Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator website Jak jsem potkal Čechy

Jak jsem potkal Čechy

Dnes vám přinášíme opravdovou lahůdku. Dubi Silverstein je editorem, vydavatelem, prezidentem, majitelem a redaktorem magazínu Blueshirt Bulletin. Jako jeden z novinářů věnujících se Rangers napsal pro naše stránky článek o českých hráčích v dresu Jezdců. Za to mu patří náš velký dík.

Když Jaromír Jágr přišel do New Yorku, očekávalo se, že bude tím chybějícím článkem v týmu, který byl již tak nabitý velkými jmény jako Mark Messier, Brian Leetch, Eric Lindros, Alexej Kovaljov, Petr Nedvěd, Martin Ručinský a Bobby Holík. Jakmile si však začal na sedmou sezonu v řadě bez účasti v play-off sedat prach a před ligou se rýsovala hrozba dlouhé výluky, byl Jágr jediným z velkých, kdo zůstal. Stal se středobodem nové skládačky – jak úspěšně bavit platící zákazníky, zatímco se Jezdci pustí do projektu dlouhé přestavby. Odpověď byla jednoduchá – obklopit Jaromíra jeho kamarády z České republiky a jeho bývalými spoluhráči, aby se cítil dostatečně pohodlně a držel tým, dokud nebude opět moci soutěžit s ostatními kluby o ty nejvyšší příčky.

Avšak tato odpověď se ukázala být něčím mnohem větším – vpravdě geniálním nápadem, i kdyby to byla nakrásně pouze shoda okolností. NHL změnila způsob, jakým se v ní hraje, a to tak, aby vyniklo bruslení a dovednosti hráčů nad fyzickou řežbou a pastí ve středním pásmu. Změna, která učinila Evropany ještě více ceněným zbožím. NHL také zavedla platový strop, avšak pomohla Rangers tím, že jim do tohoto omezení započítala pouze 60% Jágrova platu, což je ve smyslu poměru platu a ceny hráče pro tým nejlepší hodnota mezi superhvězdami. Rangers se propracovali do play-off mnohem dříve, než bylo v jejich plánech, a to také díky Čechům, kteří strávili rok výluky hraním v Evropě a získali zlaté medaile na MS, které bylo kvůli výluce zřejmě nejnabitější zvučnými jmény. A díky nováčkovi Henriku Lundqvistovi, který se zařadil po bok nejlepších brankářů v lize.

Byl jsem v té době také nováčkem. Poté, co jsem převzal na začátku výluky Blueshirt Bulletin, to byl můj první rok, kdy jsem sledoval Rangers jako zástupce médií. Jelikož jsem celoživotním fanouškem Jezdců, bylo to pro mě naplnění snu – nejenže jsem mohl sledovat každý zápas, mohl jsem chodit před a po zápase do hráčské kabiny, navštěvovat tréninkový kemp a tréninky a mluvit přímo s hráči, trenéry a manažery. Nejdříve jsem byl nervózní, protože jsem nevěděl, jak se mám chovat mezi tou spoustou známých žurnalistů a reportérů. Nevěděl jsem, co dělat, na co se ptát, jak se oblékat či dokonce kam jít – moje první návštěva tréninkové haly dopadla tak, že jsem si razil cestu vstupem pro hráče spolu s Tomem Potim a narazil na Glena Sathera, který se okamžitě vyptával kdo jsem a co dělám v zakázaném pásmu.

Jedna z věcí, které mi pomohly se pohodlně sžít s tím vším, byla atmosféra, kterou vytvářeli čeští hráči, zejména Jágr. Díky přítomnosti mnoha krajanů (blízcí přátelé Martin Straka a Martin Ručinský, obránci Michal Rozsíval a Marek Malík a nováček Petr Průcha) a bývalých evropských spoluhráčů z předchozích působišť (Michael Nylander ze Švédska, Ville Nieminen z Finska a Darius Kasparaitis z Litvy, s nimiž hrál Jágr ve Washingtonu nebo v Pittsburghu) se Jágr stal okamžitě vůdcem a otiskl svůj jedinečný image na tvář týmu. Tento image sestával zejména z jeho bezproblémového chování a smyslu pro humor, který sdílel s Kasparaitisem, svým spolukapitánem pro sezonu 05/06. Navíc, alespoň podle mého názoru, právě toto bylo velkým důvodem, proč se tehdejší tým dal tak rychle dohromady a hrál tak dobře.

Pro mě osobně byl Jágr dar z nebes. Největší hvězda týmu byla nejpřístupnější k rozhovorům. Vždy ochotně odpovídal, vždy otevřený a upřímný, vždy připravený vtipkovat – to všechno v přímém kontrastu s jeho reputací, již si s sebou do New Yorku přinesl z předchozích působišť. Podařilo se mi vytvořit si s Jágrem jedinečný vztah reportéra a hráče tím, že jsem se jej ptal na věci, na které se nikdo jiný neptal – hokejové záležitosti technické a taktické povahy. Překvapilo mě, že se o tomto tématu tak málo mluví, až jsem si dokonce začal myslet, že existuje nějaké nepsané tabu. Ale zjistil jsem pravý opak a získal Jágrovu pozornost právě pokládáním otázek z tohoto ranku.

Moje „poprvé“ bylo památné. Rangers právě prohráli zápas, v němž naprosto dominovali, ale nebyli schopni proměnit přesilovky 5 na 3. Z mého místa v pressboxu jsme si všiml, že všichni tři útočníci byli v jedné linii okolo brankové čáry, zatímco Jágr operoval kolem modré. Obrana soupeře věděla, že puk bude směřovat na něj, takže dva hráči kryli modrou čáru a jen jeden zůstal u branky – mohl však lehce pokrýt všechny tři soupeře, protože byli v řadě (dokonce jsem udělal fotku tohoto momentu). Po zápase jsem se na to Jágra zeptal – neměli by ti tři vytvořit spíše trojúhelník než linii tak, aby je jeden obránce nemohl ubránit a další hráč se musel stáhnout od modré, což by Jágrovi dalo více prostoru ke střelbě?

Jeho první odpověď, což je typické pro jeho smysl pro humor, byla, že možná by Rangers měli najmout mě jako trenéra. Pak řekl, že bych se možná měl zeptat jednoho z těch tří, protože on tam vlastně nebyl – což byl další vtípek. Pak však zvážněl a řekl ano, měl by ses vždycky snažit o trojúhelníkovou formaci, abys měl více možností přihrávat a ztížil život obráncům. Při další dvojnásobné početní výhodě jsem si všiml, že hráči „trojúhelníkovali“ a přestože neskórovali, vytvořili si dvě velmi dobré příležitosti (obě měl Nylander, myslím) přihrávkami kolem jediného obránce před brankou místo cpaní puku na Jágra.

I když je Jágr nešťastný, je pořád vtipný. V době zápasů play-off v Buffalu byl naštvaný na Zubruse, kterého neměl moc rád ani v době společného působení ve Washingtonu. V onom zápase jej Zubrus bodyčekoval uprostřed hřiště, po čemž Jágr odkulhal z ledu, přestože byl nakonec v pořádku. Slyšel jsem ho nadávat a zeptal jsem se ho, na koho je naštvaný. „Na Zubruse,“ řekl Jágr a přidal, že je to blázen, jestli chce 5 milionů ročně za to, že bude hráčem třetí formace. (Zubrus podepsal za 3,4 milionu ročně s New Jersey, čili bude mučit Jágra osmkrát ročně). Jaromír byl také nešťastný z Aarona Warda, který byl vyměněn do Bostonu poté, co vykládal médiím o kapitánovi za jeho zády. Při jedné příležitosti Jágr požádal Brendana Shanahana, aby si s Wardem promluvil o jeho slabé hře – „Ty si s ním promluv, Shanny,“ povídá Jágr, „já s ním mluvit nemůžu.“ Napsané to nevypadá jako vtip, ale bylo to tak myšleno, i když v tom asi byla trocha pravdy.

Na druhou stranu musím říct, že jsem ohromený, jak Jágr, budoucí člen Síně slávy, skládá komplimenty mladým neznámým hráčům, kteří se lopotí v nevděčných rolích ve třetí a čtvrté formaci. V sezoně 2005/06 vyzdvihl Dominica Moorea a vloni zase řekl, že je ohromen trvdou prací a obětavostí Jeda Ortmeyera. Hodně se špičkuje s Henrikem Lundqvistem, dalším mladým hráčem, přestože ten není tak „bezejmenný“ jako ti ostatní. Poté, co tým málem prohrál zápas play-off v Buffalu, když Lundqvist udělal hrubku za brankou a pak zachránil situaci památným zákrokem proti Brierovi, Jágr z legrace cepoval Henrika za to, že přihrál Drurymu. „No neměl bys mu přihrávat, teda aspoň do příští sezony ne.“ Jágr zde ukázal věštecké nadání, jelikož Drury bude v nadcházející sezoně hájit barvy Rangers.

S ostatními českými hráči jsem nebyl tolik v kontaktu jako s Jágrem, ale to je hlavně proto, že Jágr je kapitán a je velmi ochotný téměř kdykoliv mluvit s médii. Straka je málomluvný, ale když si s ním povídám, je to vždy velmi zajímavá a inteligentní konverzace. Navíc je to ten nejskromnější hráč, jakého jsem kdy viděl. Často skládá poklony a uznání ostatním, přestože by si je zasloužil on sám. Ručinský a Sýkora byli také dobří na rozhovor, oba velmi zdatní v angličtině a velmi všímavý pozorovatelé dění na ledě. Vzpomínám si, jak jsem dělal se Sýkorou po sezoně dlouhý rozhovor. Vyprávěl o svých plánech coby volného hráče, zatímco do místnosti vstoupil Jágr. Sýkora věděl, jak moc s ním všichni chceme mluvit, tak nám řekl, ať si ho nevšímáme a jdeme za Jágrem. Myslel to v žertu, přestože po chvíli a po popřání hodně štěstí jsem se všichni přesunuli k Jaromírovi.

Moje nejlepší vzpomínka na Ručinského je z doby, kdy Malík předvedl tu úžasnou kličku na Kölziga v nájezdech proti Washingtonu. Všichni po zápase zpovídali Jágra, když vešel Ručinský a křikl přes celou místnost: „Proč vlastně mluvíte s ním?“ Chtěl tím naznačit, že to byl tentokrát Malík, kdo dal velký gól. Avšak Malík moc rád s novináři nemluví. Obvykle rychle opouští šatnu v okamžiku, kdy se dovnitř nahrnou zástupci sedmé velmoci. Ale při větší příležitosti zůstane. Má velmi suchý humor, který někteří lidé vezmou vážně, nicméně po tom nájezdu byl dost vtipný a navíc mluvil i o některých nešťastných tečích za Lundqvistova záda a o tom, jak se k němu chovají fanoušci.

Rozsíval mluví tak málo s reportéry, až jsem si myslel, že má potíže s angličtinou. Ale po jeho důležitém gólu v prodloužení proti Sabres v play-off se dost rozhovořil a dodal, že toto byl jeho nejdůležitější gól v kariéře. Stejně jako ostatní Češi se projevil jako schopný dobře se vyjadřovat a inteligentní. A také vždy připravený odvést od sebe pozornost. „Prostě jsem zavřel oči a vystřelil,“ řekl o svém velkém gólu.

Když Průcha přijel do New Yorku, neuměl vůbec anglicky, ale naučil se velmi rychle a v současnosti mu to jde již docela dobře. Byl jsem prvním reportérem, který s ním hovořil. Jelikož se Blueshirt Bulletin zaměřuje hodně na mladé prospekty, a to dokonce ještě před tím, než to dotáhnou až do NHL, pozoroval jsem Průchu v době výluky v České Extralize, obzvláště v průběhu play-off, kdy on a Aleš Hemský vedli Pardubice k titulu. A byl jsem také jediným člověkem, který se Renneyho na Průchu ptal v tréninkovém kempu, když se zdálo být jasné, že se dostane do hlavního týmu. Ostatní novináři se zabývají hlavně NHL a Průcha byl na začátku sezony naprosto neznámé jméno. Až jeho branka Martinu Brodeurovi v předsezónním zápase proti Devils mu přinesla větší pozornost, ale to pořád ještě nebyl připraven hovořit s médii. Stan Fischler mu řekl, že to byl parádní gól, ale Petr potřeboval překladatele, aby vůbec mohl ocenit tento kompliment. O pár týdnů později, kdy vstřelil svůj první gól v NHL, už však mluvil sám za sebe.

Dubi Silverstein

Platnost uložené stránky vyprší: 28. 3. 2024 16:02:12