paula Rangera (draftován až jako 183. celkově), který se stal základním kamenem defenzivy Tampy.

Srovnat Tortorellu a Renneyho nelze jinak než za použití tak ohraných podobenství jako den-noc, voda-oheň, Klaus-Havel a podobně. Vyzařuje z něj neústupnost a tvrdost, což mu vytváří značnou autoritu. Nebojí se hráče veřejně kritizovat přes nejrůznější média nebo je posadit na tribunu a nebere si při tom žádné servítky. Jde o velmi emotivního člověka a trenéra, který svůj temperament jen těžko krotí. Jeho pravděpodobně nejznámější extempore se odehrálo v roce 2007 po pátém zápase série play-off mezi Tampou a Devils. Při tiskové konferenci otevřeně a v přímém přenosu televizní stanice CBS počastoval Larryho Brookse výrokem: „Do p….e už vypadni“, za což byl potrestán pokutou 10.000 dolarů.

Je zajímavé, že Sather na uvolněný post zvolil právě Tortorellu. Je to totiž přesně ten typ trenéra, který si nenechá od GM do věcí moc mluvit, což právě Sather až doteď příliš nepreferoval. A přestože do pozice asistenta byl uveden do konce sezony Jim Shoenfeld, coby nárazníkové pásmo mezi trenérem a GM, nelze se než podivovat nad touto volbou. Odpověď na tuto otázku je klíčová zejména v okamžiku, kdy se snažíte odhadnout, jaký dopad bude mít tato změna na hru a výsledky týmu. Jak vyústí případný rozbroj mezi trenérem a GM například v otázce, zda posadit kapitána na tribunu?

Bez ohledu na předchozí bod se však lze oprávněně domnívat, že dojde ke zlepšení. Nejen proto, že změna trenéra je ve většině případů jakýmsi energizujícím impulzem, ale také proto, že Torts je obecně považován za lepšího kouče než Renney, a to zejména v taktice a reakci na vývoj zápasu. Navíc se nebojí trestat hvězdy za lenost či chyby stejným způsobem jako ostatní. Jeho metody jsou však někdy na hraně, případně i za ní. Praní špinavého prádla veřejně v novinách, pohrávání si s psychikou gólmanů a odebírání kapitánského céčka jsou jen některé obecně známé postupy z Johnovy knihy Jak se stát málo populárním u vlastních hráčů.

Na druhou stranu je to zřejmě právě to, co Rangers momentálně potřebují. Použijeme-li pěkný český obrat, je to právě takový kopanec do zadku, který by je mohl probrat (spolu s jasnými herními instrukcemi…). Tortorella má rád oddané, bojovné a tvrdě pracující hráče. Betts, Orr, Sjöström, Callahan a Dubinsky mají místa jistá. A dá se čekat, že i Petr Průcha si zahraje víc. Naproti tomu Redden, Kalinin a někteří z útočníků budou zřejmě překvapení. Z hlediska herního stylu preferuje Torts ofenzivnější pojetí. Hluboký forček, bruslení a rychlý přechod středního pásma. Od hráčů vyžaduje nasazení, obětavost a dohrávání soubojů.

Výhodou nového šéfa na lavičce Rangers je i fakt, že je to ten správný typ kouče pro NYC. Emotivní, rázný, bez zábran. Média ho budou zbožňovat. Pravděpodobně vyjma Larryho Brookse…

V tuto chvíli je opravdu extrémně obtížné odhadovat, jak mužstvo na nastalou situaci zareaguje. Náš odhad je takový, že to týmu prospěje, protože Tortorella dá hráčům více útočné volnosti a bude je spravedlivěji postihovat za nedostatky, nemluvě o celkovém nasazení. Navíc se Shoenfeldem jako koučem obránců by se měla zlepšit i obranná činnost.

Zítřejší zápas v Torontu asi nedá jasnou odpověď, ale určitě napoví, jestli má nové koště týmu co dát.

Spolupracovali: DaTeL & mess