Když byl s velkou slávou dotažen přestup české hvězdy na Manhattan, řada lidí z toho byla nadšená a existovalo jen malé procento těch, kteří by raději za odcházejícího Ansona Cartera dostali pytel použitých suspenzorů. Možná se ptáte, jaký k tomu tito lidé měli důvod. Je to vcelku jednoduché. Jaromír Jágr neměl díky posledním rokům stráveným v Pittsburghu a své následující anabázi ve Washingtonu příliš dobrou pověst. Tvrdilo se, že je rozmazlenou primadonou, nedospělým děckem a dokonce rakovinou pro tým. Samozřejmě nelze tvrdit, že jsou to naprosto pravdivá tvrzení, nicméně nějaký základ mít musela. A zrovna ve Spojených státech za tím těžko hledat závist.

Faktem je, že Jágr ve Washingtonu nebyl tím Jágrem, kterého známe. Měl rozpory s trenérem Casidym o herním stylu, který mu připadal příliš defenzivní. Navíc podle jeho slov tým nevyužíval plně jeho potenciál. Jágrova hra postupně upadala a s ní i jméno tohoto extrémně talentovaného hráče. Mnoho fandů Capitals dnes nemůže rodákovi z Kladna přijít na jméno, protože jeho výkony se jistě daly přirovnat k těm, jaké předváděl ještě donedávna Alexej Jašin v dresu Ostrovanů, tedy bez zápalu, nadšení a bojovnosti.

Ve své knize Jágr hovoří o svém konfliktu s Ivanem Hlinkou ještě v době, kdy působil u „Pens“. Pro čtenáře je to zajímavá sonda do Jaromírovy představy o tom, jak to na ledě vlastně funguje. Jeho koncepce je taková, že tým je sice na prvním místě, ale o výsledcích rozhodují jednotlivci, a to jen někteří. A tito musí být na ledě v rozhodujících chvílích a i v ostatním průběhu utkání by měli být co nejvíce vytěžováni. V tom se ale s Hlinkou nemohl shodnout, jelikož ten preferoval skutečně týmové pojetí.

Z uvedeného vyplývá, že Jaromír bude mít problémy s kterýmkoliv trenérem, který mu bude chtít zkrátit čas na ledě. Je pochopitelné, že pokud máte v týmu takového hráče, jakým je Jágr, budete ho chtít využívat co nejvíce. Avšak 1:40 z dvouminutové přesilovky je přece jen trochu moc.

Je logické, že hvězdní hráči mají trochu jiná práva než bojovníci ze čtvrté formace. Jágrův vliv na chod organizace je však fatální. Glen Sather moc dobře věděl o Jaromírových rozmarech, a tak se v minulé sezoně rozhodl jej udržovat jako v bavlnce. Obklopil ho českými spoluhráči a v organizaci se vše točilo kolem něj. Tom Renney je natolik slabý trenér, že se lehce podřídil. Dokud toto uspořádání fungovalo a vedlo v úspěchům, neměl s tím nikdo problém a Jágr dovedl tým do play-off a očistil v očích (americké) veřejnosti své pochroumané jméno.

Letošní rok však vypadá jinak. Jágrovy výkony jsou jistě poznamenány operací ramene a absencí kvalitní letní přípravy. Nicméně chřadnoucí vůdce táhne dolů celý tým, který kolem něj byl postaven. Neblahý vliv má také Jágrova přítomnost na herní projev týmu. Při přesilových hrách spoluhráči hledají Jágra (ať už z úcty, nebo protože si to vynucuje) a místo efektivní přesilovky se střelbou často vídáme situace, kdy za celé dvě minuty nejde pro samé nahrávky na soupeřovu branku jediná střela. Jágr je mistr v evropském stylu hry a nelze nic namítat proti tomu, když jeho formace tento styl praktikuje. Koneckonců když se podíváme na bodování soutěže a také skutečnost, že Straka i Nylander by letos mohli překonat svá kariérní maxima, pak lze říci, že lepší to být nemůže.

Pokud se však o tento styl pokouší i ostatní formace inspirované Jágrovou hrou a podporované Renneym, nelze se divit, že to nefunguje. Všimněme si zajímavého faktu – Rangers mnohokrát prohráli utkání přesto, že vedli, někdy dokonce o dvě branky. Proč tomu tak je? Často se hovoří o slabé hře obránců, což je jistě pravda, ale přispívá k tomu také skutečnost, že Rangers se často až příliš tlačí do ofenzivy a pokoušejí se o komplikovaný přechod do útoku. Kolikrát jsme už letos viděli ztrátu puku na modré čáře, kdy místo nahození se hráč snažil projít přes tři soupeře? A kolik z těchto ztrát vedlo k přečíslením a následným inkasovaným brankám? Statistiku po mně nechtějte, ale na můj vkus jich bylo až příliš.

Jágrův vliv na stavbu týmu můžeme doložit velice čerstvou záležitostí – rozporem obráncem s Aaronem Wardem. V tuto chvíli je jedno, na čí straně je pravda. Nicméně tato aféra ukazuje, že jednak v kabině Rangers něco není v pořádku. Za další pak ukazuje Jágrovu moc, jelikož kanadský obránce byl včera vyměněn.

Jak již bylo řečeno, Sather obklopil Jágra krátce po jeho příchodu jeho krajany. Cílem onoho památného výprodeje hráčů, který se uskutečnil před výlukou, bylo přebudování kádru takříkajíc z vlastních zdrojů. Odhlédneme-li od vlivu majitele Dolana, který nemá zájem o hokej, nýbrž o příjmy, pak jsou to právě loňský úspěch a přítomnost Jaromíra Jágra, co skutečné přestavbě brání, neboť fanoušci, média i lidé v organizaci nabyli dojmu, že náš tým je už vlastně přestavěn.

Dovoluji si tvrdit, že rozhodnutí budovat nový tým okolo Jaromíra bylo chybou a poslalo veškeré plány na přestavbu k ledu. Možná dokonce několik let zpět. Na farmě v Hartfordu je řada mladých hráčů, kteří měli dostat šanci. Právě kvůli přítomnosti některých veteránů k tomu však nedošlo a očividně ani nedojde, neboť většina z nich v týmu zůstane i po sezóně. Dá se tak říct, že brání rozvoji nadějných mladíků, kteří by mohli vytvořit budoucí jádro týmu. Toho lze však dosáhnout jen trpělivou prací s nimi, důvěrou a zejména tím, že je necháte hrát.

Nesnažím se říci, že Jaromír Jágr je jedinou brzdou rozvoje. Přístup majitele týmu, GM, fanoušků a médií mají také svůj podíl. Nicméně musím zopakovat, že chtít vybudovat tým kolem hráče, který má takové egocentrické sklony jako Jaromír Jágr, bylo chybou.

Samozřejmě připouštím, že se mohu mýlit. Je možné, že kdyby Jágr nepřijal kapitánské céčko, a tudíž si nepřipouštěl takovou zodpovědnost za tým, třeba by hrál lépe. I sám Brian Leetch s tím měl potíže. Ale jak si můžete všimnout, nenarážím pouze na Jágrovu hru samotnou, ale také to „okolo“. A je myslím zbytečné zde rozebírat, jestli je Jaromír dostatečně dobrým a silným vůdcem.

Pod dojmem výše uvedených skutečností se nemohu ubránit pocitu, že Glen Sather se opravdu měl pokusit Jaromíra Jágra vyměnit. Brooksovy spekulace, které následně pronikly i do českých médií, byly skutečně jen spekulacemi, protože nevěřím, že by se své hvězdy opravdu zbavoval. Když ale uvážíte, co získal tým St. Louis Blues za Tkachuka, pak raději ani nedomýšlet, co jsme mohli my získat za „Džegra“…

Diskutovat a hlasovat na toto téma můžete na fóru .